Jen z vnitra přišlo 56 připomínek. Po diskusích zástupců resortu s Julínkovými úředníky ale šestnáct z nich „vyšumělo“ do ztracena.
V dokumentu, který informuje o vypořádání připomínek a který má Právo k dispozici, jsou označeny jako ty, od kterých „po vysvětlení bylo ustoupeno“. A to přesto, že o nich vnitro tvrdilo, že jde o připomínky zásadní.
„Vzhledem k tomu, že návrh trpí zásadními věcnými a legislativnětechnickými nedostatky, měl by být přepracován a znovu předložen do meziresortního připomínkového řízení,“ bylo až do zmíněné diskuse přesvědčeno vnitro.
Nyní už netrvá ani na tom, že „návrh vychází výlučně z medicínského hlediska a postrádá etický rozměr“.
Chtějí pohřbívat potracené plody
Vnitro vycouvalo i od požadavku, aby se např. amputované končetiny či plody po potratu spalovaly odděleně od odpadu. Stejný požadavek mělo mj. i ministerstvo financí.
Důvodem k ústupu byly prý technické problémy. Tento postup je totiž podle ministerstva zdravotnictví technicky těžko realizovatelný, neboť spalovna by se musela zastavit a vyčistit. Jistý úspěch Langrovi úředníci ale přece jen zaznamenali, když zdravotnictví po konzultaci s Čunkovým ministerstvem pro místní rozvoj uznalo, že je třeba dát možnost zákonným zástupcům pohřbít plod po potratu. Amputovaných částí těla se ale tato možnost týkat nemá.
Boj o jesle
Velký boj mezi resorty se rozhořel např. i o budoucnost jeslí. Julínkovci trvají na tom, že jesle nebudou již nikdy zdravotnickým zařízením.
„Jesle pouze hlídají zdravé děti, když jsou jejich rodiče v zaměstnání. Neposkytují zdravotní péči,“ odůvodnili úředníci své rozhodnutí, proč nemohou být jesle na stejné úrovni jako dětské domovy pro děti do tří let věku. Julínkův postup v této věci kritizovaly podle dokumentu i odbory.
S vyřazením jeslí ze systému zdravotnických zařízení souhlasila např. ministryně Džamila Stehlíková, která by však přivítala, kdyby jejich činnost mělo pod sebou nějaké ministerstvo. Na tuto její připomínku Julínkův úřad reagoval: „Jesle budou dál v režimu živnostenského zákona. Pokud má nějaký jiný resort zájem zakotvit jesle do svých právních předpisů, tak mu v tom nic nebrání.“
Co obchod s dětmi?
Do zákona se ostře pustil i další Julínkův stranický kolega, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil: „Pojmový zmatek má důsledky v pojmové neujasněnosti a nejednoznačnosti. Bez jasného vymezení pojmů a jejich vzájemného vztahu je právní úprava nesrozumitelná.“ Nečasovu ministerstvu se nelíbí, že by součástí žádosti ženy o utajovaný porod mělo být její prohlášení, že se hodlá zříci své rodičovské zodpovědnosti.
To prý zasahuje do rodičovského práva, neboť o zbavení rodičovských práv rozhoduje pouze soud nebo orgán sociální péče ochrany dětí.
Úředníci ministerstva práce vyslovili domněnku, že takto navržený zákon „činí dojem, že jde o přípravu k možné manipulaci s dítětem tak, aby na základě této ,informace' byly na dítě upozorněny ,určité osoby', popřípadě aby bylo některým osobám umožněno s matkou jednat“. Jinými slovy, že by se otevřela možnost obchodování s dětmi.
Zdravotničtí úředníci tvrdí opak, že právě vypuštěním této podmínky by „hrozil prodej dětí“. Podle nich prohlášení ženy, že se chce vzdát dítěte, má „výchovné důvody“. Přesto návrh doznal změny a žena tak bude pouze prohlašovat, že nehodlá o dítě pečovat.
Do boje za zájmy svého resortu vyrazil i další občanský demokrat, ministr dopravy Aleš Řebíček. Julínek vyhověl jeho požadavku - byl jediný -, aby do zdravotnické dokumentace mohli nahlížet inspektoři Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod.
Podle Řebíčka tito lidé potřebují ke své práci informace o zdravotním stavu posádky, aby mohli určit, zda právě ten nemohl být příčinou leteckého neštěstí. S jednou ze svých připomínek uspěl i ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, kterému se nelíbilo zřízení nové vázané živnosti „sanitní služby“.
Naďa Adamičková, Marie Königová, Právo