MZ: Diag Human neprokázal, jak vznikla škoda

28. 7. 2008 8:40
přidejte názor
Autor: Redakce
„Argumenty státu v takzvané kauze Diag Human jsou velmi silné, a já nemám žádné pochybnosti o tom, že kdyby jí rozhodoval soud, daňový poplatník by už nezaplatil žalující společnosti ani korunu,“ prohlásil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek v reakci na fázi sporu, kdy se očekává vyhlášení rozhodčího nálezu...


Aktuální informace ke kauze Diag Human

„Argumenty státu v takzvané kauze Diag Human jsou velmi silné, a já nemám žádné pochybnosti o tom, že kdyby jí rozhodoval soud, daňový poplatník by už nezaplatil žalující společnosti ani korunu,“ prohlásil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek v reakci na fázi sporu, kdy se očekává vyhlášení rozhodčího nálezu. „Musím ale také současně konstatovat, že díky mým předchůdcům v ministerském křesle, kauzu nyní nerozhoduje nezávislý soud, ale rozhodčí senát složený ze tří členů, z nichž jsem já žádného nenavrhoval. Nemohu se tedy ani cítit odpovědný za jeho verdikt, který momentálně nelze odhadnout.“ dodal ministr s tím, že v případě nepříznivého výsledku by měl stát podat žádost o přezkum rozhodnutí.

Rozhodci se 29. ledna letošního roku usnesli, že dokazování v kauze Diag Human považují za skončené a vyzvaly obě strany k podání závěrečných návrhů. To za stát, tedy stranu žalovanou, učinil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových spolu s právníky státu ke dni 5. března 2008. Od té doby ještě rozhodčí senát řešil například otázku podání vedlejšího účastníka řízení, výši odměn svých členů a připuštění rozšíření žaloby, na což adekvátně reagovali zástupci státu. V současnosti se očekává, že rozhodci po předložení požadovaných podkladů budou vyhodnocovat závěrečné návrhy stran sporu a předpokládá se, že snad již vypracovávají příslušný rozhodčí nález. Ten by měl zdůvodnit případné rozhodnutí o výši škody, která žalobci měla - dle jeho tvrzení - vzniknout jednáním žalované strany. V současnosti ale nelze odhadnout v jakém časovém horizontu lze verdikt rozhodců očekávat.

Zástupci státu jsou přesvědčeni, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobou není po právu, a žádají tedy rozhodce, aby žalobu zamítli. Opačné rozhodnutí by podle nich nebylo věcně správné, neboť by nereflektovalo výsledky důkazního řízení během něhož se žalobci nepodařilo prokázat své nároky a tedy ani výši jím uplatňované údajné škody. Stát má možnost přezkoumat rozhodnutí dle podmínek ustanovení § 27 zákona o rozhodčím řízení, tedy jinými rozhodci, a jeho zástupci počítají s tím, že ji při nepříznivém výsledku využije. V úvahu připadá i možnost přezkoumat proces rozhodnutí nezávislým soudem.

Pozice státu vychází z toho, že žalovaný nárok žalobce považuje za nedůvodný, zejména z těchto důvodů:

- žalobce ve vztahu k němu neunesl ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, tedy neprokázal, že jím přednesený žalobní návrh, pokud jde o vznik škody v jím uplatněné výši, je po právu. Svým základním procesním povinnostem umožňujícím mu prokázat hmotně-právní důvodnost jím žalovaného nároku tedy nedostál. Výsledky dokazování v průběhu řízení ukazují na jednoznačný závěr, že mezi původně určeným protiprávním jednáním (dopis MUDr. Martina Bojara, CSc., ze dne 9.3.1992) a žalobcem uplatněnou škodou neexistuje jím tvrzená, a zároveň i zákonem nutně předvídaná příčinná souvislost;

- žalobce nárokovanou škodu nedokázal ani věcně popsat, respektive popsat mechanismus jejího vzniku. Logicky tedy nelze dospět ani k závěru o její výši. Povětšinou se soustředil pouze na předkládání tvrzení a důkazů, které ve svém ne vždy zcela logickém souhrnu závěr o jemu údajně způsobené škodě nikterak nedokládají (často jimi rozmělňoval celou řadu pro prokázání jeho nároku nepodstatných skutečností) a jimiž zároveň nepřípustně rozšiřoval předmět řízení striktně vymezený rozhodčí smlouvou ze dne 18.9.1996 a paradoxně tím však podpořil opakované tvrzení žalovaného, že zde byly jiné důvody, než dopis ministra Bojara, které žalobci objektivně znemožňovaly působit na trhu s českou krevní plasmou;

- z opatřených důkazů nelze výši žalované částky stanovit, respektive nelze určit, zda škoda odpovídající této částce žalobci vznikla či převýšila již dříve přiznaný nárok ve výši 326.608.334,- Kč (i když zde má žalovaný již dříve prezentované výhrady k jejímu prokázání s ohledem na způsob, jak k ní rozhodčí senát dospěl);

- žalobce ve vztahu k údajné škodě, kterou žalobou uplatnil, nesplnil ani svou zakročovací (prevenční) povinnost. Za její vznik v uplatněné výši tak žalovaný není z tohoto důvodu jakkoli odpovědný (pokud žalovaný připustí, že žalobci vůbec nějaká škoda vznikla, což ale odmítá).

Ministerstvo zdravotnictví

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?