Kde hledat příčiny finanční krize ve zdravotnictví

Již 15 let občané slyší, že ve zdravotnictví scházejí peníze. V čase se dluhy přelévají od nemocnic k pojišťovnám a zpět. Vlády jsou kritizovány a zní hlasy po reformě, která problém vyřeší už jednou provždy…

Po prostudování situace v zahraničí musím konstatovat, že recept na trvalé vyřešení problému zdravotnictví nenašli nikde na světě a jeho hledání připomíná snahu konstruktéra vyprojektovat auto, které bude moct jezdit stále stejnou rychlostí a bez zatáčení na silnici se serpentinami.

V čem je zakopán pes? Zdravotnictví je doslova zavaleno nabídkou nových léků a technologií. I když jsou třeba jen o jedno procento lepší než ty předcházející, jsou často desetinásobně i stonásobně dražší. Výrobci a prodejci se nezabývají finančními možnostmi zdravotnictví.

Navíc výrobci a prodejci umějí dělat skvělou reklamu. V lékařích vzbudí dojem, že novinka je jednoznačně lepší, a určitě neuvedou, že třeba jen o to jedno procento.

Současně v lékařích, pacientech a odpovědných osobách výrobce vyvolá pocit, že nepoužitím tohoto léku či metody je porušen postup lege artis, a v lepším případě bude lékař hodnocen jako neinformovaný, v horším případě mu hrozí policejní vyšetřování.

A tak nové léky a technologie jsou nepřehledným balíkem věcí, které skutečně zachrání život, spolu s těmi, co nepřinášejí téměř nic nového. Těžko se zlobit na výrobce a prodejce, že chtějí co nejvíce vydělat a taky pěkně vydělávají.

Těžko vinit pacienty, že chtějí to nejlepší, navíc pokud nemusí a ani nemohou brát v potaz skutečnou cenu. Těžko vinit lékaře, že nechtějí riskovat potíže tím, že se uvědoměle snažili „ušetřit“.

DÁLE ČTĚTE:
Jedenáct lží Davida Ratha\\
Mohou pojišťovny bez chybějící koncepce začít něco dělat samy?

Těžko vinit ministry zdravotnictví, že se snaží v pudu sebezáchovy prodloužit svoji krátkou misi v politice. Těžko vinit pojišťovny, že chtějí slušně vydělat, a jak se ve skutečnosti léčí, je jim dílem jedno a dílem tomu ani za mák nerozumějí.

Existuje tedy alespoň krátkodobá cesta z trvalých dluhů stále dražšího zdravotnictví? Existuje, není ani tak složitá, ale vždycky se někoho nepříjemně dotkne.

Na stále dražší zdravotnictví je možné dát více peněz buď ze státního rozpočtu, nebo zvýšit zdravotní pojištění. Pomůže to tak na jeden dva, možná tři roky, podle výše částky. Proti zvyšování daní i pojištění jsou prakticky všichni.

Druhou cestou je snížit rozsah hrazené zdravotní péče. Nebudou se platit třeba lázně, léčba rýmy či zubního kazu. Opatření přinese efekt a na jeden až tři roky dluhy zmizí, následně začnou zase vznikat. Toto opatření se netěší přílišné popularitě občanů, ale třeba i majitelů lázní.

Finanční spoluúčast pacientů, podle politické novořeči „vtažení pacienta do rozhodování“, vede jednoznačně v prvních letech k poklesu zájmu o zdravotní péči, následně se poptávka vrací k původním hodnotám a stoupá jako bez spoluúčasti. Efekt zhruba opět tak na dva až čtyři roky. Spoluúčast není rovněž příliš oblíbená u občanů a politiků.

Oblíbenou cestou, alespoň verbálně, je zamezit plýtvání, chovat se racionálně, šetřit. To se vždy líbí jen těm, co to chtějí aplikovat na druhých. Druhých je však většina, a proto žádný takový pokus za posledních 15 let neuspěl.

Docela perspektivní cestou jsou dopředu známé pevné rozpočty na chod zdravotnických zařízení. Sice vezme za své představa, že kdo více pracuje, ať více vydělá, ale systém se určitě nebude zadlužovat.

Budou se však plíživě prodlužovat čekací doby na neakutní ošetření a pomaleji se budou do praxe zavádět drahé novinky. Někdy to bude třeba i dobře, jindy to někoho poškodí. Tento systém snižuje růst zisku výrobců a prodejců, a proto jsou proti.

Krátkodobé řešení rovnice financování zdravotnictví existuje, ale vždy se najde dost silná skupina, která vybrané cestě nezatleská. Nejefektivnější by bylo cesty v průběhu času kombinovat, tomu už však nezatleská vůbec nikdo. V tom tkví zdánlivá neřešitelnost financování zdravotnictví.

Právo, David Rath, (lékař, prezident České lékařské komory)

Ohodnoťte tento článek!