Lékařská fakulta bude prodávat svůj výzkum

krev, laboratoř, výzkum

Vybudováním výzkumného Biomedicínského centra fakulta vstoupí do nové éry. Své poznatky zpeněží stejně jako Američané nebo Japonci.

Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni povede až do konce ledna 2018 Boris Kreuzberg. Děkanem byl před nedávnem inaugurován již počtvrté. Ve svém posledním funkčním období bude řešit zejména rozjezd nového výzkumného Biomedicínského centra, jež nyní vyrůstá nedaleko Fakultní nemocnice v Plzni na Lochotíně.

Důraz klade také na udržení zájmu zahraničních studentů, jejichž placené studium v anglickém jazyce pomáhá posilovat rozpočet fakulty. Ten bude muset být kvůli zprovoznění výzkumného centra navýšen až o sedmdesát milionů korun ročně.

Co přesně vás v novém funkčním období čeká?

Zejména udržení dosud příznivého vývoje fakulty. Ten bude ovlivněn zprovozněním dvou nových budov, na něž jsme získali prostředky z Evropské unie. První je Univerzitní medicínské centrum, kam se přestěhuje pět teoretických oborů ze starého Lochotína, druhou je Biomedicínské centrum, což je de facto výzkumný ústav. Obě budovy by měly zahájit provoz na začátku nového akademického roku 2014/2015. Takováto velká koncentrovaná činnost je pro fakultu velký krok dopředu.

Jaké úkoly pro fakultu ze zprovoznění centra plynou?

Musíme například naplnit určitý počet doktorandských studentů, publikovaných článků – zejména těch v zahraničních časopisech. Stěžejní je pak smluvní výzkum, tedy komercializace našich vědeckých poznatků a metod, které by soukromé firmy mohly nějakým způsobem uvést do chodu. Tento systém je už dávno zaveden ve Spojených státech, hodně je na něm založena věda v Japonsku, pouští se do něj Čína. V nedávné době na tento způsob financování výzkumu začala tlačit také Evropská unie. Do roku 2015 takto máme vydělat určité množství prostředků. To není úplně jednoduché.

Jak smluvní výzkum funguje v Česku?

V oblasti zdravotnictví zde zatím není velká tradice. Kdybychom byly technické obory, tak na tom budeme lépe. Ty už spolupracují s různými podniky. U nás se to teprve začíná rozvíjet. Financování Biomedicínského centra z unijních prostředků nám skončí v roce 2015. Obtížná pro nás pak budou z hlediska mého funkčního období zejména léta 2016 a 2017. Bude nutné financovat výzkum z vlastních prostředků a mít z něj vyšší výnosy než náklady. Ty se podle našich předběžných propočtů zvýší o 60 až 70 milionů korun za rok. Bude to náročné, ale je to výzva pro celou fakultu. Pokud bychom ale do tohoto podniku nešli, tak bychom žádné prostředky nedostali, nic bychom nevybudovali a život fakulty by se odvíjel pořád postaru.

Jak Biomedicínské centrum nyní funguje?

Centrum už svoji činnost zahájilo. Kolegové nyní pracují na svých dosavadních pracovištích, až se přestěhují do nového, rozvinou svoji práci ve větším.

Jsou už nějaké projekty hotové do té míry, že je můžete někomu nabídnout?

Jsou tam určité badatelské směry. Zatím zde pracují dva základní týmy. Jeden je veden profesorem Matějovičem z I. interní kliniky a zabývá se otázkami jaterní chirurgie, selháním jater a ledvin i septickým šokem, což je lidově řečeno otrava krve, kdy začnou najednou vypovídat službu nejrůznější orgány dohromady, a řešením těchto stavů.

A druhý tým?

Ten je vedený docentkou Milenou Králíčkovou a orientuje se na regeneraci tkání, zacházení s kmenovými buňkami a jejich využití. Řeší otázky neplodnosti, jak u žen, tak u mužů. Objevují se ale i další drobnější projekty, například týkající se nanotechnologií v zubním lékařství. Teď se hledají cesty, jak by výzkum mohl být komercionalizován.

Jak?

Prodat lze i jen nějakou servisní službu. Třeba že zákazníkovi uděláme nějaký úkon na přístroji, který je určitým způsobem jedinečný a máme jej jen my. Těch budeme mít hodně. Samozřejmě lukrativnější je přijít na novou metodu a tu prodat firmě. Toje otázka patentů, které chceme mít nejen v České republice, ale také třeba ve Spojených státech nebo v Japonsku. Několik jich už máme.

Jak jsou nyní velké týmy výzkumníků a jak by se ještě měly rozrůst?

Teď je jich zhruba ke stovce. Tento počet ale ještě trochu poroste. Je tu velká spolupráce lékařů, jak z teoretických, tak i klinických oborů.

Budete chtít přilákat i zahraniční výzkumníky?

Určitě. Někteří už tu jsou, dokonce i z Ameriky. Ne že by tady zatím pracovali naplno, ale mají nějaký úvazek, přijedou, poradí. Snažíme se spolupracovat také s Akademií věd ČR a dalšími výzkumnými centry v republice.

Nový fakultní areál vedle nemocnice by se měl dál rozrůstat.

Podle původních plánů asi z roku 2007 by měl mít areál ještě dvě velké budovy. Teď ovšem vzniká otázka, zda postavit ty budovy obě, jen jednu nebo žádnou. Samozřejmě budeme žádat o prostředky z dalších operačních programů. Ty ale nehradí celé náklady. Je třeba zvážit, jaké kofinancování bychom dokázali zvládnout. Můj osobní názor je, že bychom měli být trochu opatrnější a že by stačila jedna budova, ne dvě. Do té by se přestěhovaly zbývající obory ze starého Lochotína.

Jaké jsou pro fakultu kromě výzkumu další zdroje financí?

Stejně jako všechny lékařské fakulty si pomáháme prostředky za výuku zahraničních studentů samoplátců v anglickém jazyce. Je důležité, abychom udrželi jejich zájem. Zatím je dost velký, je to ke čtyřem stovkám, našich studentů je šestnáct set. Je promě potěšitelné, že u nás začíná studovat dost Němců ze Saska, Bavorska i odjinud. Věřím tomu, že Němci jsou v tomhle hodně nároční. Kdyby tady byla nízká úroveň, tak by nám sem svoje děti studovat nedávali.

Jací další cizinci v Plzni studují?

Nejvíce máme Portugalců, pak Řeků. I zde se ale projevila ekonomická krize, která nejvíce postihla jihoevropské státy. Kvůli tomu, že jsou v Evropě po vstupu Česka do Evropské unie uznávané všechny naše diplomy, se změnilo složení studentů. Dříve jich bylo více z arabských států, Indie, teď převládají ti z Evropské unie.

Když se zeptám opačně. Odcházejí plzeňští absolventi do zahraničí?

Je jich hodně a není to jen do Německa, ale i do Velké Británie, Skandinávie. Když při promoci blahopřeji studentům,tak sekaždéhoptám,kam nastupuje. Z té skupiny 25 až 28 lidí vždy okolo dvou nebo tří opustí republiku. To ale není nadobro. Vydělají si, získají poznatky odjinud, což je přínosné, a pak se vrátí. Nevidím to tak černě jako někteří lidé, kteří říkají, že vystudovali za peníze našich daňových poplatníků a pak z toho profituje kupříkladu Německo.

Ohodnoťte tento článek!