Lékaři nejsou zvyklí brát pacienta jako klienta

Titulní obrázek

„Hlavním problémem je, že lékaři nejsou ještě zvyklí brát pacienta jako svého klienta a určitým způsobem o něj soutěžit,“ říká v rozhovoru pro deník Právo náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová…

Náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová:

České zdravotnictví je po odborné stránce na vysoké úrovni, ale co se týče přístupu k pacientovi, mají lékaři v porovnání se západní Evropou stále co dohánět. Proč?

Hlavním problémem je, že lékaři nejsou ještě zvyklí brát pacienta jako svého klienta a určitým způsobem o něj soutěžit.

Tedy že zde funguje pozůstatek minulosti?

Ano. Dříve jsme spádově každý někam patřil a měli jsme omezené možnosti volby lékaře. Obě strany – pacient i lékař – na to byli zvyklí. Odtud pramení i to, že pacienti se stále ještě bojí svá práva vymáhat, nechtějí si lékaře rozhněvat.

Má vůbec pacient právo na informace o svém zdravotním stavu?

Samozřejmě. Součástí zdravotní péče je poskytování všech důležitých informací a součástí lékařského „umění“ je i umění komunikace. Je to stará bolest českého zdravotnictví a také proto nové zákony, které navrhuje v rámci reformy Tomáš Julínek, motivují lékaře a zdravotnický personál, aby s pacienty co nejvíce mluvili, aby se ujistili, že pacient rozumí léčebnému postupu a že souhlasí s jednotlivými úkony. Pacient má být pro lékaře partnerem, protože lékař je sice expert v oblasti znalosti nemocí, dia gnostiky a léčby, ale každý z nás je expertem na své vlastní tělo.

Myslíte si, že to zvláště starší lidé dokážou? Vždyť pro ně, co řekne pan doktor, je svaté.

I starší člověk, když má více možností se rozhodnout, dokáže pocitově říci, co je pro něj lepší. Pro jednoho to může být konzervativní léčba, pro druhého operace.

Opravdu?

Jistě, ale pouze za předpokladu, že mu lékař poskytne dostatek informací.

Jak se má pacient zachovat, když lékař na dotazy odmítá odpovědět?

Má-li pocit, že lékař cokoli zanedbal, třeba i komunikaci, je třeba si stěžovat vedení nemocnice nebo ve své zdravotní pojišťovně, protože ta léčbu platí a pacient je její zákazník. Nesmí se bát svá práva uplatnit, musí se aktivně ozvat. Důležité je sepsat stížnost a trvat na svém.

A kam se má pacient obrátit, když má pocit, že již dosáhl pětitisícového limitu za doplatky za léky a regulační poplatky a nedostal o tom informace?

Limit 5000 Kč nalezne na osobním účtu, který vede jeho zdravotní pojišťovna. Překročení limitu sleduje pojišťovna čtvrtletně a vždy do 60 dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí, kdy je limit překročen, je povinna o tom pacienta uvědomit a překročenou částku uhradit. Jednou ročně vám na vaši žádost musí pojišťovna bezplatně poslat výpis z osobního účtu.

Václav Pergl, Právo

Lékaři nejsou zvyklí brát pacienta jako klienta
Ohodnoťte tento článek!