Jako lékař pracoval v zahraničí. Výzvě Děkujeme, odcházíme nefandí

7. 1. 2011 7:44
přidejte názor
Autor: Redakce
Anesteziolog Lubomír Šmuk patří k lékařům, kteří si vyzkoušeli deset let pracovat v zahraničí. Odešel do rakouské nemocnice v devadesátých letech. Forma protestu českých doktorů s názvem Děkujeme, odcházíme se mu ale příliš nelíbí.


Původně chtěl přední český anesteziolog do zahraničí emigrovat.VOstravě ho dusil totalitní systém, nesvoboda, chtěl prostě volně dýchat a hlavně si přál dělat pořádnou medicínu za pořádné peníze.

„Byly v tom i finance, protože jsem ve svých sedmadvaceti letech bral okolo šestnácti set korun. S tímto platem se i na tehdejší dobu dalo těžko vyjít, natož si pořídit třeba byt. Chtěl jsem ale hlavně vyzkoušet něco zajímavějšího, naučit se jazyk, vadily mi v Česku otřesná vybavenost nemocnic, příšerný přístup k pacientům, který se podle mého táhne českým zdravotnictvím jako červená nit stále,“ vzpomíná Šmuk.

Jeho rozhodnutí ale uzrálo těsně přes sametovou revolucí. Proto jeho realizaci odložil. Ve chvíli, kdy se otevřely hranice, odešel legálně za prací do rakouského Lilienfeldu, který leží asi třicet kilometrů od známějšího města St. Pölten.

Práce za hranicemi

„Začal jsem pracovat v malé, perfektně vybavené nemocnici, která byla schopná poskytovat veškerou péči jak po stránce interní, chirurgické, tak i gynekologické. Čtyři roky jsem dělal za podprůměrný plat, který se na ten lehce nadprůměrný navýšil asi tak po čtyřech pěti letech. Ale byla tam stále cítit úcta k lékařskému stavu jako takovému. Ale nebyla to úcta jednostranná jako v Česku, nýbrž úcta vzájemná. Neříkám, že se u nás všichni zdravotníci chovají špatně, ten systém je špatný. Protože dělá z pacienta svoje příslušenství. Jak je možné, že stát si ode mě vezme peníze za povinné zdravotní pojištění, a pak ho rozděluje, jak ho napadne? Chybí u nás jednoznačně svoboda volby lékaře a možnost rozhodovat, co já s těmi svými penězi mám dělat,“ míní Šmuk.

Je přesvědčen o tom, že akce Děkujeme, odcházíme se „zvrtla“ v poukazování jenom na jednu stránku problému - peníze. „A to je špatně. Je nutné vyvinout tlak na změnu celého zdravotně-pojišťovacího systému tak, aby se pacient stal klientem. O tom se stále jen mluví, ale nic se pro to neudělalo,“ tvrdí Šmuk.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?