Přejít na obsah

Mezi lékaři chybí jednota, proto je jejich síla mizivá

zpět
25.10.2010
Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc.
zvětšitProf. MUDr. Jana Hercogová, CSc.
Autor: Postgraduální medicína

Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc. | Autor: Postgraduální medicína

 

Kandidátka na post prezidenta ČLK Jana Hercogová se domnívá, že komoře chybí hlavně jednota a ochota komunikovat. „Problém je, že v komoře máme mnoho skupin, které se spolu neumí domluvit,“ konstatovala pro Zdravotnictví a medicína.

Byla jste oficiálně představena jako kandidátka na prezidentku České lékařské komory. Jaká byla cesta k této kandidatuře?

Byla jsem oslovena, zda bych tuto kandidaturu nepřijala. Zpočátku jsem byla velmi překvapena, něco takového mě osobně nikdy nenapadlo. Na druhou stranu mi není lhostejné, jakým směrem se komora ubírá, a beru to jako výzvu. Mám pocit, že jsem trochu předčasně zestárla. Šéfuji klinice již 16 let a za tu dobu se mi toho podařilo poměrně dost vybudovat. Je to podobné, jako když jste někde dlouho v práci a říkáte si, zda tam máte zůstat do důchodu, nebo jestli ještě zkusíte něco nového.

Jak odhadujete své šance? Současný prezident má poměrně silnou pozici.

Ptala jsem se svých kolegů kolem a nikdo mi na tuto otázku neumí odpovědět. Já jsem si tedy řekla sama pro sebe, že v žádném případě nechci být kontroverzní kandidát, ale chci ukázat jiný způsob komunikace než ten, který je nyní nastaven. Jestliže lékařům vyhovuje současný stav, určitě se to odrazí ve volbě delegátů. Já však měla možnost hovořit s řadou svých kolegů, kteří současnou situaci nevidí jako optimální.

Co na dosavadním vedení kritizujete nejvíc a jak celkově hodnotíte současnou situaci v komoře?

Myslím, že se panu prezidentovi některé věci podařily. A to zejména, že se o komoře konečně hovoří; donedávna to byla úplně zapomenutá struktura, se kterou nikdo nejednal. Nelíbí se mi ale, že za poslední léta ztratila své pozice, byla vyřazena z různých jednání i z ministerských komisí. Její hlas byl za minulé vlády hodně utlumen, byla zde snaha nahrazovat názor komory názory odborných společností. Její zástupci byli například vyřazeni z jednání kategorizační komise či z komise pro pořizování drahých přístrojů.

Když se zeptáte mladých kolegů, řeknou vám, že ČLK je jen k tomu, aby vybírala poplatky. S tím já nesouhlasím, ale hrozně těžce se mi obhajuje opak. Problém je, že v komoře máme mnoho skupin, jež se spolu neumí domluvit. A pokud doktoři nemluví jednotně, je jejich moc úplně mizivá. Všichni víme, jak to potom dopadlo třeba se vzděláváním lékařů. Místo toho, aby se doktoři jako jeden muž postavili za jednotný návrh, byly předloženy kolidující návrhy a ministerstvo si z nich vybralo, který chtělo. A to si myslím, že je spolu s platy zásadní důvod, proč tu lékaři nechtějí být. Nejde jen o peníze, mladý člověk potřebuje také perspektivu a jasná pravidla.

Jaké jsou tedy vaše návrhy, co přesně by se mělo změnit? Pravděpodobně máte připravený nějaký program.

Mám, ale s kolegy jsme se domluvili, že přesné body prozrazovat nebudu. Některé problémy lze řešit poměrně jednoduše, zejména ty, které nejsou o penězích, ale o domluvě. Například právě zmíněná otázka vzdělávání – zde si myslím, že role prezidenta je ohromná. Měl by se dohodnout se všemi a dohody by se měly dodržet.

Další velký problém je financování zdravotníků, to zřejmě tak snadno vyřešit nepůjde…

Ano a je třeba si uvědomit, že to bude ještě horší, než je to teď, protože dopady krize ve zdravotnictví pocítíme zejména příští rok. Najít pro každý segment zdravotní péče nějakou pomyslnou spravedlnost bude hrozně těžké. Volání po tarifních platech také nevyřeší vůbec nic. Lékaři, kteří pracují v této zemi nejsou jen zaměstnanci, kteří jsou placeni podle tabulek. Bude třeba najít vyvážené návrhy. Současné ministerské snahy o zvýšení poplatku u specialistů sice vypadají dobře, ale stejně musíme kompenzovat ty lékaře, u kterých toto nebude. Je to o jednom rozpočtu, který je třeba rozdělit.

Jak reagujete na kampaň „Děkujeme, odcházíme“? Myslíte si, že může v současné situaci něco vyřešit?

Je otázkou, jestli je správně načasována. Problém, že lékaři, zejména ti mladí, jsou špatně ohodnocení, není nový. To už je zde dvacet let, od revoluce se nic nezměnilo. Využívat současnou ekonomickou situaci k nátlakové akci nepovažuji za úplně šťastné, ale tím nechci říct, že nemá své opodstatnění. Když se mě někdo zeptá, co bych dělala já, jako mladá lékařka, odpovím, že bych odešla také. Sama jsem tuto situaci dokonce nedávno zvažovala. Ale myslím si, že není řešením jít na barikády; správnou cestou je sednout si ke společnému stolu.

Vztahy mezi ministerstvem zdravotnictví a komorou jsou dlouhodobě špatné, tím ani komunikace není na příliš dobré úrovni. Kde je podle Vás chyba?

Já nemám představu, že ministerstvo, tak jak je mnohdy prezentováno, má za cíl škodit lékařům. My máme stejné cíle a to je pacient. Akorát, že se na něj mnohdy zapomíná. Byla jsem přítomna jednání s bývalou ministryní Juráskovou a neměla jsme pocit, že by neměla snahu se dohodnout.

Pokud byste v boji o prezidentské křeslo uspěla, jaké by byly vaše první kroky?

Nejprve bych svolala všechny, kdo se podílejí na zdravotní péči v této zemi. Nejen ty, kteří se zabývají vzděláváním, ale i ty, kteří poskytují péči, dále pojišťovny, ministerstvo a další. Pokusila bych si s nimi nejprve sednout a zjistit jak dál. Republika není v nejlepší situaci a je třeba najít řešení, které bude reálné, ne jen populistické. Hlavním cílem by mělo být, že já jako lékař v České republice budu hrdá na to, že jsem lékař. A to úplně nevím, jestli jsem.

Jak chcete spojit všechny své funkce? Nedávno jste byla mimo jiné zvolena do čela Evropské akademie dermatovenerologie.

Ano, stala jsem se něčím jako viceprezidentkou akademie. Znamená to, že jsem nyní dva roky ta, která se má dívat, co dělá prezident. Pak se stanu prezidentkou této společnosti a poté budu jakýsi past prezident. Akademie je ovšem řízena funkčně, práci vykonává sekretariát, prezident má spíše roli reprezentační. Práce spočívá v tom, že máme čtyři schůze za rok. Nedomnívám se, že by mě to nějak výrazně zaměstnávalo, stejně jezdím každých čtrnáct dní po světě na kongresy. Jinak bych tuto nabídku vůbec nepřijala. Mluvila jsem o tom i se svými dvěma zaměstnavateli, což je fakulta a nemocnice, a vysvětlila jim, že by to znamenalo trochu změnit lokální fungování, ale navenek by se to projevit nemělo.


Klíčová slova

Autoři

Michaela Svobodová, www.Zdravi.Euro.cz

Komentovat článek: Mezi lékaři chybí jednota, proto je jejich síla…

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Mezi lékaři chybí jednota, proto je jejich síla…

Komentáře

dalších 61 komentářů
Jiri Wicherek Ahoj Jiří  | 31. 10. 2010 21:19

Co jednotou je, je celkem jasne - jinak receno, tahnout za jeden provaz. To je opravdu ten postulat, bez ktereho se nas stav nehne dale. Co jasne uz tak neni, je smer toho tahu a velmi nejasne je, jak te jednoty dosahnout. Proto je v tom mem prispevku proklatě mnoho otázek, na něž je třeba odpovědět. I ja damvice na ciny, nez na slova, byt nekdy to prave slovo v pravy cas muze byt cinem dosti vyznamnym, mnohdy ve spojeni s osobou toho, kdo dane slovo vyslovi. Ano, vysledky snazeni nas, lekaru, v Cechach a na Morave jsou opravdu tristní. Ano, nedokazeme-li se povznest nad ty prizemni projevy závisti, pomluvy aj., nedokazeme-li se sejit k rokovani, na kterem bychom meli najit odpovedi na otazky ktere jsem vypsal ve svem predchozim prispevku a na otazky dalsi (necinim si naroky na uplnost). Vim, ze jsi měl snahu (zname se uz nejaky ten patek:-)), chapu, ze Te život naučil (mne tez:-)). Vse nedopada vzdy dle nasich predstav, prani, ano, mnohdy nase snazeni dopadá špatně a v důsledku to odnesime. Ale to je vzdy, kdyz "neseme svoji kuzi na trh", to k tomu patri. Stejne tak k tomu patri vyckavani te vetsiny za bukem, jak to dopadne, ano i skodoliba radost, kdyz to nedopadne. Proto chapu, ze jsi řekl to, co jsi řekl. Ja jsem to jeste nevzdal. Mne jeste stale nejsou problémy nemocničních lékařů lhostejné, stejne jako mi nejsou lhostejne problemy tzv. privatnich lekaru, byt s nimi, stejne jako Ty, sam nic nezmůžu. Jak bude me..., no... rekneme urcite snazeni kvitovano ci nekvitovano mne, po pravde receno, nikdy prilis nezajimalo, ja tak cinil a cinim najme prosebe, pro svuj osobni pocit, ze jsem to nevzdal, ze jsem se "nezaradil" do te "vetsiny". Nemam proto duvod byt nejak zatrpkly a doufam, ze to snad ani tak nepusobi:-). Po ukonceni meho fungovani v predstavenstvu(taky mi bylo kolem te 50 jsem přehodnotil některé své postoje, ale muj zakladni postoj ohledne postaveni naseho stvu v neasi zemi jsem nezmenil. Svoji praci jsem se snažil a snazim dělat poctivě, dle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi - nic zvlastniho, jako valna vetsina z nas. Ocenuji Tvoji iniciativu oholedne založeni Svazu lékařů odmítajících nátlak /SLON/ a preji Tvemu snazeni plny zdar, kazdy takovy krucek kupredu je pro nas stav dobry, vzdyt ze stavu nevydeluje. A ta vetsina? Ta, dle mych zkusenosti, cini jak cini, resp. necini, najme z nevedomosti, nezajmu, lhostenosti... Ano, mnohdy, a je to smutne, ze i 20 let po tzv. revoluci, mozna i vice, ze strachu. Snad ta nynejsi akce ohlaseneho odchodu něco spustí. I proto je ji, stejne jako kazdou takovou dalsi, treba podporit jak jen toho jsme schopni. A to i bez ohledu na tu opatrnou skepsi, kterou jsem, ve svem veku, tez obdaren. I Tobe hezký zbytek víkendu a též se těším někdy na shledanou. Jirka.

Tomáš Vodvářka Ahoj Jiří  | 30. 10. 2010 16:24

V Tvém příspěvku je opět mnoho podnětného, avšak mám z Tvých slov pocit, že i Ty přesně nevíš, co vlastně ta adorovaná jednota vlastně je. V Tvém povídání je proklatě mnoho otázek, na něž nelze odpovědět. Teoreticky lze s Tebou v mnohém souhlasit, jsem však člověk, který se spíše než na slova dívá na činy. A ty jsou - nejspíše i u Vás v Čechách - poměrně tristní. Věř mi, že bych byl osobně velmi rád, kdyby se některé Tvé postuláty daly realizovat v praxi, ale ono to prostě nefunguje. Tvá představa o harmonii lékařského stavu /jednotě/ aspoň u mne vždy naráží na naprosto přízemní pocity závisti, pomluv aj. Měl jsem snahu - věř mi, o jakousi harmonii v lékařském stavu, život mě však naučil, že většinou je toho využito jako slabosti. Postupně jsem získal pocit, že jakákoli snaha o aspoň nějaké souznění dopadá špatně a v konečném důsledku to odnesu. Akcí, kdy jsem chtěl sjednotit lékařský stav jak v nemocnici, tak i posléze v privátu, bylo několik. Vždy přišla jen skupinka lidí a při výzvě k podpisu čehokoli jsem zůstal osamocen. A to šlo o elementární věci, týkající se peněz. Ostatní čekali tak říkajíc za bukem, jak to dopadne. Z těchto důvodů jsem řekl to, co jsem řekl. Že jsou mi problémy nemocničních lékařů lhostejné /stejně s nimi nic nezmůžu/ a dobře vím, že můj neúspěch bude kvitován nejen z jejich řad, ale i od některých privátních kolegů s uspokojením. Nejsem nijak zatrpklý, jak by se mohlo zdát. Po své 50 jsem přehodnotil některé své postoje a hodně věcí - kupříkladu výlevy kolegů níže - se mne nemohou nijak dotknout. Snažím se dělat poctivě svou medicínu, na svou obranu jsem založil Svaz lékařů odmítajících nátlak /SLON/, který má 15 členů a máme výborného právníka, který za nás řeší problémy s pojišťovnami apod. I to jsou důvody, proč je mi osud ostatních více méně lhostejný /pozor,, nepleť si to s tím, že bych jim nepřál úspěch/. Možná to zní pro ucho drsně, ale rozhodně svým postojem reprezentuji většinu, která to však neřekne, nebo říci nechce. Možná se pletu, možná nyní masová akce o odchodu něco spustí. Rád připustím, že jsem se mýlil. Zatím však zůstává opatrná skepse. Hezký zbytek víkendu a někdy se těším na shledanou. Tom

Jiri Wicherek A ještě jednou k jednotě  | 29. 10. 2010 23:43

Mily Tomasi, nez jsem stacil zareagovat, "volako sa to tuna rozjelo":-)). Dekuji Ti za Tvoji reakci a priznavam neskromne, ze mne i potesila ta ne zcela zaslouzena vazenost me malickosti z Tve strany:-)). Proc se nemluví o tom, PROČ by měla být ona jednota lekaru je celke nasnade. Bez te se zadouciho dosahne jen velmi, velmi tezko, resp. vubec. To je snad tak obecne znamo, ze o tom nereba prilis mluvit. To, o cem bychom meli mluvit, je to, CEHO a JAK chceme (s pomoci te jednoty) dosahnout. Ano, o tom bychom meli mluvit, v tom bychom meli dosahnout shody, no..., rekneme jednoty. Ano, asi se shodneme na tom, že nám všem jde o dobré bydlo. OK, pri blizsi analyse pak ovsem zjistime, ze zdaleka ne vsichni si pod tim "dobrym bydlem" predstavujeme totez a uz je po shode, natoz po jednote. A to uz vubec nemluvim o shode ohledne toho, jak toho dobreho bydla dosahnout. A tak se placame v kruhu, placame kolem sebe, obcas i jeden druheho. Ten citat Prof. Ostrcila jsi v mem prispevku sice zaznamenal, nejsem i vsak jist, ze jsi zcela pochopil jeho obsah. Jinak bys nemohl napsat, ze požadavky nemocnicnich lekaru jsou Ti zcela lhostejné. Vzdyt ti nemocnicni kolegove jsou v prvni rade LEKARI, az pote interniste, chirurgove, anesteziologove.... a az pote zamestnanci te ci one nemocnice (a to bychom mohli lekare zamestnance delit dale na ty z fakultnich nemocnic a nemocnic a.s. pod kraji, tzv. soukromych nemocnic....). Ano, stejne spatne lékaři v nemocnicích Vám, tzv. privátním, mozna závidí to ci ono. Jsem presvedcen, ze najme pak to, ze jim neni umozneno, diky stavajicimu systemu uzavirani tzv. smluv s tzv. zdrav. poj. (s VZP najme), po tzv. vyberovych rizenich, se tez stat tzv. privatnimi lekari a vyzkouset si, jak se občas musíte rvát za své peníze, jak musite umět číst ve smlouvách se ZP a jak jste vystaveni riziku krachu (i ta nemocnice, minimalne nektere oddeleni, se sem tam zavre)... ALE, kde je psano, ze lekar zamestnanec musi byt do konce sve profesni kariery zamestnancem a tzv. soukromy lekar se nemuze dostat do situace, kdy se stane zamestnancem? Ano, v současnem systému pokud se někde jedné skupině přidá, tak se těm druhým vezme. Mam to primo za zamer, ze i to cilene prispiva k te stavajici disharmonii mezi skupinami lekaru. Lekaru, kteri jsou prilis zahledeni do sebe, do svych problemu, lekaru, kteri ovsem nejsou ani schopni radne sve problemy, potreby pojmenovat, sjednotit se v urovni obecneho zajmu, natoz se dohodnout, jak naplneni toho zajmu dosahnout. Dovolim si opet predlozit nastin reseni situace, ktery vychazi z myslenek kolegy Kiliana: Základním kamenem je nalézt vůli ke spolecnemu rokování o sjednocení. Na něj se dá postavit předmět, tím by měl být společný zájem lékařského stavu - jeho definice, shoda na ní. Poté lze připravit zástupce segmentů - měli by uvnitř segmentů projednat a definovat své problémy v obecné rovině. Kdo se považuje za segment, ten ať se účastní skrze svého zástupce, kterého si segmenty uvnitř svých jednání zvolí. Je totiz rada otazek, na ktere, dle meho soudu, nemame jednoznacne odpovedi. Napr.: Známe nas stav? Jsme schopni ho popsat? Jsme schopni popsat příčiny tohoto stavu? Jsme schopni určit společnou rovinu zájmů? Jsme schopni se dohodnout, kdo má ty zájmy prosazovat? Jsme schopni se dohodnout, vůči komu máme své zájmy uplatňovat? V jakém pořadí? Chceme svobodného nezávislého lékaře nebo spokojeného lékaře zaměstnance? Nebo obojí? Máme si nechat diktovat od politiků? Byť od některých dokonce s titulem MUDr.? Neměli bychom být schopni si své problémy vyřešit sami? Potřebujeme JEDNOTU? Chceme ji opravdu? Kdo si ji nepřeje? Proč? Metodicky vzato meli bychom dale postupovat od popisu přes analysu k definici, synthese a plánu. POPSAT bychom meli predevsim: postavení lékařského stavu ve společnosti, postavení lékaře (obecněji poskytovatele zdravotní péče) v systému zdravotní péče a jejího financování, absenci definic a důsledky absence definic, zdravotní péči hrazenou z tzv. zdrav. pojištění, její časovou, prostorovou a ekonomickou dostupnost, postavení jednotlivých účastníků systému tzv. zdravotního pojištění, kolizi právních norem - povinnost poskytnout péči (trestní zákoník) x povinnost poskytnout péči za státem určenou cenu (diktát). V ANALYSE bychom pak měli být schopni uvést proč tomu tak je, vyhodnotit možnosti lékařského stavu situaci ovlivnit (jak?), dosavadní výsledky (neúspěchy) počínání a jednání, příčiny neúspěchů. V SYNTESE bychom meli stanovit společnou rovinu zájmů celého lékařského stavu, její parametry, markery, možnosti shody na ní, kdo v čem má lékařský stav zastupovat, cíle a harmonogram jednotnych postupu, zpusoby jejich prosazování. PLÁN by měl obsahovat sestavení programu sjednocení, termíny pro jednání se státem, termíny splnění požadavků lékařského stavu státem, reálně možné reakce lékařského stavu na stanoviska státu. Dle mého přesvědčení je nezbytné si uvědomit: SITUACE JE VÁŽNÁ PRO VŠECHNY LÉKAŘE. POKUD STÁT POTOPÍ JEDNU SKUPINU LÉKAŘŮ, DRUHÁ NA TOM NEVYDĚLÁ. LÉKAŘI JSOU VELMI NESOURODÝ A VZÁJEMNĚ NESPOLUPRACUJÍCÍ STAV, ALE JE-LI KRIZE MĚLI BYCHOM BÝT JEDNOTNI. SOUKROMNÍCI BY MĚLI PODPOŘIT DŮSTOJNÉ MZDY SVÝCH KOLEGŮ ZAMĚSTNANCŮ. ZAMĚSTNANCI, BY MĚLI PODPOŘIT EKONOMICKY OPRÁVNĚNOU VÝŠI ÚHRAD A ZRUŠENÍ AROGANTNÍCH REGULACÍ OD ZDRAVOTNÍCH POJIŠŤOVEN. JE OPRAVDU ČAS BÝT KONEČNĚ JEDNOTNI.

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné