Ministerstvo zdravotnictví nařídilo státním nemocnicím, aby zveřejnily čekací lhůty u operací, na které pacienti „stojí fronty“ přes dva měsíce, a u vyšetření, kde čekání překračuje tři týdny. Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) úkol splnila.
Z údajů na nemocničních internetových stránkách lidé vyčtou například to, že nové koleno dostanou za čtyři měsíce nebo dva roky. U vyšetření na PET/CT přijdou na řadu za čtyři nebo také až za deset týdnů.
Náměstek léčebné péče, zástupce ředitele FNOL Roman Havlík vysvětluje, že čekací dobu ovlivňuje řada faktorů a nemocnice bude data aktualizovat. Olomoucké údaje podle něj odpovídají celostátnímu průměru, u některých vyšetření jsou kratší než jinde v zemi.
Měla nemocnice se zveřejněním dat problém?
Nevidíme v tom vůbec žádný problém. Čím větší transparentnost, tím je to lepší. Jediné, co může být trochu konfliktní, je, že pacient je laik, a čekací doby jsou posuzovány hlavně z odborného hlediska. Nemusí být výkon jako výkon. Zveřejnilo se srovnatelné, průměrná čekací doba na výkon v různých nemocnicích a rozhodně se nemáme za co stydět. Čekací doby jsou nadstandardně krátké v porovnání se zkušenostmi ze zahraničí. S výjimkou čekání na totální endoprotézy. Jsou sice dlouhé, ale tady platí to, že pojišťovny si nasmlouvávají počty výkonů. Každopádně i čekání na endoprotézu se z dlouhodobějšího pohledu zkracuje.
Mají data pro pacienta přínos?
Zveřejnění čekací doby je rozumné a potřebné. Minimálně se srovná srovnatelné mezi nemocnicemi.
V tomto měřítku olomoucká fakultní nemocnice dobře obstojí mezi ostatními státními nemocnicemi?
Ano. Nevymykáme se. U náhrad kolenních a kyčelních kloubů jsou čekací doby delší všude, vyšetření na PET/CT a další plánovaná vyšetření máme všechna v rozmezí dvou až čtyř měsíců, a to je zcela srovnatelné. Řekl bych, že je to ještě lepší než průměr v republice.
Zveřejněné údaje jsou ze strany pacienta vymahatelné? Může se dožadovat operace kýly do tří měsíců?
Pokud dostane termín za šest měsíců, může se oprávněně tázat, proč za tak dlouho, když je čekací doba tři měsíce. Ale je to současný stav a musím zdůraznit, že plánované výkony doplňují komplexní péči, hlavně péči akutní, závažnější. I proto se stává, že se právě kvůli akutním případům někomu termín posune o den či týden. Musíme reagovat na aktuální stav.
Z údajů u zmíněných endoprotéz se však pacient moc konkrétního nedozví. Časový rozptyl je opravdu velký. Jak tomu má pacient rozumět?
Rozdíl je a je proto, že pacient přichází v různém stádiu choroby. Odborníci, kteří tyto výkony provádějí, vyhodnocují zařazení pacienta vzhledem k závažnosti onemocnění. Nic jiného v tom není.
Má fakultní nemocnice nějaký kontrolní mechanismus, aby se při čekání na plánovanou operaci neupřednostňovali pacienti, kteří na tom nejsou hůře než jiní?
Vedení jednotlivých pracovišť mají moji plnou důvěru. Neočekávám, že jsou jiné než medicínské důvody pro upřednostňování pacientů. Jinými slovy: neprověřuji pacienta po pacientovi, ale smysl zveřejnění čekacích dob je i v tom, že odsune určité pochybnosti ze strany pacientů a situaci to vyjasní.
Měla by čekací doby zveřejnit i nestátní zdravotnická zařízení? Bylo by dobré vyzvat je k něčemu takovému?
Zdravotnictví nyní prochází velkou změnou, více se kontroluje vydávání finančních prostředků a podobně. Nikde není takový systém zdravotnictví, kde by každý segment byl ziskový a jednotliví poskytovatelé zdravotní péče mezi sebou soutěžili. Na prvním místě uvažování je zdravotní potřeba, medicínská závažnost, pacient. V současném úhradovém mechanismu by bylo hloupé soutěžit, které zařízení odoperuje rychleji žlučník nebo kýlu. Sice je to citlivě vnímáno pacienty, ale z hlediska zdraví lidí a zastřešení poskytování péče v určité oblasti málo významné. Tyto výkony jen doplňují spektrum péče nemocnic a i v době, kdy se šetří a je méně finančních prostředků, by bylo zbytečné v tomto segmentu přehnaně soutěžit. V našem zdravotnictví to nyní určitě není prioritní. Viděl bych to jako desátý krok…