Liberecká záchranka potřebuje vyměnit přes polovinu sanitek

Na dosluhující vozový park, anebo doslova sanity za hranicí životnosti, se musí spoléhat liberečtí záchranáři, když vyjíždějí k vážným úrazům anebo nehodám pacientů. Z dvaceti sanitek jich dvanáct přesluhuje…

Na dosluhující vozový park, anebo doslova sanity za hranicí životnosti, se musí spoléhat liberečtí záchranáři, když vyjíždějí k vážným úrazům anebo nehodám pacientů. Z dvaceti sanitek, které má Územní středisko záchranné služby (ÚSZS) Libereckého kraje k dispozici, jich dvanáct přesluhuje. Právu to řekl ředitel ÚSZS Miroslav Samek. „Jsou to vesměs sanitky z roku 1995, které mají najeto 350 tisíc kilometrů. Místo toho, abychom nakoupili nové, musíme dávat stále více peněz na jejich opravu,“ uvedl Samek. Nákup nového vozu se přitom podle informací, které Právu poskytla hlavní ekonomka ÚSZS Hana Bartoňová, pohybuje v základní verzi pouze pro převoz lehčích případů okolo 800 tisíc korun. „Pokud jde o kompletně vybavenou sanitku pro rychlý převoz, která je vybavena i přístroji pro záchranu života, tak její cena je okolo 2,2 miliónu korun,“ upřesnila Bartoňová. Na situaci ale nereguje ani samo ministerstvo zdravotnictví, pod které ÚSZS přímo spadá. Ačkoli liberečtí záchranáři letos žádali na přítrojové vybavení a obměnu vozového parku částku ve výši 5 miliónů korun, dostanou maximálně 1,5 miliónu. „Právě jsme dostali dopis z ministerstva, že pro deset středisek v republice bude vyčleněno 15 miliónů korun. Peníze se budou rozdělovat jistě podle velikosti středisek, takže předpokládám, že dostaneme maximálně jeden milión,“ pokračoval Samek. Tyto peníze nebudou určeny pouze na nákup sanitek, ale i na přístrojové vybavení, léky, nástroje, počítače či novou digitální ústřednu a záznamové zařízení, které záchranáři bezpodmínečně potřebují. Už nyní je tak jisté, že ani z letošních peněz se jim nepodaří nakoupit potřebné. Zdroje budou hledat uvnitř vlastního hospodaření, od sponzorů anebo z reklam firem, které jsou umístěny na sanitních vozech.

Barbora Silná, Právo, 25.7.2002

Ohodnoťte tento článek!