K lékaři chodíme často. Pro recepty

Lékaři, pojišťovny i farmaceutické firmy kritizují lékovou politiku MZ. Nelíbí se jim, že např. paralen dostane pacient zadarmo, zatímco diabetici či astmatici si musí za léky doplácet i tisícikorunové částky. MZ však velké změny neplánuje…

Češi navštěvují ordinace dvakrát častěji, než je obvyklé v zemích Evropské unie. A devatenáct z dvaceti návštěv končí předepsáním receptu.

Lékaři, pojišťovny i farmaceutické firmy kritizují lékovou politiku Ministerstva zdravotnictví. Nelíbí se jim, že cenově dostupné léky, jako například paralen, dostane pacient zadarmo, zatímco diabetici či astmatici si musí za léky doplácet i tisícikorunové částky. Ministerstvo však v dohledné době velké změny neplánuje.

„Ročně proplácíme téměř dvacet miliónů za paralen, který stojí v lékárně deset korun. Potom však jen těžko hledáme peníze třeba na operaci srdce, která přijde až na pět miliónů,“ uvádí Jiří Suttner z Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Současný systém je nastaven tak, že si pacient může nechat předepsat libovolné množství léků. I proto navštěvují Češi dvakrát častěji lékaře než obyvatelé v EU. Český pacient tak patnáctkrát za rok zavítá do ordinace, Němec či Ital maximálně sedmkrát.

„Devadesát pět procent návštěv lékaře končí předepsání léků,“ popisuje odborník na lékovou politiku Josef Suchopár. Ročně se tak prodá 380 miliónů balení léků za 48 miliard korun. Pojišťovna z toho uhradí 30 miliard.

Na volně prodejné léky přitom podle Mezinárodní asociace farmaceutických společností vydávají pojišťovny ročně dvě miliardy. V jiných zemích si však pacienti tyto léky běžně kupují.

„Nové, zpravidla účinnější a bezpečnější léky se pod různými záminkami nezařadí do systému hrazení a pacienti k nim nemají prakticky přístup. Tak tomu bylo například s léky proti Alzheimerově nemoci, kdy tři roky trvalo, než ministerstvo rozhodlo o jejich hrazení,“ uvádí ředitel asociace Petr Mazan.

Velké částky tak musí doplácet někteří astmatici, diabetici či lidé s psychickými problémy. Podle ministerstva sice hradí pojišťovna vždy jeden lék v dané skupině nemocí, ne vždy je však pacient může užívat. „Lékař musí předepisovat typ léku podle individuálního stavu pacienta. Někteří mohou být třeba na danou složku alergičtí,“ uvedl Lubomír Chudoba z České lékárnické komory.

Jak změnit systém úhrad, aby se snížily náklady na léky a zároveň to příliš nepostihlo potenciální voliče, zatím ministerstvo neví.

Většina odborníků se přitom přiklání k tomu, že by se měla zvýšit spoluúčast pacientů či omezit počet hrazených léků. Zároveň by se mělo testovat, zda jsou předepisované léky vůbec účinné. „Reforma v oblasti léků musí proběhnout nejen v otázce paralenu, ale od samého prvopočátku. To znamená od lepšího výběru zdravotního pojištění, transparentnosti hospodaření pojišťoven či optimalizace sítě nemocnic,“ uvedla ministryně Marie Součková. Teprve tehdy hodlá Součková zvažovat zavedení poplatků za recepty.

Odborníci se však obávají, že případná reforma lékové politiky bude politicky neprůchodná. Zákon o zdravotním pojištění, který upravoval úhrady léků, vyšel v roce 1997 pouze provizorně s tím, že bude vypracován větší. K tomu však nikdy nedošlo.

„Velké změny nebudou chtít ani farmaceutické firmy, kterým vlastně současný ne příliš průhledný systém vyhovuje. Reformě také brání ústava, která zaručuje občanům bezplatnou zdravotní péči,“ říká Suchopár.

Viktor Meca, Hospodářské noviny, 6.8.2003

Ohodnoťte tento článek!