Léčebna Bohnice se nemusí omlouvat za smrt dívky v síťovém lůžku

Klecové síťové lůžko používané v současné době v psychiatrické nemocnici v nizozemském Haagu.

Psychiatrická léčebna Bohnice v Praze se nemusí omlouvat za smrt postižené dívky v síťovém lůžku. Rozhodl o tom pražský městský soud, řekla ČTK jeho mluvčí Markéta Puci. Matka dívky žádala omluvu za nedostatečný dohled a snížení lidské důstojnosti.

Podle ní se v léčebně nadužívaly omezovací prostředky. Verdikt není pravomocný, žena se proti němu může odvolat k Vrchnímu soudu v Praze.

Dívka zemřela v roce 2006 poté, kdy v síťovém lůžku pozřela vlastní výkaly a zadusila se. Prvních 25 let jejího života se o ni starali rodiče, do Bohnic ji umístili, když nedokázali sami zvládnout její návaly agresivity.

V posledních dnech před smrtí v roce 2006 prý trávila většinu času v síťovém lůžku, protože podle personálu ohrožovala sebe i okolí. Její matka Jaroslava Musilová tvrdí, že léčebna může za smrt dcery, kterou prý lékaři neumístili na pokoj s dohledem.

Soudkyně Dagmar Stamidisová dnes označila návrhy na omluvu jako nedůvodné. Také podle znaleckého posudku léčebna nepochybila. Právní zástupce Bohnic Tomáš Němeček již při předchozích jednáních namítal, že dívku přesunuli na jiné oddělení, protože se její stav zlepšoval. Péče prý zanedbaná nebyla, protože když přišla sestra v osudnou chvíli na pokoj se svačinou, okamžitě začala pacientku oživovat. Podle právníka by dívku potkal podobný osud i v domácí péči.

Bohnice se také ohrazovaly proti výrokům matky v médiích, ve kterých pracovníky léčebny nařkla, že se k pacientům chovají jako k opicím. Postižené údajně ostříhali dohola, čemuž se nevyhnula ani její dcera. Podle Němečka ale byla důvodem epidemie vší a ostříhaní nebyli všichni pacienti. Němeček již dříve uvedl, že nabízí Musilové mimosoudní smír, přičemž by léčebna nechala pro pozůstalé odsloužit mši za zemřelou.

Případ projednával soud již v roce 2010, kdy matce rovněž nepřiznal omluvu za snížení lidské důstojnosti dcery a nepřiměřené a ponižující omezování její osobní svobody. Zdůraznil, že smyslem péče nebylo pacientku vyléčit, ale zklidnit, a že s péčí o nebezpečné pacienty jsou zákonitě spjata různá omezení.

Městský soud ale tehdy zároveň určil, že se Bohnice musí omluvit za to, že dcera v důsledku nedostatečného dohledu zdravotníků zemřela. Vrchní soud v Praze ovšem jako odvolací instance rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl. Vycházel přitom z názoru, že péče o pacientku byla adekvátní, takzvaně lege artis, a žádné pochybení se neprokázalo.

Letos v květnu ale dal ženě novou šanci na omluvu Nejvyšší soud, který verdikt vrchního soudu zrušil. Podle něho musí soudy nižších instancí vycházet z předpokladu, že hranice lidské důstojnosti osob s vážnou duševní chorobou je vymezena silněji než u zdravých lidí.

Podle verdiktu se Bohnice nemusí omlouvat ani za nedostatečný dohled, ani kvůli údajnému snížení lidské důstojnosti.

1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!