Přejít na obsah

Lázně jako lágr

zpět
15.6.2006

Lázně jsou symbolem odpočinku a regenerace. V případě dětí to však nemusí platit vždycky. Mnozí malí pacienti totiž lázeňský pobyt psychicky nezvládají, stýská se jim a trpí depresemi. S pláčem prosí rodiče, aby si je odvezli domů. Jenomže tomu brání překvapivě přísné předpisy a vyhlášky...

Mříže na oknech připomínají pasťák. V omšelé budově nežijí nebezpeční výrostci, ale nemocné děti. Mříže jsou údajně na jejich ochranu. Co kdyby některé z nich vypadlo? Ale stejné nebezpečí hrozí doma či ve škole, a přesto tam zamřížovaná okna nejsou.

Jenomže lázně musí mít jistotu. I další drobnosti připomínají spíše než lázně kázeňské zařízení pro nápravu nezletilých delikventů: přísný denní režim, vstávání v půl sedmé a značně zdevastované vybavení. Ale o tom ví většina rodičů jen z vyprávění - na rozdíl od nemocnic je totiž do budovy lázní dospělý m vstup víceméně zakázán.

Dítě rodič odevzdá u vchodu a na stejném místě si ho za čtyři tý dny vyzvedne. Na straně jedné vykazují lázeňské domy prokazatelné úspěchy především při léčbě recidivy celéřady nemocí. Lázeňská léčba spolu s přemístěním dítěte do zdravějšího prostředí příznivě ovlivňuje nejen jeho aktuální zdravotní stav, ale v ideálním případě zlepšuje i psychický stav a zvyšuje míru přizpůsobivosti dětského organismu.

Pobyt v lázních zaručuje také účinnou prevenci dalších možných zdravotních potíží a onemocnění. Na straně druhé však existujeřada dětí, který m lázeňské pobyty nesvědčí a které psychicky strádají. Nejhorší je, že pokud dítě osamocení a vojenskýřád nezvládá, rodiče si je nemohou odvézt.

V některých lázních jim totiž vyhrožují, že při přerušené, a tudíž neúspěšné léčbě budou muset celý pobyt uhradit místo zdravotní pojišťovny. A to řádově v desítkách tisíc korun.

Šikana a nezájem

Matyáš z Prahy byl v lázních letos v únoru. A dlouhá léta na to nezapomene. „Největší problém měl se staršími kluky, který m bylo třináct či čtrnáct, zatímco mému synovi je devět. Různě ho šikanovali, ničili mu hračky a také ho jednou zkopali na zemi v koupelně. Když to řekl sestře, odpověděla mu, ať nežaluje.

Jindy, když se kluci nudili, zničili kus zdi a řekli Maťovi, že to udělal on a že to na něj nahlásí. Až když brečel a moc prosil, blahosklonně mu sdělili, že to tedy nepovědí. Klukům to ani moc za zlé nemám, protože se nudili. Pokojíčky byly malé a šedivé, žádná herna, žádný program, jen za odměnu televize. Po šesté hodině se museli převléknout do pyžama a na druhou večeři šli v pyžamech,“říká Matyášova matka Kamila Pelcová.

Nevšímavost sester a vychovatelek Matyášův stav ještě zhoršovaly. „Nějaký kluk mu tam roztrhl bundu, že měl díru přes celá záda, a přestože venku mrzlo, vůbec mi to neřekli a nezavolali, abych mu poslala jinou. Prostě to vypadalo, že nemají žádný zájem. Na roztrženou bundu jsem přišla při návštěvě a musela jsem to zašít v cukrárně. Stejně tak mi nikdo neřekl, že je Maťa nemocný a že mu dávají léky,“ stěžuje si Kamila Pelcová.

Matyáš denně brečel do telefonu. Buď si stěžoval, že na něj řvou sestry, nebo že ho trápí starší kluci. Ale pozor, Matyáš není žádný rozmazlený jedináček, má tři sourozence včetně staršího bratra.

„Známí se nám smáli, že máme kluka v pasťáku. Tak jsme se rozhodli, že si ho odvezeme domů. Jenže pak jsme se dozvěděli, že to není možné. Když jsem volala do lázní a chtěla synův pobyt ukončit, narazila jsem na vážný problém. Řekli mi, že pokud si ho odvezeme, musíme celý pobyt uhradit. Prý to mělo dělat nějakých dvacet pět tisíc. Na to jsme neměli, a tak jsme ho tam se skřípěním zubů nechali. Pobyt v lázních velmi těžce nesl, a když se vrátil, trvalo několik týdnů, než se dostal do pohody. Třeba když jsme na něj běžně houkli, aČ se nenahý bá nad talíř, tak se hned rozbrečel. Pořád se chtěl mazlit a první týden se mnou spal každou noc v posteli. Tak nevím, jestli to mělo ten správný účinek,“ uzavírá svou zkušenost s dítětem v lázních paní Pelcová.

Psychická nepohoda neléčí

Pokud dítě psychicky trpí, je léčba často méně účinná. „Psychika má velký podíl na tom, jak rychle se uzdravíte. Když je psychika v nepohodě, probíhá léčení hůře. Na děti navíc působí to, že jsou pryč z domova a mají jiný režim, než na jaký jsou zvyklé. Velkou roli hraje i trávení volného času. Dospělý se umí o sebe postarat, ale dítě musí mít program, pokud ho nemá, snáší stesk po rodičích daleko hůře,“ vysvětluje psycholožka Marta Boučková.

Podle dětského psychologa Jana Lorence by školní děti měly lázeňský pobyt zvládnout bez psychických obtíží. Ovšem vyskytne se celá řada dětí, pro které není snadné lázně psychicky unést a spousta dětí není třeba ještě v sedmi či osmi letech zralá na několikatý - denní odloučení od rodičů.

„Vždycky je třeba zvážit poměr mezi efektem léčby a psychickou zátěží dítěte. Není pochyb, že rehabilitace po zranění při nehodě převáží psychické problémy, naproti tomu pokud jde o preventivní lázeňský pobyt, například u astmatu, a dítě by mělo v lázních psychicky trpět, není to úplně ideální,“ vysvětluje Lorenc.

Pláč do telefonu

Pobyt v lázních psychicky nezvládla ani desetiletá Terezka z Mostu, která přijela letos na jaře do dětské léčebny ve Františkových Lázních. „Terezka nám stále volala a plakala. Každému dítěti se večer stý ská, ale tohle bylo už moc. Přitom běžně jezdí do školy v přírodě, takže na pobyt v cizím prostředí je zvyklá, ale tady nebyla na spoustu věcí připravená. Například nás nikdo neupozornil, že bude chodit každý týden na gynekologické vyšetření. To jí hodně vadilo,“ zdůrazňuje Vlasta Prockertová z Mostu.

V neděli přijeli rodiče za malou Terezkou na návštěvu a od té chvíle se situace ještě zhoršila. „Volala nám třeba desetkrát denně, v půl šesté ráno i v deset večer, že už tam nemůže vydržet. Nevím, jestli neměla zajímavý program, aby se zabavila, ale cítila jsem, že ji to strašně psychicky vyčerpává. A tak jsem volala do lázní a chtěla ošetřujícího lékaře. Nesehnala jsem ho, jen sestřičky a pak paní vedoucí, která mi slíbila, že to probere s doktorem. Později mi sdělili, že jim prý dcerka slíbila, že se to pokusí vydržet, ale mně zase volala, že už to tam nevydrží a ať si pro ni přijedu a odvezu ji pryč. Cítila jsem, že je psychicky na dně, a tak jsem se rozhodla, že ji přece jen odvezu domů. Sháněla jsem pana doktora, zase marně, tak jsem své rozhodnutí oznámila paní vedoucí. Ani když jsem pro Terezku přijela, doktor tam nebyl a nikdo se se mnou nebavil, jen mi dali papíry, že to ukončují z mé vůle, protože dcera je na nás psychicky závislá,“ uzavírá své vyprávění paní Prockertová.

Lázně nejsou dovolená

Romana Zelingerová z vedení Dětské gynekologické léčebny ve Františkových Lázních je přesvědčená, že si rodiče často pletou lázeňský pobyt s dovolenou a myslí si, že když se tam dítěti nelíbí, mohou si je odvézt. Proto se pojišťovna, se kterou klienti uzavírají smlouvu, proti takovému chování jistí, a jestliže dojde ke svévolnému přerušení léčby, odmítá pobyt hradit.

Pokud se však skutečně objeví psychické obtíže, mohou si podleředitelky rodiče své dítě odvézt. „Samozřejmě že jim to nezakazujeme. Ale nestává se to příliščasto, podobných případů máme jen několik do roka,“říká Romana Zelingerová.

Co se stane v případě, když dítě pobyt psychicky nezvládne a rodiče si ho odvezou třeba po tý dnu domů? Musí rodiče částku za lázeňský pobyt uhradit? Klíčové je stanovisko ošetřujícího lékaře.

„Předčasné ukončení léčby na žádost pacienta či rodinného příslušníka povoluje vedoucí lékařléčebny. Pokud dětský pacient psychicky nezvládá lázeňský pobyt a rodiče požadují ukončení léčení, je nutné se vždy domluvit s ním. V takovém případě pojišťovna za dítě uhradí vynaložené náklady za dny, které již pacient absolvoval, a rodiče nehradí nic. Pokud by odvezli své dítě bez souhlasu vedoucího lékaře, škodu, která by vznikla pojišťovně, by hradili sami,“ vysvětluje Eva Nováková z tiskového odboru Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Kolik je však podobných případů, neví. „Tyto případy neevidujeme, neboť se vyskytují velmi málo,“říká Eva Nováková s tím, že důvodem, proč dětští pacienti nezvládají lázeňský pobyt, nebý vají rozdílné podmínky jednotlivých léčeben, ale spíše stesk po domově a nebo špatná komunikace s kolektivem.

Jako v blázinci

Devítiletá Hedvika z Liberce strávila několik týdnů v Karlových Varech, kde se léčila s celiakií - nevyléčitelnou nemocí, při níž není trávicí soustava schopná štěpit lepek. Největší problémy měla s tím, že většina dětí zde měla maminku, ale její matce pobyt na celou dobu léčby nepovolili.

„Dcera nechápala, proč tam všichni mají maminku, a ona ne. Navíc nikdy nebyla mimo domov a do lázní odjížděla krátce poté, co se dozvěděla, že je nevyléčitelně nemocná. To všechno zhoršovalo její psychický stav. Přitom právě v případě léčení celiakie je psychická pohoda velmi důležitá, a pokud děti mají psychické problémy, může být lázeňský pobyt kontraproduktivní,“říká Helena Sasová, která za dcerkou přijela až na posledních deset dní.

Při pobytu v dětských lázních ji překvapilo především dosluhující vybavení. „Roztrhané čalounění na křeslech, strašně špinavé válendy. Všechno rozbité, ve sprše téměřnetekla voda,“ popisuje atmosféru karlovarských lázní Mánes s poněkud nepříznačným jménem léčebny Eden Helena Sasová.

Liberecká podnikatelka však současně upozorňuje na druhou stranu mince, tedy na to, že nepěkný stav léčebny mají na svědomí nevychované děti, které jsou neukázněné, neumějí poslouchat a ničí zařízení. I když, jak říká, vyčistit či vyluxovat válendy by personál mohl v každém případě. Problémy s lázeňskou péčí nezažila jen v Karlových Varech, ale i v Luhačovicích, kde se léčil její starší syn Darek s astmatem.

„Chtěla jsem si objekt prohlédnout, abych věděla, kde bude žít, a ve sprchách jsem objevila plíseň. Když jsem na to upozornila sestru,řekla mi, že jiné sprchy jsou čisté: Já to nahlásila a víc dělat nemůžu. Nakonec jsem je donutila, aby plíseň alespoň postříkali savem,“ vzpomíná Helena Sasová. Ale plísní trable neskončily.

„Syn si pořád stěžoval, že si připadá jak v blázinci, že je pořád někde zavírají a vyhrožují, že je pošlou domů a rodiče budou muset platit čtyřicet tisíc. První dny byl zoufalý a chtěl, aČ si ho odvezeme. Ve čtrnácti letech! Na pokojích nejsou zásuvky ani lampičky u postele, tak si nemůžou před spaním číst,“říká paní Sasová.

Je přinejmenším problematické všechny děti spoutat jednou vyhláškou, protože jsou mezi nimi rozdíly dané výchovou, povahou a dosavadními zkušenostmi i charakterem onemocnění. A zatímco se dospělý s nějaký m krátkodobý m omezením buě vyrovná, nebo si dokáže stěžovat, dítě se trápí a účinek léčby se tím rapidně snižuje.

Instinkt

Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz

lékař

Kdyby uvedený článek popisoval situaci dětí v lázních za dob hluboké totality, kdy byly považovány za normální takové zrůdnosti, jako např. návštěvy nemocných lidí jen 2 hodiny ve středu a v neděli,ukazování novorozenců oknem z 1.patra apod, tak by to bylo pochopitelné. Ale pokud takové poměry panují ještě v dnešní době, tak je to skutečně zarážející.Kromě toho, že to je v rozporu se vším možným(ústava, listina zákl. práv a svobod, právní normy na ochranu děti …), tak je to nepřirozené a zcela zvrácené.Dětský psycholog to k mému úžasu popisuje jen jako “ ne zcela ideální!!???“ Je strašně smutné, co se pod záminkou a alibismem, že pomáháme dětem, může všechno skrývat.Tím nemám nic proti poctivým svědomitým pracovníkům.Asi bude lepší celý systém zrušit a vybudovat nový, protože část lidí není schopna změnit své myšlení.A Ponechat jednoznačné přísné smysluplné indikace v důstojných podmínkách chránící dítě.Rodiče dětí jsou evidentně tlačeni do kouta, jednak tím, že pokud se jim něco nelíbí, tak to budou muset platit, a jednak argumentem, že to je pro „dobro“ jejich dětí.Co na to ombudsman? Pokud jsou infomrmace v článu validní, tak je to skandální!

jíra

Dobrý den,váš článek mě doslova šokoval,myslela jsem si,že v dnešní době něco takového už není možné…Měla by se na tento popud udělat velmi důsledná kontrola všech lázeňských dětských zařízení, a okamžitě sjednat náprava!! Sama mám dvě děti,naštěstí lázně alespoň zatím nepotřebují, a neumím si představit,že by musely zažívat takovýhle „koncentrák“!! Je to nefér vůči dětem hlavně proto,že máme nádherné lázně na světové úrovni pro dospělé, přeplněné bohatými klienty a naše děti strádají v podmínkách,které se ani za 17 let od sametové revoluce vůbec nezmněnily. Je to ostuda našeho zdravotnictví,a měla by se okamžitě začít řešit!!


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

Instinkt

Komentovat článek: Lázně jako lágr

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

1 nejnovější komentář k článku Lázně jako lágr

Komentáře

1 komentář
Romana Zelingerová Lázně jako lágr  | 28. 04. 2013 14:00

Článek je se spoustou vymyšlených lží a až nyní když jsem ho objevila, zjistila jsem, že pod mým jménem jsou nepravdivě popsané věty, které jsem nikdy neřekla.

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné