Léky jsou předražené, zbytečně platíme moc

„Musíme zásadně změnit metodiku stanovování cen léků, která poté, co bývalý ministr Julínek otrocky přenesl do našeho právního řádu dvacet let starou evropskou směrnici, dnes výrazně nahrává farmaceutickým firmám,“ tvrdí v rozhovoru Milan Kubek.

PREZIDENT ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY, SPECIALISTA NA ONEMOCNĚNÍ ŽIL, MILAN KUBEK

Navzdory tomu, že ministerstvo zdravotnictví slibovalo snížení cen léků, čeká letos na většinu pacientů v lékárnách naopak nepříjemné překvapení v podobě vyšších doplatků na léky, které jsou zvyklí užívat. Jak je to možné?

Svůj díl viny jistě nese zvýšení DPH z 9 % na 10 %, avšak mnohem významnější dopad mají jiné části Janotova stabilizačního balíčku.

Které?

Ministerstvo zdravotnictví administrativně o sedm procent snížilo částky, které za léky platí zdravotní pojišťovny a zároveň o sedm procent snížilo maximální ceny léků. A v tom je právě takříkajíc jádro pudla.

Vysvětlete ono jádro pudla.

Většina léků se ve skutečnosti prodává za ceny nižší než tyto státem stanovená maxima. Administrativní snížení maximálních cen tedy léky ve skutečnosti nezlevní. Cena zůstane většinou stejná, ale díky poklesu úhrad ze zdravotního pojištění zaplatí za své léky pacient od Nového roku více. Avšak vzhledem k tomu, že léky zatížené velkými doplatky nejsou příliš oblíbené a prodávají se méně, dá se asi očekávat, že časem jejich výrobci trochu zlevní a doplatky pacientů se opět trochu sníží.

Tímto konstatováním bychom se však neměli uspokojit, že?

Populistické sedmiprocentní snížení maximálních cen, které pacientům nijak nepomohlo, je ve skutečnosti pouze snahou zakrýt závažné porušení zákona ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), který přímo podléhá ministerstvu zdravotnictví. Zákon totiž této státní instituci uložil, aby do konce roku 2008 provedla revizi maximálních cen a úhrad všech léků. A právě tuto povinnost SÚKL nesplnil. U většiny léků se tak stále vychází z maximálních cen roku 2007, které přitom počítaly s kurzem 28,30 Kč za euro. Současné sedmiprocentní snížení maximálních cen se z rozhodnutí ministerstva také netýká té menšiny léků, jejichž cenu v souladu se zákonem SÚKL přehodnotil, tedy snížil, ale pouze těch, které zůstaly déle než rok předražené!

Jde tedy jen o dílčí kompenzaci, za nesplnění zákonné povinnosti?

Léky jsou předražené, zbytečně platíme moc. Netroufám si odhadovat, kolik set miliónů nebo miliard jsme kvůli tomu zaplatili zbytečně, a nechci ani spekulovat o tom, zda za tento, raději věřme že pouhý šlendrián, by měl být odvolán pouze ředitel SÚKL nebo i první náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr.

Řada pacientů ale začala pozorovat zdražování léků již před koncem roku.

To umožnila nová metodika ministerstva zdravotnictví, jíž byly z cenové regulace vyřazeny léky obsahující účinné látky, které vyrábí alespoň čtyři výrobci. A světe div se, neviditelná ruka trhu nejenom že nezajistila snížení cen, ale většina výrobců tyto léky naopak zdražila. O kartelové dohody pochopitelně v žádném případě nejde. Ministerstvo tak umožnilo zdražení běžných léků, jakými jsou některé léky na cukrovku, vysoký tlak, vysoký cholesterol, žaludeční vředy či na bolest.

Takže platíme víc…

V situaci, kdy za léky utrácíme čtvrtinu veškerých výdajů na zdravotnictví, přičemž každý z nás ze své kapsy ročně za léky zaplatí 1800 Kč, avšak průměrný důchodce více že 3000 Kč, je třeba s těmito výdaji něco dělat. Zřízení poradního orgánu pro farmakoekonomiku za účasti nezávislých odborníků se však ministerstvo zdravotnictví brání jak čert krucifixu. Proč asi?

A jak situaci změnit?

Musíme zásadně změnit metodiku stanovování cen léků, která poté, co bývalý ministr Julínek otrocky přenesl do našeho právního řádu dvacet let starou evropskou směrnici, dnes výrazně nahrává farmaceutickým firmám. Zatím co v roce 2007 stálo jedno balení léku v průměru 196 Kč, tak o rok později již 229 Kč, tedy meziročně o 17 % více! Takový nárůst neunese žádná ekonomika, ani ta krizí zasažená naše. Skutečná spotřeba léků přitom neroste. Počet distribuovaných balení se totiž meziročně o 7,5 % snížil. Existuje však ještě jeden závažný, a na rozdíl od politického šlendriánu objektivní důvod růstu výdajů za léky. Je jím příchod nových, účinných, ale bohužel také drahých léků na náš trh.

To ale vy lékaři jistě vítáte.

My lékaři jejich existenci přece nemůžeme před pacienty tajit. Nemůžeme ani ignorovat výsledky vědeckých studií, které prokázaly, že lepší kompenzace cukrovky nebo krevního tlaku, či ještě nižší hladina cholesterolu, významně prodlužují život našich pacientů. Abychom požadovaných výsledků dosáhli, potřebujeme většinou pro léčbu ne jeden, ale kombinaci několika léků, a to včetně těch drahých. Navzdory dražší léčbě se v konečném důsledku prodloužení aktivního života našich spoluobčanů musí vyplatit i z pohledu státních financí. To by si měli uvědomit všichni medicínští diletanti, kteří kritizují lékaře za to, že údajně předepisující svým pacientům léky zbytečně.

Léky jsou předražené, zbytečně platíme moc
Ohodnoťte tento článek!