Přejít na obsah

Léčení těžšího úrazu přijde i na tři miliony

zpět
19.11.2007

Pětasedmdesáté narozeniny nedávno oslavil Václav Fessl, někdejší přednosta Anesteziologicko - resuscitační kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Regionální deník s ním hovořil o odchodech českých lékařů do zahraničí, ale i o efektivitě výuky medicíny u nás...

Obrovským předělem pro české zdravotnictví byla sametová revoluce. Co přinesla Anesteziologicko - resuscitační klinice FN v Plzni?

Do té doby jsme byli konečnou výspou socialistické společnosti. Ze dne na den se to změnilo, západočeské hraniční přechody přejelo ročně v obou směrech osmadvacet milionů lidí. To přineslo i zvýšení počtu úrazů a nutnost spolupráce se zahraničím. Začali jsme komunikovat s řezenskou či mnichovskou nemocnicí, vyměňovali jsme si nemocné i na heliportu.

A spolupráce byla bezproblémová?

Zpočátku, když jsme přijímali některé německé občany, tak si chtěli připlácet na teplou vodu a čistý ručník. To nás trochu zarazilo. Oni prostě žili v domnění, že za tím kopcem je úplně jiný způsob života. Nakonec jsme jejich obavy odbourali. A to hlavně díky tomu, že jsme se vybavením přibližovali německým nemocnicím, i když ne těm univerzitním. Hodně nám ale tehdy vadilo, že když došlo k dopravní nehodě, tak zatímco ze západního vozu vyšel řidič s několika šrámy, z českého auta těžce zranění, protože tam chyběla bariérová ochrana. Navíc, tehdy si lidé přivezli ojeté vozy ze zahraničí ve špatném stavu, takže technická selhání byla hodně častá.

Nastal v posledních dvou desetiletích posun v léčení těžce nemocných?

Nejtěžší jsou poranění pánve. Tito pacienti nám dříve umírali pod rukama. Teď je situace lepší. Přinesly ji modernější přístroje, ale hlavně nové léky, které ovlivňují krevní srážlivost. Před jejich používáním jsme museli pacienty léčit pouze s pomocí velkých krevních převodů. Nyní je nebezpečí vykrvácení minimální.

Daní za novou kvalitu je ale vysoká cena nových přípravků. Záchrana jednoho pacienta přijde nejméně na čtvrt milionu korun. Celkově stojí léčení těžšího úrazu nejméně tři miliony korun a to mluvím jen o pobytu na jednotce intenzivní péče.

Přesto stále existují úrazy neslučitelné se životem, kdy část zraněných umírá přímo na místě nehody, přestože se kvalita záchranné služby zvyšuje, řada zraněných umírá na centrálních příjmech.

Změnila se po revoluci výuka mediků?

Výuka mediků a sester by se dala změnit. Její část by se totiž dala provádět na elektronických modelech. Těch máme ale velice málo. Důvodem je ekonomika. Jeden fantomový model na základní výuku se pohybuje od dvou do pěti milionů korun. Existují například fantomy na vedení porodu, na základních resuscitačních Aničkách můžeme simulovat poruchy rytmu, na trhu jsou i modely na stavění krvácení a další. Výuka spočívá v tom, že danou situaci můžete hned posluchačům ukazovat. Kdybychom měli na fantomy peníze a medici se opakovaně s modelovými situacemi setkávali, tak by získali rychleji potřebné návyky a zručnost v praktické medicíně.

Takže srovnejme českého absolventa medicíny s tím západním?

Medicínu tady i tam se musí budoucí lékaři učit v praxi, ale rozdíl je v tom, že medik s návyky je pohotovější, lépe si dává dohromady znalosti, které může uplatnit v praktické medicíně.

Nedávno byly testováni čeští lékaři, jak se chovají k pacientům, a nevyšli z toho zrovna nejlépe. Jak si to vysvětlujete?

Nechci obhajovat lékaře, ale musíme si uvědomit, že nejsou dobré ani vzájemné vztahy ve společnosti, takže to není problém jen lékařů. Každý z nás se občas setká s obhroublostí v dopravních prostředcích nebo s arogancí mladých lidí, třeba když je upozorníte na to, že kouří na zastávce. Někdy máte strach, že dostanete facku. K agresivitě dochází i ve škole, váha učitele se snižuje. Chybí nám totiž určité morální a etické předpoklady, jak se ve společnosti chovat a jak situace řešit. Vezměte si, kolik procent lidí odchází ze společnosti bez pohřebního obřadu.

Jak situaci řešit?

Je třeba působit shora výukou lékařů, ale i zdola začít vztahy v rodině. Začíná to tím, jak se student obleče ke zkoušce.

Klade se při výuce mediků v posledních letech větší důraz na komunikaci s pacientem?

Já na to při výuce vždy kladl důraz, stejně jako na klinice, kdy jsme měli ARO otevřené návštěvám vždy. A to bylo v době totality, kdy jsme za to spíše sklízeli kritiku. Ale vyplácelo se to, komunikace s pacienty i rodinou byla lepší.

Ve FN máte teď na starosti vyřizování stížností pacientů. Na co si nejčastěji stěžují? Je komunikace s pacienty složitá?

Celá řada pacientů si nestěžuje na špatnou péči o nemocné, ale na špatnou komunikaci s příbuznými a nemocnými.

Je složitá, protože proti vám například sedí mladý člověk, kterému umírá tatínek nebo matka. Vy mu povídáte o zdravotním stavu, on dvacet minut poslouchá, ale v hlavě mu běží film o rodičích a po dvaceti minutách se vás zeptá na to, co jste mu vykládal na začátku. Musíte s tím počítat. Na některých sezeních se vám prostě musí zastavit čas. Je totiž lepší tři hodiny s pacienty nebo příbuznými mluvit než několik dní psát odpovědi na stížnosti.

Některé pacienty ale jejich zdravotní stav nezajímá.

Musíte si uvědomit, že některé nemocnice vás vytrhnou z pravidelného denního rytmu a když vezmete dnešní životní rychlost, pak následuje strach ze ztráty zaměstnání nebo různé finanční problémy, jako třeba, kdo povede vaši drobnou provozovnu. Takže člověk přichází do nemocnice stresován. Vy musíte hledat cestu, jak ho dát dohromady. Medicína kvůli tomu musí zařídit, aby některé operace probíhaly třeba jednodenně nebo o sobotách a nedělích, aby pacient nebyl z rytmu práce vytržen.

Kromě vztahů s pacienty je problémem zdravotnictví i nedostatek personálu na záchrankách. Bylo tomu tak vždycky?

Důvodem je to, že je celkově málo lékařů, kteří se věnují urgentní medicíně, kam patří anesteziologové, intenzivisté pracující na jednotkách intenzivní péče a záchranáři. To bylo vždycky, takže když naši kolegové emigrovali za minulého režimu na západ, tak tam vždycky velice rychle našli uplatnění. S tím souvisí náš systém postgraduální výchovy, který byl ve světě natolik uznáván a byl dáván za vzor i za minulého režimu, že naše odbornosti, když je lékař doložil doklady, byly v zahraničí kromě USA uznávány.

Čím to, že si tyto obory lékaři nevybírají?

Je to stresové, namáhavé a dost časově náročné zaměstnání.

Jsou urgentní lékaři dostatečně ohodnoceni?

Vyjádřil bych to asi takto - chudá společnost má chudé lékaře a chudé učitele. Zatím jsou lékaři v nemocnicích bohužel honorováni rovnoměrně. Zatím na všech odděleních mají stejné platy. Ty by ale měly by být podle namáhavosti nějak diferencovány.

Hodně lékařů odchází do zahraničí. Myslíte, že je stav kritický?

Odchody do zahraničí jsou nebezpečné, ale jen když zůstanou lékaři v zahraničí natrvalo. Někteří ale odejdou a po finančním zajištění se vracejí, což je přínosné. Nebezpečné bude, až začnou houfně odcházet lékařské špičky s vynikajícími znalostmi a nadáním. Mohou například dostat nabídku do výzkumného zařízení v USA, což tady nikdo nabídnout nemůže. A někteří už mají nakročeno. Snadněji dnes odcházejí do zahraničí i absolventi, protože na rozdíl od těch porevolučních jsou výborně jazykově vybaveni, dost z nich má totiž za sebou zahraniční stáže.

Budou moci tuzemské lékaře a sestry nahradit cizinci?

V Anglii jsou lékaři a sestry například z Filipín a nikoho to nepřekvapí. U nás není taková tolerance k jiné barvě pleti nebo k cizincům obecně, jako je tomu například v Rakousku nebo v Německu. Někdy dávají pacienti najevo, že jim vadí i Slováci, a na ně jsou někdy i zlí. S tím souvisí i budoucnost romské menšiny v Česku. Zatímco tito lidé najdou ve světě i vysokoškolské uplatnění v nemocnicích, tady Roma nebo Romku v nemocnici nepotkáte. Tyto zahraniční skupiny, které se třeba na západě od našich hranic dostaly do rovnocenných partnerských vztahů, splynuly se společností díky toleranci okolí a dokonalému vzdělání. Dokud nebudou čeští Romové vzdělaní, bude situace stejná. Budou mít ale stále nevýhodu v podobě netolerance okolí.

Kdo je Václav Fessl

Narodil se 17.9. 1932 v Klatovech, v roce 1957 promoval na Lékařské fakultě v Plzni, pak pracoval na Chirurgické klinice FN v Plzni, od roku 1974 přednosta ARO FN, 1987 jmenován docentem, od r. 1988 přednosta nově zřízené Kliniky anest. a resuscitace, publikoval 59 prací, dvě s celostátním oceněním, člen vědecké rady Lék. fak. v Plzni, účast na mnoha zahran. kongresech, pracovní stáž v Německu, Holandsku, Švédsku, Rakousku, dlouholetá práce v léčbě bolesti v Hospicu sv. Lazara v Plzni, garant výuky ošetřovatelství na Lékařské fakultě v Plzni, čestný člen České lék. spol. anesteziologie a resus. a intenzivní medicíny, předseda Spolku lékařů v Plzni .

Jitka Šrámková, Regionální deník


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

Regionální deník

Komentovat článek: Léčení těžšího úrazu přijde i na tři miliony

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné