Přejít na obsah

Léčba Julínkem se blíží

zpět
28.5.2007

Konečně to máme černé na bílém. Minulou středu vláda posvětila velký třesk ve zdravotnictví. Na rozdíl od daňových dárků se začíná tím, co bude nejvíc bolet - poplatky. Pokud ale bude všechno šlapat podle plánu, dostanou Češi zároveň do ruky účinné zbraně...

: díky změnám by se z bezmocných pacientů mohli stát klienty, o jejichž přízeň se budou lékaři ucházet.

A za své peníze, které už dnes platí do veřejné kasy, by mohli bez konexí dostat kvalitní ošetření, ať žijí kdekoliv. Abychom to nadšení ale nepřeháněli: reformátoři zatím moc neumějí svoje představy vysvětlit. A v tuto chvíli není vůbec jisté, že budou mít dost síly a času, aby je naplnili.

Pacientův agent

„Nechci být konkrétní, ale nějakou špatnou osobní zkušenost se zdravotnictvím jsme měli všichni,“ poodhaluje ideové zázemí reformního týmu ministra zdravotnictví jeden z jeho členů Tomáš Macháček. Právě on sepsal jízdní řád reformy, jejíž cíl je jasný: pacient by se měl postupně změnit z pasivního „příjemce charity“ na informovaného zákazníka.

O tom, že situace vyžaduje revoluci, se mluví už léta. Připomeňme jen, že čeští lékaři jsou podle mezinárodního šetření organizace Health Comsumer Powerhouse co do vstřícnosti mezi zeměmi Evropské unie čtvrtí od konce. Ve špatně zorganizovaném systému přetížené doktory kromě vlastního svědomí nic nenutí k tomu, aby se k pacientům chovali slušně.

Lékaři nás chlácholí, že jsou sice někdy trochu hrubí, ale svou práci prý odvádějí na „světové úrovni“. To je ale jen kus pravdy: jsou tu špičková pracoviště a špičkoví doktoři, ale také zcela podprůměrná zařízení, která jsou pro pacienty vysloveně nebezpečná.

Jako srozumitelný příklad může sloužit srovnání dvou modelových onkologických pracovišť, která již uveřejňují výsledky své práce. Pro laika vypadají úplně stejně. Pro pacienty s rakovinou mezi nimi ovšem zeje fatální propast: po léčbě v jednom z nich žijí v průměru patnáct let po nálezu onemocnění, zatímco ve druhém případě umírají se stejnou diagnózou o sedm let dříve.

Je to neudržitelné: měsíc co měsíc odvede každý ekonomicky aktivní člověk 13,5 % (4,5 % dává zaměstnanec, 9 % zaměstnavatel) platu do systému, v němž na využití těchto peněz nemá vliv. Výši pojistného i to, za co se utratí, určuje stát, který často není schopen vzdorovat tlaku nejmocnějších hráčů, jimiž jsou velké nemocnice a farmaceutické firmy.

O dílčí změny se pokoušela už řada ministrů, ale teprve současný tým ministra Tomáše Julínka nabízí podle předsedy České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví Davida Marxe skutečnou reformu, která by mohla zásadně změnit poměry. Tedy dosáhnout, aby se zbytečně neplýtvalo, pacienti dostali, co potřebují, a systém se udržel i v budoucnu, kdy bude čím dál víc starých a nemocných lidí, kteří nejméně platí a nejvíce „berou“.

Pacientům ministerstvo pro začátek slibuje návod, podle něhož poznají, kde je vyléčí lépe (bude se tak dít podle srovnatelných kritérií, například jak dlouho leží pacienti v jednotlivých místech se stejnou diagnózou a kolik mají komplikací). „Když se to rozkřikne, utečou klienti k těm v čele žebříčku. Kdo se octne na chvostu, bude se snažit zlepšit služby. Takže samotná informace může celoplošně zvýšit kvalitu,“ slibuje zdravotnický expert Pavel Vepřek.

Pacient jako laik nemůže pochopitelně zdravotnickým detailům rozumět stejně jako jeho lékař. Reformátoři mu ale chtějí přihrát „agenty“, kteří se budou schopni bít za jeho zájmy. Jejich roli mají sehrát pojišťovny, které by sjednávaly potřebnou péči a zaručily, že bude co nejkvalitnější. K tomu se musí změnit jejich postavení - ministr Julínek chce z dnešních veřejnoprávních korporací udělat akciové společnosti a umožnit, aby si navzájem konkurovaly. Jde o úplně zásadní pilíř reformy.

„Současné pojišťovny nemají zodpovědnost, řídí je zbytečně velká správní rada, kterou jmenují politici,“ říká Tomáš Macháček. „Akciovky“ naproti tomu nesmějí s penězi plýtvat, bdí nad nimi přísný dozor a mohou zkrachovat.

Zdravotní pojišťovny navíc dostanou do ruky širší pravomoci, takže když se budou třeba na nějakou polikliniku množit stížnosti, mohou jí pohrozit, že s ní neuzavřou smlouvu. Proti tomu zaznívá často varování před rušením nemocnic a zhoršením dostupnosti zdravotní péče.

„To riziko nehrozí. Když zruší jedna pojišťovna smlouvu s nemocnicí, ostatní budou zjišťovat, jestli do ní lidé opravdu chodí. A pokud ano, není důvod, aby s ní neuzavřely konkurenční smlouvu,“ říká Pavel Vepřek.

Tlak pojišťoven a konkurenční boj by měly vést k základnímu poznání, kdo jak léčí a kolik pacientů potřebuje ten který druh služby. Je skoro jisté, že změny potvrdí to, co se už dávno říká: v Česku je ve srovnání s vyspělými zeměmi zbytečně moc drahých lůžek akutní péče na úkor míst pro dlouhodobě nemocné.

Reforma tak může urychlit přeměnu některých menších nemocnic na potřebné léčebny dlouhodobě nemocných a ušetřit v systému peníze na investice do přístrojů nebo na platy lékařů.

Ukažte to lidovcům

Změna postavení pojišťoven ale sama o sobě proměnu pacienta v zákazníka nezajistí. Situace se nezmění, dokud Češi nebudou alespoň o části peněz rozhodovat úplně sami. Jenom tehdy totiž budou mít lékaři a pojišťovny důvod se jim dvořit. Reformní materiál počítá s tím, že se současné pojištění rozdělí na dvě části.

To základní by fungovalo stejně jako dnes na krytí potíží, které se nedají předvídat nebo jsou příliš drahé (vážná zranění, vrozené metabolické poruchy). Druhou část méně závažných chorob (třeba chřipka) by si každý hradil sám ze zbytku pojištění nebo by si na ně mohl i spořit. S pojišťovnou by se pak podle vlastních představ dohodl na individuálním zdravotním plánu - tedy co do plateb zahrnout a co ne.

Cílem nově nastavených podmínek není jenom sebevědomý zákazník, který vít, co chce, a bude si to umět prosadit. Mezi řádky se také skrývá pokus zabránit dalšímu plýtvání ze strany pacientů, ke kterému je dnes vybízí neprůhledný systém. Češi jsou, jak známo, světoví šampioni v počtu návštěv u lékaře a předepsaných receptů a na jedné z nejvyšších příček v délce marodění. Proto také ministerstvo začalo reformu poplatky, které by mohly tenhle poměr upravit.

Základním tezím zdravotnické reformy odborníci vesměs tleskají. Už při jejím rozjezdu to ale začalo skřípat. Podle průzkumu veřejného mínění se proti reformě staví téměř polovina Čechů. A třetina o ní prý nemá informace. A nemají je dokonce ani nejbližší spojenci ODS. Lidovečtí poslanci si dokonce stěžovali, že jim ministr Julínek předložil podobu reformy až den před koaličním jednáním. Mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt výtky přijímá. Obratem ale ujišťuje veřejnost, že teď po vládním „ano“ už bude na diskuse „dost času“.

Vláda se chystá postupně prosadit 12 zákonů, které by měly změnit postavení pacienta a roli jednotlivých hráčů. Detaily financování přijdou na řadu později. Reformátoři tedy dnes mají v ruce poměrně kvalitní a čitelnou mapu. Nikdo ale zatím neví, zda podle ní budou schopni dojet do cíle.

Tomáš Pavlíček, Respekt


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

Respekt

Komentovat článek: Léčba Julínkem se blíží

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Léčba Julínkem se blíží

Komentáře

dalších 20 komentářů
Hrátky Drsné hrátky v realitě  | 29. 05. 2007 17:03

Nemoc si nevybírá.Některé jsou infekční.Hranice mezi pacientem a lékařem je pomyslná.

jeste by mne zajimalo  | 29. 05. 2007 12:52

kdo bude v soukromych zdrav. pojistovnach vymyslet bonusy za zdravou zivotospravu. Snad ne Cikrt v nejake spravne rade?

lekar v zahr. Tento clanek je lepsi nez antidepresivum  | 29. 05. 2007 12:50

Uz dlouho jsem se tak nenasmal. A smich je zdravy. Ale jinak mam dobrou science fiction stale rad.

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné