Kubek: Vůle pacientů ministryni nezajímá

„Je pozoruhodné, že ačkoliv se ministryně Součková zájmy občanů ráda zaklíná, tak realizace jejích návrhů by způsobila pravý opak toho, co si občané přejí. Průzkumy ukazují, že by si pacient za zdravotní péči připlatil, ale má smůlu,“ píše v komentáři předseda LOK milan Kubek…

Ministryně Součková předkládá návrh koncepce, v jehož úvodu píše: „Při diskusi o směrování zdravotnictví se nesmí vytratit občan, jehož oprávněným požadavkům je celý tento servis určen. Občan, který si systém péče o své zdraví platí.“

Je pozoruhodné, že ačkoliv se ministryně zájmy občanů ráda zaklíná, tak realizace jejích návrhů by způsobila pravý opak toho, co si občané přejí.

Pacient by si připlatil, ale má smůlu

Průzkumy veřejného mínění opakovaně prokázaly ochotu většiny pacientů platit drobné částky za poskytnutou zdravotní péči.

Pacienti nejsou hlupáci, a tak chápou, že například jídlo v nemocnici není zdravotní péčí, na kterou si platí pojištění. Je jim jasné, že cestování sanitním vozem stojí peníze. Jsou ochotni přispívat, nechtějí se však těchto výhod vzdát.

Přejí si chutné jídlo v nemocnici a raději si i připlatí stovku na sanitku, jen aby nemuseli řešit dilema, zda budou na odvoz několik hodin čekat, nebo zaplatí mnohem více taxislužbě.

Více než polovina dotázaných by platila lékařům za návštěvu v bytě a nezanedbatelná část pacientů by byla ochotná platit i v ordinacích.

Pacientská veřejnost během uplynulých několika let učinila obrovský krok, od mýtů o bezplatném zdravotnictví k uvědomění si hodnoty zdraví a toho, kolik ve skutečnosti zdravotní péče stojí.

Občané však přesto mají smůlu. Mnoho politiků totiž myšlenkově ustrnulo v reálném socialismu.

Přání pacientů versus ministerská koncepce

Zatímco si občané přejí, aby byla zachována dostupná zdravotní péče a mají oprávněné obavy z toho, že právě tu jejich (úmyslně bez uvozovek) nemocnici někdo rozkrade, ministryně Součková jim vyhrožuje rušením nemocničních lůžek a zavíráním nemocnic.

Pacienti chtějí, aby lékaři měli více času vysvětlovat jim účel různých vyšetření. Vždyť jednou z hlavních příčin strachu je nedostatek informací. Nemocní chtějí vědět, proč mají užívat předepisované léky. Mají právo znát své šance na uzdravení i rizika plánované léčby.

Pacientům se rovněž nelíbí, že jsou nuceni často hodiny trávit v čekárnách praktických lékařů. Raději by si připlatili a byli ošetření v čase, na který by je lékař objednal. Občané nejsou spokojení ani s tím, že musí stále déle čekat na plánované vyšetření uodborných lékařů.

Lékaři dnes nemají na pacienty dostatek času a doktorka Součková hodlá situaci „zlepšit“ tím, že navrhuje zrušit deset procent ambulancí.

Ministryně nemá odvahu bránit menšině neslušných lidí zneužívat lékařskou péči. Aby ušetřila, snaží se místo toho učinit zdravotní služby pro většinu slušných lidí hůře dostupnou. Další a další regulace mají lékařům bránit přijímat více pacientů a nemocné léčit kvalitně.

Zdravotnictví jistě nelze nechat napospas neviditelné ruce trhu. Informační nerovnováha ve vztahu lékař – pacient je totiž skutečně obrovská a většina lidí by pro záchranu života svých nejbližších byla ochotna obětovat celý svůj majetek. Nesmíme se však tvářit, že peníze neexistují. Taková faleš nahrává pouze úplatkářům.

Ministryně konstatuje, že spoluúčast pacientů na úhradě zdravotní péče je unás třetinová ve srovnání s průměrem EU. Bojí se však z toho vyvodit adekvátní závěry. Za jídlo v nemocnici se platit nebude.

Občan si nesmí legálně připlatit ani na lepší oční čočku či kloubní náhradu. To, že uzu baře nebo v lékárnách platíme sumy, které chudým důchodcům a mladým rodinám s dětmi dělají pořádné díry do rozpočtu, to paradoxně nevadí.

Koncepce hovoří o komerčním připojištění. Předkladatel se s námi ale zapomněl podělit o informace, nač bychom se měli připojišťovat, když i to povinné pojištění má nadále stačit na úhradu veškeré péče pro všechny.

Na stanovení reálných cen zdravotní péče, které by v sobě zahrnovaly i slušné ocenění práce lékařů, laborantů a sester, na to ministryně rezignovala, stejně jako na tvorbu standardů zdravotní péče, které by pojišťovny dokázaly zaplatit.

Zatímco občané si přejí kvalitní zdravotní péči a pro její zachování jsou ochotni dokonce i více platit, tak ministryně Součková hodlá šetřit peníze tím, že se někteří lidé k lékaři vůbec nedostanou. Inu, občan na prvním místě.

Milan Kubek, Právo

Autor je předsedou Lékařského odborového klubu-Svazu českých lékařů

Ohodnoťte tento článek!