Komora? Proč ne, ale znovu a lépe

Tak nám před časem skoro zabili komory. Nevím, zda máme být šťastni, že se tak nestalo. Zachránila je ČSSD s odůvodněním, že je to útok na jeden z prvků občanské společnosti. Beru. Mezitím v ČLK došlo k jejímu zásadnímu zneužití…

Tak nám před časem skoro zabili komory. Nevím, zda máme být šťastni, že se tak nestalo. Zachránila je sociální demokracie s odůvodněním, že návrh na zrušení povinného členství v komoře je de facto zrušením komory a že je to útok na jeden z prvků občanské společnosti. Beru. Skutečně dobře fungující profesní samosprávy (komory) jsou v občanských společnostech součástí veřejné správy stejně tak jako jsou její součástí samosprávy veřejnoprávních fondů – ať již nemocenského (zdravotního) nebo důchodového (sociálního) pojištění.

Nechápu však, proč sociální demokracie nic neučinila po léta k tomu, aby všechny tyto samosprávy pracovaly ve prospěch veřejného zájmu a plnily povinnosti ze zákona, proč její poslanci a senátoři nevyčistili zákony o komorách a zdravotních pojišťovnách od prvků, které smysl činnosti veřejnoprávních korporací zamlžovaly, a proč nenavrhovali zákony doplnit o prvky zvýšené odpovědnosti orgánů korporací a jejich členů a o důsledky neplnění jejich povinností. Jestliže se nic z toho od let 1991 (přijetí zákona o komorách) a 1993 (zákony o zdravotních pojišťovnách) nestalo, zavání to důvodným podezřením, že sociální demokracii nešlo ani tak o občanskou společnost, ale o zachování České lékařské komory a jejího vedení jako věrného spojence odcházejícího ministra zdravotnictví Fišera, respektive o projev vděku těm, kteří pramálo znalého a schopného ministra uchovali po dva roky ve funkci, když jim sloužil až do svého pádu.

Již na konci minulého volebního období odborový svaz inicioval vznik pracovní skupiny pro změnu zákona o komorách. Nejvíce jsme kritizovali protiústavní právo komory na obhajobu hospodářských a sociálních zájmů svých členů, hned za tím povinné členství v komorách pro ty vykonavatele povolání lékaře, stomatologa a lékárníka, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru. Zaměstnanci totiž nesou odpovědnost vůči zaměstnavateli podle pracovně právních vztahů a pacientům odpovídá za škodu zaměstnavatel, tedy zdravotnické zařízení, jehož jménem zaměstnanci zdravotní péči poskytují. To nijak neomezuje odpovědnost trestní, která je při výkonu zdravotnických povolání stejná pro zdravotníka zaměstnance jako pro osobu samostatně výdělečně činnou. Bohužel ke konci volebního období pracovní skupina nevytvořila návrh změn schopný projednání.

Hned po volbách před čtyřmi lety přišel s návrhem na změny komorových zákonů lidovecký poslanec Josef Janeček. Projednávání návrhu bylo přerušeno ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví bez jednoznačného názoru na to, co by se v komorách mělo změnit.

Mezitím v České lékařské komoře (ČLK) došlo k jejímu zásadnímu zneužití. Umožnil to nezájem lékařů o vlastní povinnou profesní organizaci. Většina lékařů se nezúčastňuje činnosti okresních sdružení, a to ani jejich výročních či volebních shromáždění. V důsledku toho jsou delegáti sjezdu ČLK voleni menšinou členů. Čím dál tím více se politika komory vzdalovala jak obecnému zájmu lékařského stavu, tak veřejnému zájmu – ochraně veřejnosti před nekvalifikovanými lékaři a jejich špatnou praxí. Naopak část členů představenstva si podle důkazů předložených tiskem udělala z komory platformu pro své politické ambice a pro soukromé podnikání. Vinu na tom mají i sjezdoví delegáti, kteří například souhlasili s tím, aby komorový časopis byl vydáván jinou právnickou osobou, jejíž hospodaření není pod kontrolou komory.

Ve věci obhajoby hospodářských a sociálních práv nám, odborovému svazu, konečně Poslanecká sněmovna dala za pravdu a zrušila právo komor obhajovat hospodářské a sociální zájmy svých členů. Při současném vedení České lékařské komory to však neznamená, že dojde ke změně v chování ČLK. Vždyť je zřejmé, že prakticky není rozdílu mezi sociální komisí ČLK a Lékařským odborových klubem. Zajímavé zkušenosti máme i z dohodovacích jednání podle zákona o veřejném zdravotním pojištění – když tam nemohla Česká lékařská komora vyslat svého zástupce, protože jí to zákon zakazuje, založila ČLK právnickou osobu s názvem Česká lékařská komora, občanské sdružení, a na dohodovací řízení ve zřejmém střetu zájmu vyslala jejího zástupce (současně člena představenstva ČLK).

Jak lze od takové reprezentace lékařů očekávat obhajobu správné praxe a ochránce etiky výkonu povolání, když nectí ani zákony naší země, ani obecnou etiku, respektive zásady slušného chování. Poslanecká sněmovna nesouhlasila se zrušením povinného členství mimo jiné i proto, že návrh poslance Bendy (ODS) byl po formální stránce velmi špatně zpracovaný.

Každopádně možná korupce ve vedení komory (v souvislosti s vydáváním časopisu pro veřejnost) a polemika kolem projednávání osudu komor v Parlamentě upozornily, že společnost by se problematikou komor měla zabývat a že je třeba o smyslu a úkolech komor a mechanismech jejich fungování znovu diskutovat a následně zákon změnit. Rozběhla se konečně i diskuse o tom, jaké osoby či osobnosti by měly stát v čele komorového dění. Zaplať Pán Bůh, že se stomatologickou a lékárnickou komorou takové problémy nejsou. To by měli mít na paměti i zákonodárci, až budou znovu o komorách rozhodovat, aby s vaničkou nevylili i čisté a bezbranné dítě.

Jiří Schlanger, Hospodářské noviny, 12.7.2002

Autor je předsedou Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

Ohodnoťte tento článek!