Léčitelé podle mnoha lékařů v onkologii značně škodí

V onkologii má vazba na léčitele tragické konce, tvrdí profesor Josef Koutecký z Kliniky dětské onkologie v Motole a svá slova dokládá otřesnými případy… Onkologové jsou v těchto případech nešťastní ze své bezmoci. Když rodič dítě s rakovinným bujením vodí k léčiteli, nikdo mu v tom nemůže zabránit. Zákon na toto zanedbání péče o dítě pamatuje, ale kde není žalobce, není soudce… Navíc léčitelství má u nás kredit, propagují ho i média, léčitel je v očích mnoha lidí dobrodinec. Platí ale, že má trestně právní odpovědnost…

V onkologii má vazba na léčitele tragické konce, tvrdí profesor Josef Koutecký z Kliniky dětské onkologie v Motole a svá slova dokládá otřesnými případy.

„Po stanovení diagnózy rodiče rozhodli, že chlapce s lymfomem, tedy s onemocněním bílých krvinek, nebudeme léčit my, ale léčitel,“ vzpomíná J. Koutecký. „Ten nařídil malému pacientovi, aby denně vypil šálek mléka, v němž bylo rozmixováno 8 dní staré embryo kuřete. Teprve když se chlapec dostal do stavu, kterému říkáme nádorová kachexie, a když bylo postiženo všechno, co mohlo být, přivedli ho rodiče k nám a on brzy nato zemřel.“ Profesor Koutecký vnímá osudy alternativně léčených malých onkologických pacientů jako zločin z nerozumu, jehož se na nich dopouštějí lehkověrní rodiče a sebevědomí laici.

Existují také léčitelské techniky, podle nichž se má údajně člověk sám vyléčit z rakoviny. Nejznámější z nich je tzv. Breussova metoda, stavící na předpokladu, že hladovějící pacient vyhladoví a tedy zničí i nádor ve svém organismu. Tato metoda předepisuje měsíční půst jen s pitím vody a zeleninové šťávy. Onkologičtí pacienti, kteří hladovkou zdevastují svůj těžce zkoušený organismus, pak zbytečně umírají, ačkoli by mnohdy nemuseli.

Profesor Koutecký dostal knížku o Breussově metodě od zoufalé matky jednoho dítěte, která se touto metodou řídila při léčení syna až do jeho smrti. „V knize je spousta nesmyslů, autor dokonce tvrdí, že leukémie, kterých prý vyléčil na dva tisíce případů, není rakovina, ale porucha vrátnicového oběhu,“ žasne J. Koutecký a pokračuje: „Další léčitel nařídil otci dítěte s viditelným nádorem na noze, aby mu jej 200krát denně masíroval, což samozřejmě napomáhá tomu, aby se nádorové buňky snadněji dostaly do krevního řečiště a vytvořily metastázy. Když to nepomáhalo, nařídil masírovat 300krát a pak 400krát denně. Dopadlo to samozřejmě jak nejhůře mohlo.“

Onkologové jsou v těchto případech nešťastní ze své bezmoci. Když rodič dítě s rakovinným bujením vodí k léčiteli, nikdo mu v tom nemůže zabránit. Zákon na toto zanedbání péče o dítě pamatuje, ale kde není žalobce, není soudce – ostatně kdo by dokázal žalovat rodiče truchlící nad ztrátou dítěte? Navíc léčitelství má u nás kredit, propagují ho i média, léčitel je v očích mnoha lidí dobrodinec. Platí ale, že má trestně právní odpovědnost. Může být zažalován, souzen a odsouzen i za špatnou radu, která pacienta poškodila, nebo za vybírání honorářů za neúčinnou léčbu.

Také hematoonkolog z Jihlavy MUDr. Petr Lemež nemá léčitele v lásce. Na pracovišti zabývajícím se leukémií přijal čtyřicetiletou ženu s rozvinutou akutní myloidní leukémií. Pět dní předtím navštívila léčitelku Marii Kučerovou, která jí nakreslila diagnostickou kresbu (říká se jí také automatická) a podle ní prý poznala, že nemocná měla úraz nohy. To byla náhodou pravda, zranila se kdysi při pádu z motorky. Tímto uhodnutím si léčitelka získala pacientčinu důvěru. Leukémii ovšem neuhodla. Předepsala bylinný čaj, v němž byla šalvěj, svízel a lékořičný kořen. Doporučila ještě další neúčinné přípravky. Nemocná se nějaký čas pokoušela léčit tímto způsobem, čímž došlo k prodlení v léčení akutní leukémie.

MUDr. Lemež dodává, že každá diagnostikovaná rakovina je pokládána lékaři za akutní a je třeba okamžitě začít s léčbou. „Jiná naše pacientka byla léčena čtyřmi cykly chemoterapie, byla v dobrém stavu a připravovali jsme ji k transplantaci kostní dřeně. Nemocná s námi ale náhle přerušila styky a neodpovídala ani na telegramy. Za devět měsíců se ozvala její dcera, že mamince není dobře. Převezli jsme ji k nám. Když jsme zjišťovali, co se stalo, svěřila se, že se seznámila s jistým léčitelem, který jednou měsíčně nad ní půl hodiny vztahoval ruce a pronášel různé formulky. Pak inkasoval za tu půlhodinovou seanci dva tisíce korun. Stav pacientky byl v době přijetí velmi špatný, a i když se ho podařilo zlepšit a k transplantaci došlo, léčení nebylo v důsledku předešlých komplikací úspěšné a nemocná zemřela.“

Nádorová onemocnění se mytizují, mají pověst nevyléčitelnosti, zohyzdění, bolesti a umírání. Způsoby „léčení“ prováděné alternativci jsou pro onkologické pacienty přitažlivé proto, že většinou nebolí. Avšak lékaři neléčený pacient nakonec stejně většinou bolestnému konci neunikne, neboť se dostaví až v posledním stadiu své choroby. Naproti tomu i když chemoterapie, chirurgické zákroky, ozařování a další metody moderní medicíny bývají nepříjemné, zachraňují životy. Dnešní medicína vyléčí kolem 50 % onkologických pacientů, přičemž obecně platí, že větší úspěchy lze očekávat u časných stadií nádorových chorob. K tvrzení léčitelů, že oni jsou mnohem úspěšnější, neexistuje průkazný materiál a jde vlastně o lživou reklamu, shodují se onkologové.

Věra Nosková, Hospodářské noviny, 15.5.2001

Ohodnoťte tento článek!