Miloslav Ludvík rád spolupracuje se ženami

Předchozí vedení se mylně domnívalo, že zredukuje náklady, a tím pádem se dostane do plusu. „Nemocnice ale vydělává jen tím, že léčí,“ zdůrazňuje ředitel, který je tu podle svých slov od toho, aby sháněl peníze…

„Není mužský a ženský manažerský princip. Znám mnoho schopných žen manažerek i na nejvyšších postech. Spíše se ženám někdy stává, že chtějí být úspěšné za každou cenu. Pak jsou přemotivované a kvůli tomu dělají chyby,“ tvrdí šéf motolské nemocnice Miloslav Ludvík.

Dnes je většina jeho náměstků něžného pohlaví. Ženy bývají dobré spolupracovnice, mají tvůrčí myšlení, podnětné připomínky a často výraznou houževnatost. V diskusích se ženami má však už značné zkušenosti. S manželkou Renatou mají totiž tři dcery, nejmladší jsou ale teprve dva roky. Ředitel dnes už s úsměvem vzpomíná na okamžik, kdy čelil téměř 300 rozhněvaným sestřičkám. „Poté, co byla vzhledem k nezvladatelné situaci na ubytovnách omezena návštěvní doba do půlnoci a zvýšeny ceny za případné přespání návštěv,“ popisuje Ludvík. „Trochu mi to připomnělo dobu, kdy jsem sám za svých vysokoškolských studií navštěvoval dívčí kolej,“ směje se ředitel největší nemocnice u nás. Nakonec se mi podařilo přesvědčit ubytované, že opatření je v jejich zájmu, pro jejich klid a bezpečnost.“

Lépe si organizují čas

Miloslavu Ludvíkovi se ještě během jeho působení v českých zastoupeních zahraničních farmaceutických firem osvědčila politika zaměstnávat matky s dětmi. Nejlépe si totiž dovedou zorganizovat čas. „Jako reprezentanti farmaceutických firem, kteří lékařům popisují účinky jednotlivých léků, pracují všude v západoevropských zemích středoškoláci. U nás to musí být doktoři. Přestože u nás měli dobrý příjem, k dispozici služební auto a mobilní telefon, notebook, jejich nároky se zvyšovaly. Tak jsem si řekl konec,“ prohlašuje současný ředitel motolské nemocnice. Jako reprezentantky pak začali hledat vdané zdravotní sestry s dětmi. Svobodné a bezdětné nechtěli. „Ráno naložily děti do auta, rozvezly je po školkách a babičkách, udělaly jedenáct až dvanáct efektivních návštěv denně. Doktoři přitom zvládali pouze šest či sedm návštěv denně,“ pochvaluje si. Byly velice pracovité a vděčné. Protože přece jen o matky s dětmi zaměstnavatelé moc nestojí. „Vím, že dvě z nich dělají kariéru ve farmaceutické branži. Jedna už je ředitelka firmy.“ Sám Miloslav Ludvík není odborníkem na medicínu. Vystudoval zahraniční obchod a práva. Řadu let pak byl zaměstnán u zahraničních farmaceutických společností. „Jednu dobu jsem pracoval i v bance. Přestože jsem na tom byl v té době finančně dobře, chtěl jsem se vrátit ke zdravotnictví,“ vzpomíná Ludvík s tím, že se o konkursu na ředitele motolské nemocnice dozvěděl na poslední chvíli. Přihlášku podal v den uzávěrky. Za důvod svého úspěchu u výběrového řízení považuje asi to, že do nemocnice šel ze soukromé sféry. „Moji konkurenti byli z valné části tady z nemocnice a jaksi byli státními úředníky,“ prozrazuje. „Dost mě před nástupem do funkce ředitele strašili, protože motolská nemocnice je mateřská současného prezidenta České lékařské komory Davida Ratha a před pěti, šesti lety byla denně na obrazovkách jako velmi problematická.“

Komunikace s pacienty

Zda ředitel zdárně vede nemocnici, závisí z převážné části na výběru jeho spolupracovníků. Za jeden ze svých stěžejních úkolů si proto Miloslav Ludvík stanovil dát dohromady špičkový tým spolupracovníků. To se mu zatím daří. „Máme údajně jeden z nejstabilnějších týmů v pražských fakultních nemocnicích. Dva a půl roku se nezměnil. To je úspěch, protože hodně lidí ze zdravotnictví odcházelo a získat špičkové odborníky není jednoduché.“ Dalším jeho cílem je zlepšit komunikaci mezi zdravotníky a pacienty. „Pořád přežívá představa, že pacient je tady pro lékaře, ale ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Dneska si všichni musí uvědomovat, že nás pacienti živí, protože si platí zdravotní pojištění. Domnívám se, že není daleko doba, kdy se nemocnice budou o pacienty prát.“ Proto vede své zaměstnance, aby se vžívali do pocitů pacientů. Svou funkci ředitele motolské nemocnice bral jako výzvu, zda dokáže zvládnout provoz největší nemocnice ve střední Evropě.

Musí shánět peníze

Motolská nemocnice je kolos s pěti tisíci zaměstnanci. „Tady žádná zkušenost neexistuje. Často se musí přijít s něčím novým,“ konstatuje Miloslav Ludvík. „Je nutné však respektovat základní poučky o tom, že podnik musí pracovat na plný výkon, aby vydělával a přinášel zisk.“ Předchozí vedení se zcela mylně domnívalo, že zredukuje náklady, a tím pádem se dostane do plusu. Snižovalo proto počet lůžek, a zavíraly se dokonce operační sály. „Nemocnice ale vydělává jen tím, že léčí,“ zdůrazňuje ředitel, který se zásadně neplete do rozhodování o medicínských záležitostech. On je tu podle svých slov od toho, aby sháněl peníze,“ podotýká s tím, že na Západě u takhle gigantických nemocnic mají vždycky lékařského ředitele a nad ním je administrativní ředitel.

Zuzana Fialová, Právo, 24.9.2002

Ohodnoťte tento článek!