Když to zvládli oni, proč ne my?

Titulní obrázek

„Já bych preferoval předřadit poplatkům – z finančních důvodů jsou bezvýznamné – opatření na podporu soutěže mezi zdravotními pojišťovnami. Tak, aby se zviditelnil její smysl a hlavní přínos – že se o člověka nějaká pojišťovna uchází a umí hospodařit, proto nabízí nižší pojistné,“ říká v rozhovoru Miroslav Zámečník…

S ekonomem Miroslavem Zámečníkem o reformě zdravotnictví

Po odstoupení ministra zdravotnictví Tomáše Julínka volají už i někteří poslanci z ods a koaliční partneři. Potřeba reformy zdravotnictví přitom roste spolu s nepříjemným demografickým vývojem. Jak o tom přesvědčit sociálně citlivou společnost, která odmítá i minimální spoluúčast formou třicetikorunového poplatku? A na jakém návrhu by se mohla ods s čssd shodnout?

Krajské volby čssd vyhrála údajně hlavně díky napadnutí třicetikorunového poplatku u lékaře. nakolik je to důležité téma?

Je to samozřejmě zástupné téma, ale ukázalo se být velmi účinným. Poplatky u lékaře jsou prostě výrazně vidět při prvním vstupu do ordinace, přitom velmi diferencované doplatky na léky jsou tu odjakživa, ale nejsou tak viditelné. Že se zároveň zavedly stropy na spoluúčast a že menšina těch opravdu nemocných se díky tomu potýká s nižší finanční zátěží, to se nějak „odkomunikovat“ nepodařilo. Pro jakoukoli reformu zdravotnictví to do budoucnosti znamená velmi špatnou zprávu. Přitom změny nutně potřebujeme. Čeká nás nepříjemný demografický vývoj, kvůli kterému se budou zvyšovat náklady na zdravotní péči o stárnoucí populaci. Do zdravotnického systému za pár let bude plynout – bez nalezení jiných finančních zdrojů – méně peněz, protože klesá počet aktivních přispěvatelů a zároveň se zvyšuje počet starších lidí. Průběh křivky výdajů v závislosti na věku přitom vykazuje po šedesátce strmou progresi.

Čím tedy reformu začít, aby se lidé nevylekali?

Já bych preferoval předřadit poplatkům – z finančních důvodů jsou bezvýznamné – opatření na podporu soutěže mezi zdravotními pojišťovnami. Tak, aby se zviditelnil její smysl a hlavní přínos – že se o člověka nějaká pojišťovna uchází a umí hospodařit, proto nabízí nižší pojistné.

Dále povolit alternativní pojistné plány a řádně je regulovat, a v neposlední řadě zavést sofistikovanější přerozdělovací klíč přihlížející k rozdílům ve zdravotním stavu pojištěnců jednotlivých pojišťoven tak, aby bylo přiměřeně kompenzováno zvýšené riziko.

Jde však takovou reformu zavést i při zachování veřejnoprávního charakteru zdravotních pojišťoven, když se ukázalo, že odpor vůči privatizaci zaměstnaneckých pojišťoven je velmi silný?

Proč by to nešlo? V Německu, kde je devadesát procent občanů ve veřejnoprávních pojišťovnách, mohou „neziskové“ pojišťovny nabízet od loňského dubna alternativní plány a mají finanční bonifikace pro pojištěnce, tedy jistou formu cenové soutěže. Německou zdravotní reformu přitom prosazuje sociálnědemokratická ministryně Ulla Schmidtová a její klíčový reformní zákon z března 2007 se jmenuje „zákon na posílení soutěže ve veřejném zdravotním pojištění“.

Ten zuřivý odpor vůči alternativním pojistným plánům včetně plánů řízené péče v české sociální demokracii je do budoucna hrozně kontraproduktivní matení myslí. Můžete chtít zachovat veřejný charakter zdravotního pojištění, a být proti privatizaci zaměstnaneckých pojišťoven, to je legitimní, ale proč nechtít regulovanou soutěž a možnost volby plánu pojištěncem? Tomu nerozumím.

Mluvíte o soutěži. david rath přitom říká, že v krajských nemocnicích bude poplatky za občany hradit kraj. A předseda antimonopolního úřadu martin pecina prohlásil, že to nevnímá jako nekalou soutěž.

Refundace poplatků bude mít efekt na poptávku po zdravotní péči v závislosti na tom, kdo dané zdravotnické zařízení vlastní. Takže to samozřejmě narušuje konkurenční prostředí a poškozuje ta zařízení, která nemají za zády kraj s jeho refundací. To už je snad skutečně lepší poplatky u lékaře zrušit než dělat takové nesystémové zhovadilosti.

Další krok, který chce David Rath provést, je převedení krajských nemocnic z akciovek na veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení. u nich za ztráty ručí kraj, nelze na ně vyhlásit konkurz, kvalitu péče kontroluje kraj, lékařská komora a ministerstvo, kraj také schvaluje řediteli všechny transakce nad dva miliony korun. nakolik je takový systém efektivní?

Ten zákon je z ekonomického hlediska hodně špatný – ze zákona zavádí to, co nazval maďarský ekonom János Kornai už před mnoha lety „měkkým rozpočtovým omezením“. Když vám někdo zaplatí ztrátu a za špatné hospodaření není „odměna“ v podobě odchodu z trhu, budou ztráty.

Ale abych nebyl pořád jen kritický, je tam i jedna pozitivní věc – v rámci veřejných neziskových zařízení se definují poměrně tvrdá pravidla pro zveřejňování informací o nákupech a transparence v této věci není nikdy na škodu. Ekonomicky takový systém ale právě kvůli měkkému rozpočtovému omezení nebude fungovat a z minula máme se ztrátami ve zdravotnictví opravdu bohaté zkušenosti. Sociální demokraté by neměli zapomínat, že teď už v krajích nebude vládnout ODS, ale oni a ztráty půjdou za nimi.

Co myslíte, že by měl hlavně Julínek ze své reformy ještě prosadit? co je dobré a nejdůležitější v jeho návrzích?

Netroufám si dávat prognózy, co se vůbec ještě podaří prosadit, ale byl to zdaleka nejkomplexnější pokus o reformu zdravotnictví od roku 1993. Velmi bych si přál, aby se prosadilo aspoň něco, a v zájmu budoucnosti bych na místě reformátorů ledacos obětoval. Klidně bych ustoupil od privatizace zdravotních pojišťoven a fakultní nemocnice bych převedl na akciové společnosti ve stoprocentním vlastnictví univerzit, s pojistkami proti privatizaci, pakliže tohle reformu zprůchodní. My totiž reformu potřebujeme a potřebujeme i širší politický konsenzus, který zahrne i sociální demokracii. Viz Německo a Ulla Schmidtová. Když to zvládli oni, proč ne my?

Ondřej Nezbeda, Respekt

Ohodnoťte tento článek!