To, že budou muset naši lékaři říkat pacientům i nepříjemnou pravdu, je a především bude důsledek Senátem přijaté Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, jak se složitě nazývá tato mezinárodní úmluva.
Vedle řady důležitých ustanovení, která se týkají vědeckého výzkumu na člověku, manipulací s lidským genomem, vytváření lidských embryí, klonování a zásad pro používání orgánů k transplantacím a která zaručují každému člověku nedotknutelnost jeho práv a základních svobod v této oblasti, obsahuje tato úmluva i článek o ochraně soukromí a právu na informace.
To je podle mého názoru z pohledu pacientů ta nejdůležitější část úmluvy, která se po ukončení ratifikace musí stát součástí našeho právního řádu. Tento článek v mnoha případech zásadním způsobem změní dosud zaběhnutý vztah lékaře a pacienta. Každý je totiž oprávněn znát veškeré informace o svém zdravotním stavu.
Lékař je podle této úmluvy povinen dát pacientovi všechny informace, tedy i ty pravdy, které se v současné době pacientům neříkají, protože tento přístup není obecně vyžadován.
Názory na tento styl se výrazně liší. Patřím mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že naši lékaři a především naši pacienti nejsou na tuto zásadní změnu dostatečně připraveni. Také se o této změně vzájemných vztahů zatím velmi málo mluvilo. Proto jsem navrhoval odložení ratifikace této úmluvy. Mimo jiné i proto, že ji do dnešních dnů ratifikovalo pouze několik zemí a nebyl nutný žádný spěch. Smlouva však byla přijata, a tak je třeba, aby začala intenzivní nejen odborná, ale i celospolečenská diskuse, která nás všechny na tuto změnu připraví.
Diskuse, která by byla vyvolána až případnými soudními spory mezi pacienty a lékaři, by byla diskusí velmi opožděnou. Význam a především dopad této úmluvy byl překryt debatou o změnách ústavy, které byly připraveny a předloženy ODS a ČSSD. Řada z těchto změn je obecně přijímána jako potřebná, výrazně vylepšující a zpřesňující současný stav.
Spor o ústavu je však také součástí politického boje. Proto čtyřkoalice využila své síly, odmítla vést debatu o podstatě návrhu a o případných dalších změnách a novelu zamítla.
Je to škoda, protože jsme mohli přerušit jednání a následně pokročit dál při upřesňování základních pravidel, na kterých je postavena naše demokratická společnost. Je to škoda i proto, že čtyřkoalice tak mohla v praxi ukázat svůj proklamovaný nový politický styl. Snahu po dohodě. Ale třeba to tak bude příště.
MVDr. JIŘÍ LIŠKA, autor je senátor (ODS)
Hradecké noviny, 5.04.2001