Krize zdravotnictví na pokračování

…krize, která se může svými důsledky velmi hmatatelně dotknout každého z nás. A také dotkne. V této krizi nejde o spor v jedné firmě, o sledovatelnost večerníčků či o to, které televizní zpravodajství je nejméně objektivní. Jde o zdravotnictví, o jeho financování a o budoucí poskytování zdravotní péče nám všem…

V ohlušujícím mediálním a politickém rámusu kolem ředitele České televize a jeho vzbouřených zaměstnanců zůstává – bohužel – zcela podceněna hrozba krize jiné, krize daleko podstatnější, krize, která se může svými důsledky velmi hmatatelně dotknout každého z nás. A také dotkne. V této krizi nejde o spor v jedné firmě, o sledovatelnost večerníčků či o to, které televizní zpravodajství je nejméně objektivní. Jde o zdravotnictví, o jeho financování a o budoucí poskytování zdravotní péče nám všem.

V prosinci minulého roku, těsně před Vánocemi, schválila vláda, a to zcela po socialisticku, návrh Ministerstva zdravotnictví na zvýšení hodnoty tzv. bodu. Udělala to, aniž by se jakkoliv pokusila řešit dlouhodobý problém nerovnováhy financování zdravotnictví, aniž by přidala do zdravotnictví dodatečné peníze, aniž by – administrativně či ekonomicky – zablokovala přirozený nárůst poptávky po zdravotní péči, která se poskytuje více méně zadarmo, aniž by změnila systém zdravotní péče. Zapomněla přitom na to, že hodnota bodu nemůže být určena svévolně, protože je výsledkem prostého matematického úkonu, a to sice výsledkem dělení objemu peněz ve zdravotnictví počtem body ohodnocených úkonů ve zdravotnictví. V rovnici, skládající se pouze ze tří veličin, nemohou být všechny zvnějšku předurčené. Nebo mohou, ale pak se nejedná o rovnici.

Základním problémem českého zdravotnictví je velmi pružná a vlastně neomezená nabídka zdravotní péče a tudíž její vyšší spotřeba, než umožňuje – při dané ceně (neboli hodnotě bodu) – objem finančních prostředků plynoucích do zdravotnictví. Důsledky jsou známé. Rostoucí a prodlužující se pohledávky zdravotnických zařízení za zdravotními pojišťovnami, které nemohou mít jiné peníze než ze zdravotního pojištění, nespokojenost nemalé části lékařů a zdravotního personálu s úrovní svého vlastního odměňování a opakované krizové situace včetně stávek.

Vláda sociálních demokratů na tento chronický problém zareagovala svým typickým únikovým, populistickým způsobem. Od prvního ledna letošního roku „opticky“ nabídla lékařům za jejich práci vyšší cenu, ale udělala to v situaci, kdy zdravotní pojišťovny, a především největší z nich – Všeobecná zdravotní pojišťovna – více peněz k dispozici nemají a mít nemohou. Díky této změně očekává například Všeobecná zdravotní pojišťovna za první pololetí letošního roku ničím nekrytý schodek ve výši 3,6 miliardy korun.

Zdravotnická zařízení se tedy mohou těšit. Hodná vláda rozhodla, že mají dostat více. Od zlých zdravotních pojišťoven ale více nedostanou, protože ty – na základě příjmů ze zdravotního pojištění – více nemají. Výsledkem bude „pouze“ nárůst závazků po lhůtě splatnosti, zvýšení rozsahu druhotné platební neschopnosti a rozkolísání vztahů zdravotních zařízení s navazujícími dodavatelskými a servisními organizacemi.

Vláda navíc rozhodla o jisté změně způsobu úhrad nemocnicím. Ty budou od počátku ledna dostávat stejnou průměrnou platbu za léčení (a za hospitalizace) jednoduché a krátké, jako za léčení dlouhé a komplikované. Neboli, místo aby došlo ke změně způsobu plateb směrem k platbám za diagnózu, což je světovým trendem (cokoli si o tom myslím), dojde vlastně k platbám za pacienta.

Protože v nařízení vlády chybí sebemenší návrh nezbytných kontrolních a brzdících mechanismů, lze očekávat, že bude motivace lékařů a nemocnic velmi jednoduchá a velmi jednosměrná. Budou se snažit nikoliv redukovat nadbytečná lůžka a kapacity, jež jsou jednou z příčin nízké efektivnosti českého zdravotnictví, ale budou naopak libovolnými cestami zvyšovat objem výkonů, například cestou nikoliv nezbytných krátkodobých hospitalizací pacientů. Finanční nároky díky tomu porostou a peněz se bude nedostávat ještě více než dosud. Můžeme se proto připravit na další protestní akce lékařů, na další stávky a hlavně na pokusy učinit oběťmi sporu pojišťoven, vlády a lékařů ty, kteří zbývají – občany neboli pacienty. Můžeme očekávat i politické reje s tím spojené.

A přitom stačí relativně málo. Stačí hledat řešení s vědomím, že rozdělit lze pouze tolik, kolik se vybere, a že bez účinné kontroly objemu a kvality poskytované zdravotní péče ze strany pojišťoven, státu a pacientů je zdravotnictví dlouhodobě nefinancovatelné.

Peněz se ve zdravotnictví bude nedostávat ještě více. Můžeme se připravit na další protestní akce lékařů, stávky a hlavně na pokusy učinit oběťmi sporu pojišťoven, vlády a lékařů ty, kteří zbývají – občany neboli pacienty.

Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a ODS

Ohodnoťte tento článek!