Přejít na obsah

Mise Lékařů bez hranic

zpět
31.7.2007

ČT 24 bude tento týden ve svém pořadu Interview ČT 24 představovat zajímavé osobnosti z oblasti lékařství. Pondělním hostem byl přednosta Porodnicko-gynekologické klinika FN Ostrava Ondřej Šimetka, s nímž moderátor mluvil o organizaci Lékaři bez hranic...

Přepis televizního pořadu

Petr BUCHTA, moderátor: Příjemný večer, začíná pravidelné Interview ČT 24. Tento týden vám každý den budeme představovat zajímavé osobnosti z oblasti lékařství. Dnes (v pondělí) budeme mluvit o organizaci Lékaři bez hranic.

Ta vznikla už v roce 1971 a u jejího zrodu stál mimo jiné i současný francouzský ministr zahraničí Bernard Kuschner. Lékaři tehdy reagovali na situaci v Biafře na východě Nigérie. Tam nedokázali totiž lékaři pod hlavičkou Červeného kříže poskytnout pomoc statisícům hladovějících lidí.

Rozhodli se proto založit organizaci, která bude schopná zasahovat rychle a účinně. Lékaři bez hranic v roce 1999 získali Nobelovu cenu míru. A proč právě tato organizace?

Naším dnešním hostem je totiž lékař, který svůj profesionální život spojil právě s touto organizací. Působil v jejích zahraničních misích a spolupracuje s ní dodnes.

A já teď do Ostravy zdravím Ondřeje Šimetku, přednostu Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě. Dobrý večer.

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Dobrý večer.

Petr BUCHTA, moderátor: Pane doktore, řekněte, organizace Lékaři bez hranic je poměrně známá, pokud to srovnáme se západem Evropy, třeba ve Francii, v Rakousku, proč myslíte, že se u nás o ní tak málo ví?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: To je pravda, co říkáte. Já věřím, že poté, co jsme v lednu tohoto roku otevřeli pobočku v Praze, se ta situace změní, ty příčiny, proč se o tom tak málo ví, já sám si neumím vysvětlit, protože organizace skutečně má vysoký kredit, existuje ve světě už třicet let, na Západě je velmi dobře známá, ty důvody mně osobně jako dost dobře nejsou úplně známy, ale my se snažíme samozřejmě tu znalost naší organizace zlepšit a doufám, že se nám to podaří v budoucnu.

Petr BUCHTA, moderátor: Vy sám jste byl teprve druhým Čechem, který se zapojil do zahraničních misí organizace Lékaři bez hranic. Jak vy sám jste se dověděl o této organizaci a co vás vedlo k tomu rozhodnutí zapojit se do práce v těch krizových oblastech?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Já jsem o té organizaci slyšel už když jsem studoval vysokou školu, když jsem studoval medicínu. Velmi mě zaujaly ty její myšlenky a hned jsem organizaci kontaktoval ještě po dobu studií. Tenkrát mi řekli, abych si nejdříve dokončil školu a ukončil specializaci, takže to jsem udělal a ihned poté, co jsem udělal první atestaci, jsem je kontaktoval opět, přihlásil jsem se, absolvoval jsem interview, přijímací pohovor, celou takovou tu proceduru, která je spojená s tím přijetím do organizace a krátce nato jsem už vyjel na první misi.

Petr BUCHTA, moderátor: Co vás na tom lákalo?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Já myslím, že tenkrát mě lákalo určitě touha cestovat. Já jsem rád cestoval už na vysoké škole a lákala mě asi ta touha cestovat a spojit to cestování s vykonáváním té lékařské práce. To byl asi ten první motiv tenkrát, ale když se na to dneska dívám zpětně, tak ta motivace z mojí strany asi tenkrát nebyla tak úplně správná, potom ještě po té první misi mě to chytlo a ta motivace dneska je už trošku jiná než pouze touha cestovat.

Petr BUCHTA, moderátor: Přece jenom asi cestování a výprava do některých z těch krizových oblastí, kde jste byli je přece jenom něco trochu jiného. Vy jste sám zmínil, že vaší první misí byl Východní Timor. Já jsem se dočetl, že jste se tam vydal hnedka měsíc po svatbě, nelitoval jste toho rozhodnutí, když jste přijel na Východní Timor, ten byl tehdy přeci zmítán poměrně dost silným válečným konfliktem.

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Já jsem, to je pravda, já jsem přijel na Východní Timor v podstatě tři týdny po tom, co tam probíhaly ty masakry. Jenom abych krátce osvětlil tu historii Východního Timoru. Východní Timor byl anektován nebo okupován Indonésií po dobu asi dvaceti sedmi, dvaceti osmi let, byla to taková poměrně brutální okupace, ti Timořané vždycky toužili po nezávislosti a podařilo se jim dosáhnout toho, že v roce 1999 proběhlo pod záštitou OSN referendum. To referendum i přes obrovské zastrašování té populace proběhlo úspěšně, ti lidé se vyjádřili, že chtějí být samostatní, na což Indonésie kývla a souhlasila se stažením svých jednotek a se stažením své přítomnosti z Východního Timoru. To se ovšem neobešlo bez problémů při stahování indonéských jednotek. Armáda důsledně projela ten ostrov od východu k západu a v podstatě ho vypálila kompletně všechny města, vesnice, z té populace osmi set tisíc lidí více než sedm set tisíc lidí někam uprchlo, do hor, na vedlejší ostrovy, do uprchlických táborů, takže já jsem tam přijel asi tři týdny po těhle těch událostech, byla to v podstatě vypálená země, opuštěná, já jsem byl trochu zmatený z toho, kde jsem se to ocitl, protože jsem neviděl nikde žádné místní lidi, projížděl jsem tou krajinou autem asi čtyři hodiny do toho místa mého působení a za tu jízdu jsem nepotkal jediného živého člověka. Takže to byly moje první dojmy z té země.

Petr BUCHTA, moderátor: Jak se vám tam podařilo zorganizovat vůbec nějakou lékařskou péči, když ta krajina vypadala tak, jak ji popisujete?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: To se nám podařilo relativně lehce díky tomu, jak je ta naše organizace dobře organizovaná, přivezli jsme, využili jsme nemocnice, která tam v tom místě už stála, ta sice byla v ruinách, nicméně asi jedna nebo dva z těch deseti byla relativně funkční, začli jsme postupně budovat, začli jsme ambulancemi, ti lidi, když se o nás dozvěděli, tak začli postupně se z těch hor vracet, většinou na nějaký jednodenní návštěvy k tomu lékaři, po tom ošetření utíkali zpátky do těch hor a když viděli, že ta situace se postupně stabilizuje a že ta péče je tam zajištěna, tak postupně se začli usazovat v tom městě, vraceli se do těch svých domovů a ta situace se postupně v průběhu několika měsíců vrátila relativně do toho svého původního stavu.

Petr BUCHTA, moderátor: Já už jsem říkal, že jste přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě, takže vaší specializací je gynekologie. Předpokládám ale, že třeba na tom Východním Timoru jste musel působit i mimo svoji specializaci.

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Tam jsem působil zcela mimo svoji specializaci, tam já jsem tu první nabídku na Východní Timor dostal, nevěděl jsem přesně, zdali si mohu dovolit ji odmítnout nebo nemůžu dovolit odmítnout, velmi mě to lákalo, abych pracoval pro Lékaře bez hranic, takže jsem to přijal a dělal jsem tam takového všeobecného lékaře, léčil jsem tropické choroby, měli jsme tam obrovské množství podvyživených dětí, nějaké porody tam byly, byla tam nějaká prenatální péče, ale vesměs to byla taková jako urgentní medicína, hlavně tedy ta podvýživa a tropické choroby.

Petr BUCHTA, moderátor: Když srovnáte ty svoje jednotlivé mise, vy jste byl i na Srí Lance, byl jste v Libérii, srovnáte ty jednotlivé země, je velký rozdíl mezi těmi krizovými oblastmi?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Já jsem byl opakovaně na Východním Timoru, já jsem tam byl v tom roce 1999 až 2000, potom jsem se tam znovu vrátil v roce 2003, pak znovu jsem se tam vrátil v roce 2004 a zůstal jsem až do roku 2005, byl jsem na Srí Lance opakovaně, a to jak před podepsáním té mírové dohody na Srí Lance v roce 2002, tak i poté, takže jsem v mnoha těch zemích viděl trošku vývoj těch konfliktních situací, byl jsem i v té Libérii, ta práce moje gynekologicko-porodnická, ta je v podstatě všude velmi podobná v tom rozvojovém světě, ty problémy jsou všude téměř stejné, každá ta země je ale trošičku jiná. Na Srí Lance třeba ti lidé, se kterými jsme pracovali, myslím sestřičky, lékaři, byli velmi vzdělaní, na vysoké úrovni, kdežto na tom Východním Timoru, to bylo takové více primitivní, více jednoduché.

Petr BUCHTA, moderátor: Lékaři bez hranic fungují na několika zásadách. Mimo jiné samozřejmě jsou neozbrojení, což je pochopitelné, snaží se být apolitičtí, ale řekněte, je to vůbec možné? Vy jste třeba na té Srí Lance byl v oblasti, která byla v podstatě uzavřená, byla to oblast ovládaná povstaleckými Tamilskými Tygry, kteří bojovali proti vládě, jak může člověk zůstat apolitický v té situaci? Vždyť přece musíte nějakým způsobem komunikovat s těmi oficiálními úřady i s těmi, řekněme, neoficiálními povstaleckými.

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: To se nějak zvlášť nevylučuje, si myslím, my v té zemi na Srí Lance konkrétně jsme pracovali na základě memoranda, které jsme měli s vládou Srí Lanky, my jsme pracovali v té tamilské zóně na severu, separatistické zóně nebo zóně teroristické, když to takhle nazveme z toho našeho pohledu, ale ty nemocnice, ve kterých jsme pracovali, v podstatě patřily pod vládu Srí Lanky, ne pod Tamily. Takže viděl jsem ten konflikt z obou dvou stran. Nevidím problém v apolitičnosti naší organizace, naopak je to naše obrovská výhoda. Nevím.

Petr BUCHTA, moderátor: Tam u humanitárních organizací se často mluví o tom, že ne vždy dokážou rychle zasáhnout. Byl to i ten případ Červeného kříže v Biafře, který vlastně předcházel vzniku organizace Lékaři bez hranic. Proč podle vás vaše organizace nebo organizace Lékaři bez hranic je schopna zasahovat rychle a účinně? Což osvědčila v těch posledních letech.

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Podívejte se, já si myslím, že je více organizací, které umí zasahovat rychle. Je pravdou, že na mnoha místech krizových, které se dneska dějí ve světě, jsme jedni z prvních, ne-li úplně první. Myslím si, že dneska je to zejména díky té naší velice široké síti. My jsme dnes přítomni asi v sedmdesáti zemích na celém světě, ten počet se tak průběžně mění. Máme čtyři sta projektů v sedmdesáti zemích na celém světě, to znamená, v podstatě kdekoliv se někde něco stane, tak my jsme někde poblíž, tu situaci velmi podrobně monitorujeme a jsme schopni velmi rychle reagovat. Máme v podstatě připravené takové sety, což jsou obrovské kontejnery, které už jsou proclené v našich logistických centrech a dojde-li třeba k zemětřesení nebo k epidemii cholery, stačí velmi rychle zanalyzovat tu situaci a ty kontejnery vyslat na místo, s tím zároveň už letí tým lékařů a v podstatě do dvaceti čtyř hodin, někdy i méně jsme na místě a jsme schopni začít provozovat tu nemocnici.

Petr BUCHTA, moderátor: Ta práce přece jenom je trochu nebezpečná, i když vezmeme Lékaře bez hranic, případ, který se odehrál v Afghánistánu, kde několik příslušníků vaší organizace zahynulo. Tam se hodně mluvilo o tom, že přece jenom ty vojenské organizace, v tomto případě americká armáda, zneužívají tu humanitární činnost kvůli tomu, aby zastřeli svoji vlastní činnost, že provádějí svoje operace pod pláštíkem humanitárních operací. Setkal vy jste se s něčím takovým ve své praxi?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Na Srí Lance ani v Libérii ne, nicméně ten Afghánistán, si myslím, že je vhodné okomentovat, tam to skutečně byla velice nešťastná situace. Naše organizace vznikla v roce 1971, třicet roků fungujeme ve všech krizových oblastech světa a nikdy jsme takové potíže jako v posledních několika letech neměli. Souvisí to samozřejmě s tou politickou agendou pod vedením Spojených států v dnešní době, kdy dochází ke směšování vojenské pomoci nebo ne vojenské pomoci, vojenské akce s humanitární činností. To je samozřejmě z našeho pohledu naprosto nepřijatelné. Je to velmi matoucí pro tu populaci, představte si, že jeden den na vás letí bombardéry a bombardujou vás a druhý den letí letadla a shazujou na vás jakési balíčky, ve kterých je jídlo, ten člověk se samozřejmě není schopen zorientovat v tom, který je den a co na něho zrovna ten den padá, takže je to velmi matoucí, vyvolává to obrovskou nedůvěru té místní populace v jakéhokoli cizince a velmi, velmi nám to komplikuje práci a my proti tomu aktivně vystupujeme.

Petr BUCHTA, moderátor: Řekněte, chystáte se znovu do nějaké zahraniční mise?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Já myslím, že teďka v nejbližší době asi ne. Rozhodně na žádnou dlouhou misi teďka, jednak mám děti, druhé dítě je na cestě a mám teďka svoji práci tady. Na žádnou dlouhou misi teďka se nechystám.

Petr BUCHTA, moderátor: Je to komplikované pro lékaře, pokud působí v těch zahraničních misích, vrátit se zase zpátky do té normální praxe?

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Já osobně jsem měl štěstí, je pravdou, že jsem u zaměstnavatele, kde jsem byl, předtím nebo dříve jsem musel vždycky podat výpověď a doufat, že mě po návratu vezmou zpátky, což se jaksi třikrát povedlo a počtvrté už ne, u teďka svého současného zaměstnavatele mám pochopení, dostal jsem náhradní volno, některé mise jsem absolvoval v rámci své dovolené, ale jsem spíše výjimka, si myslím, mezi těmi českými lékaři. Mnoho z nich musí podat výpověď, po návratu mají problém najít si práci, je to prostě obtížné a je to jedna z hlavních příčin, proč těch lékařů bez hranic u nás zatím není tolik.

Petr BUCHTA, moderátor: Tak vidí práci organizace Lékaři bez hranic přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě Ondřej Šimetka. Děkujeme do Ostravy za rozhovor a příjemný večer.

Ondřej ŠIMETKA, přednosta, Porodnicko-gynekologická klinika FN Ostrava: Děkuji mockrát, mějte se pěkně.

ČT 24


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

ČT 24

Komentovat článek: Mise Lékařů bez hranic

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné