Miliardy za šťavnaté náhody

Titulní obrázek

V sídle dánské společnosti Novo Nordisk tu zprávu vůbec nechápou. Za co má Česká republika vyplatit jejich bývalému obchodnímu partnerovi Josefu Šťávovi miliardy korun? Vždyť se dávno vysvětilo, že mu Česko nijak neublížilo. „Pro nás je to uzavřená záležitost,“ řekla TÝDNU Mette Kruse Danielsenová z dánské firemní centrály…

Stát zřejmě zaplatí přes osm miliard za něco, co se nikdy nestalo. Firma Diag Human by totiž nemusela dostat ani korunu, kdyby vysoce postavení úředníci dostatečně chránili veřejné peníze. Prohra v kauze, která se vleče od počátku 90. let, se ale dá jen stěží vysvětlit pouhým lajdáctvím úředníků.

V sídle dánské společnosti Novo Nordisk tu zprávu vůbec nechápou. Za co má Česká republika vyplatit jejich bývalému obchodnímu partnerovi Josefu Šťávovi miliardy korun? Vždyť se dávno vysvětilo, že mu Česko nijak neublížilo. „Pro nás je to uzavřená záležitost,“ řekla TÝDNU Mette Kruse Danielsenová z dánské firemní centrály.

Právě na neúspěšné spolupráci s touto společností přitom staví obchodník Šťáva své nároky na miliardy od českého státu. Má za to, že ho někdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar poškodil, když Dánům v roce 1992 poslal dopis, v němž ho označil za podezřelou osobu. Šťáva tvrdí, že tak přišel o významného obchodního partnera a tím i o miliardové zisky z lukrativního obchodu s krví. Čeští arbitři dali Čechošvýcarovi v podivném a vlekoucím se sporu za pravdu.

V Dánsku ale vědí, že to bylo jinak. Už před čtyřmi lety poskytl Novo Nordisk české parlamentní vyšetřovací komisi důležitý důkaz. „Byl to dopis, ve kterém se psalo, že Šťáva dluží firmě Novo Nordisk peníze. A proto s ním Dánové nechtěli dál spolupracovat,“ říká někdejší předsedkyně komise Hana Šedivá.

Se Šťávou tedy chtěli Dánové skoncovat tak jako tak. I bez dopisu ministra Bojara. „Snažili jsme se, jak jen to šlo, abychom z toho problému české vládě pomohli. Teď už se tím zabývat nechceme,“ říká Danielsenová.

Dánský dopis se objevil pozdě. O tom, že stát Šťávu a jeho firmu Diag Human poškodil a musí ho odškodnit, rozhodlo trio arbitrů už v roce 1997. Od té chvíle bylo jasné, že státu nezbude než platit. Šlo jen o to kolik. Teď už je jasno: Šťáva má dostat přes osm miliard korun.

Geniální taktika

Média na toto téma chrlí už několik dní desítky zpráv. TÝDEN ale sestavil celistvý obraz toho, co se za posledních třináct let odehrálo. Z dosud neznámých detailů plyne dávno tušené: Diag Human je především případ pro protikorupční policii. Kauzou se policie zabývala hned několikrát, pokaždé ji však odložila ad acta.

Seznam viníků by byl dlouhý. Opomíjenou a přitom klíčovou postavou, jejíž taktiku lze zpětně pochopit jen stěží, je bývalý náměstek ministra zdravotnictví Aleš Dvouletý. Právě on přesvědčil v roce 1996 čerstvě nominovaného Jana Stráského (ODS), že nejlepší bude, když se Česko pustí se Šťávou do rozhodčího řízení, neveřejného procesu s nejistým koncem.

„Chtěli jsme nechat arbitry nejdříve rozhodnout, jestli stát Šťávu poškodil. A pak se s ním případně sami domluvit na odškodném,“ vysvětlil TÝDNU Dvouletý, který dnes působí jako advokát. Taktika nevyšla. Podle právních expertů se tehdy ministerstvo pustilo do velkého rizika, neli předem prohraného boje.

„Stát by se neměl rozhodčích řízení vůbec účastnit. Už proto, že nejsou veřejná a neexistuje možnost kontrolovat, jestli jsou zástupci státu ve sporu aktivní,“ říká současný náměstek nejvyšší státní zástupkyně Zdeněk Koudelka, který radil pozdějšímu ministru zdravotnictví Bohumilu Fišerovi (ČSSD).

Místo soudu tedy začali spor řešit tři arbitři. Jeden nominovaný Šťávou, druhý státem a třetí schválený oběma stranami. Jako bonus k dovršení zkázy doporučil Dvouletý České republice rozhodce – svého přítele Zdeňka Ruska. Toho, který nakonec hlasoval ve Šťávův prospěch. Byla to známost ještě z éry socialismu.

„Znal jsem ho osobně z vojny, přednášel nám tam koncem osmdesátých let,“ popisuje Dvouletý dosud nepublikovaný detail. Plukovník Rusek přednášel i na schůzích ROH a jeho profil dokresluje nedávné obvinění ve velké korupční aféře z ministerstva obrany.

Tehdejší ministr Stráský na Dvouletého spoléhal. „Právo není moje silná stránka, dal jsem na něho,“ přiznává. Než podepsal souhlas s arbitráží, poradil se pro jistotu ještě s místopředsedou vlády Janem Kalvodou (ODA). “ Ten mi arbitráž nevymlouval,“ vzpomíná exministr. Tentýž Kalvoda po několika letech přešel na druhou stranu. Dnes zastupuje právě Diag Human.

Arbitráž na prodej

Stostránkové odůvodnění, proč arbitři rozhodli ve Šťávův prospěch, je hodně smutné čtení. Je z něho zřejmé, že obchodník byl v prosazování svých zájmů mnohem důraznější než stát. Ten se choval přinejmenším laxně, nešloli přímo o záměr. Najal si třeba advokátní kancelář specializující se na arbitráže, a když ji později vypověděl, ani si nevyžádal spis k případu. V některých situacích se však chování ministerstva dá jen stěží vysvětit pouhým nezájmem. Třeba když někdo vynesl za zády ministra Fišera interní dokumenty úřadu a předal je Šťávovým lidem.

Během celé kauzy se vyskytly i nepokrytě korupční nabídky. Jeden z právníků, kteří v tomto případu zastupovali stát, se TÝDNU svěřil, že měl zvláštní návštěvu. Kontaktovali ho lidé, kteří se představili jako zástupci firmy Diag Human, a snažili se ho uplatit.

„Nabídli mi tři promile, když trochu polevím,“ vypráví advokát. A totéž naznačil už před rokem i arbitr Josef Kunášek, který se nakonec případu vzdal. „Došel jsem k závěru, že to tam bylo zkorumpovaný, proto jsem šel od toho,“ řekl v České televizi.

Byl bych nejlepší

Arbitrům, kteří rozhodovali o miliardách, nikdo neviděl pod prsty. A tak není jasné, proč se rozhodli, že má stát Šťávu tak velkoryse odškodnit. I znalci, kteří počítali, co by mohl Šťáva vydělat, kdyby mu to Bojar nepřekazil, sami uznali, že jejich závěry stojí na vodě.

„Jakékoli jednoznačné určení ušlého zisku by už ze své povahy bylo pouze hypotetické,“ sdělili znalci arbitrům. Přesto však nakonec vyčíslili škodu ve čtyřech variantách a rozhodci jednu vybrali. Byť sáhli po té nejnižší, s úroky jde o více než osm miliard.

Ještě deset let po vypuknutí arbitráže, konkrétně v červenci 2006, to přitom vypadalo, že Šťáva odejde v této fázi sporu s prázdnou. “ Strana žalující zatím dostatečně neprokázala výši uplatněných nároků,“ napsali tehdy arbitři do svého usnesení. Jaké nové důkazy pak podnikatel najednou dodal, není z konečného rozhodnutí arbitrů jasné.

Šťávův výpočet, o kolik peněz ho stát připravil, vychází z předpokladu, že by byl extrémně úspěšným podnikatelem s krevní plazmou. Tomu však fakta nenasvědčují.

Stát s ním nechtěl spolupracovat, on ale počítal s tím, že by se s nemocnicemi na prodeji plazmy nějak dohodl a že by měl dokonce na zpracování této suroviny v Česku do roku 2000 exkluzivitu. A firma Novo Nordisk, která měla krev od Čechošvýcara zpracovávat, neměla o takové obchody zájem, protože v té době bylo její podnikání s plazmou vysoce ztrátové: v roce 1997 skončila divize zpracovávající krevní plazmu v konkursu.

Navzdory zjevné absurditě Šťávových požadavků to po letitém sporu vypadá, že každý Čech bude muset obchodníkovi zaplatit skoro tisíc korun. Vláda se teď snaží výsledek zvrátit a posílá kauzu do přezkumné arbitráže. Šťáva prohlásil, že ani on s výsledkem sporu nesouhlasí. Kvůli Bojarovu dopisu prý nepřišel o 8,3 miliardy, ale téměř o třináct miliard. A chce je.

Zuzana Kaiserová, Ivana Svobodová, Jitka Vlková

Týden

Miliardy za šťavnaté náhody
Ohodnoťte tento článek!