Na místě Ratha bych podnikal stejné kroky

„Jsem pevně přesvědčen o tom, že bych k radikálnímu zlepšení českého zdravotnictví podnikal naprosto stejné odborné kroky, jaké dnes prosazuje pan ministr Rath,“ říká v rozhovoru pro Právo primář ARO karlovarské nemocnice Roman Brázdil…

PRIMÁŘ ARO KARLOVARSKÉ NEMOCNICE ROMAN BRÁZDIL ŘEKL PRÁVU:

V čem podle vás spočívá podstata kroků, které uskutečňuje ministr zdravotnictví David Rath?

Myslím si, že by se všechny jeho kroky daly zjednodušeně charakterizovat třemi základními body. Za prvé se snaží zamezit odlivu peněz ze systému českého zdravotnictví. Za druhé se současně snaží získat nad chodem českého zdravotnictví zpět kontrolu ze strany státu. A za třetí se snaží co nejrychleji a nejlépe stanovit v našem neuvěřitelném systému zdravotnictví už konečně jasná pravidla hry a pořádek.

Jak byste postupoval vy, kdybyste měl možnost ovlivňovat chod českého zdravotnictví?

Kdybych já byl v pozici pana ministra Ratha, snažil bych se mnohem více usmívat, nenapadal bych prezidenta republiky a pokoušel se chovat jako Tony Blair. Jsem ale pevně přesvědčen o tom, že bych k radikálnímu zlepšení českého zdravotnictví podnikal naprosto stejné odborné kroky, jaké dnes prosazuje pan ministr Rath.

Mohl byste tyto kroky charakterizovat trochu blíže?

Zásadní je výška ročního rozpočtu pro českého zdravotnictví. Ten je nyní asi 200 miliard korun. Tato suma je sice zdánlivě velká, ale stále není srovnatelná s rozvinutými zeměmi světa.

Jinými slovy – pokud český občan odvádí na zdravotním pojištění třeba tisíc korun měsíčně, není získaný balík peněz pro české zdravotnictví stejný jako v třeba v Německu. Tam pokud občan odvede státu tisíc eur, má německé zdravotnictví díky směnnému kurzu k dispozici rázem 40x více peněz než to naše.

Problém je v tom, že žádná česká vláda se zatím svým občanům neodvážila říci: „Promiňte, ale naše Česká republika prostě nemá na to, aby vás za vybraný balík peněz léčila úplně stejně jako v Německu nebo USA.“

Současně je také nezbytné, aby v tom našem 200miliardovém balíku zůstalo uchováno co nejvíce peněz výhradně pro zdravotnictví a aby byly tyto peníze vynakládány co nejhospodárněji. Proto zcela souhlasím s prvním krokem pana ministra Ratha po jeho uvedení do funkce, tj. s uvalením nucené správy na VZP.

Ta totiž z velké části přerozděluje peníze vybrané státem pro zdravotnictví. VZP by tedy rozhodně neměla za tyto peníze nás všech podnikat v jiných oborech, obchodovat s nemovitostmi, platit svým zaměstnancům vysoké mzdy a odměny, nadstandardně si vybavovat své nespočetné pobočky, uzavírat smlouvy bez průhledných výběrových řízení či třeba plýtvat stovkami miliónů korun za nesmyslné projekty typu elektronických zdravotních knížek (IZIP). J

sem také přesvědčen o tom, že existovaly a stále ještě existují nadstandardní smlouvy VZP s mnoha zdravotnickými zařízeními či jednotlivci.

Kroky současného ministra zdravotnictví jsou nyní často prezentovány jako chaotické, nelogické, škodlivé. Co si o těchto tvrzeních myslíte?

Mně osobně podobná absurdní tvrzení a výpady strašně mrzí. Jsem pevně přesvědčen o tom, že vůči ministru Rathovi je v současné době vedena některými vlivnými zájmovými skupinami záměrně až hysterická negativní kampaň.

Odborná zdravotnická veřejnost ale ví naprosto přesně, že ministr Rath rozhodně není „slon, pohybující se neobratně v porcelánu“! Spíše bych ho přirovnal v odborných debatách s některými opozičními politiky ke „štice v chovném kapřím rybníku“.

Já osobně jsem pevně přesvědčen o tom, že je to konečně ministr, který problematice zdravotnictví rozumí naprosto dokonale. A také ví zcela přesně, co a proč dělá. V systému českého zdravotnictví se totiž pohybuje už dlouho. Měl dostatek času na přemýšlení o tom, co, kdy, kde a jak by se mělo už konečně v našem zdravotnictví radikálně a definitivně změnit.

I to je jeden z mnoha důvodů, proč nyní může postupovat tak rychlým tempem. Navíc jsem přesvědčen o tom, podobně jako naprostá většina českých lékařů a zdravotníků, že všechny jeho kroky jsou dobře srozumitelné, logické, a všechny spolu úzce souvisí. Tyto kroky ani dost dobře nelze uskutečňovat pomalu, postupně, obezřetně a odděleně.

Co si myslíte o tolik diskutovaném počtu nemocnic v ČR?

V současné době je v ČR zhruba 200 nemocnic. To je dle mého názoru strašně moc. Odborníci se vesměs shodují v tom, že na 10 miliónů našich obyvatel by plně postačovala polovina, tj. zhruba 100 nemocnic.

To je ovšem opět radikální a velmi nepopulární krok, ke kterému se zatím neodhodlala žádná pravo-levá či levo-pravá vláda! Mě osobně v této souvislosti strašně mrzí, že je to právě pravicová ODS, kdo v současné době účelově mystifikuje obyvatelstvo, kdo nesmyslně vystupuje proti omezení počtu nemocnic. ODS totiž nyní záměrně sděluje obyvatelstvu (voličům), že snížení počtu nemocnic povede „ke zhoršení a omezení dostupnosti zdravotní péče“, že je to chyba ministerstva, že to občany poškodí.

Odborníci si ale naopak už několik let myslí pravý opak. Tvrdí, že snížení počtu českých nemocnic je krokem velmi racionálním a v budoucnu zcela nevyhnutelným! ČR by se měla v tomto ohledu řídit vývojem a dávno získanými poznatky z okolních vyspělých zemí EU.

Většina českých nemocnic je více či méně v žalostném stavu. Jsou rozpadlé stavebně, často technologicky, a hlavně – personálně! A je jich navíc prostě příliš mnoho.

Co si myslíte o tolik diskutovaném zákonu o neziskových zdravotnických zařízeních, který byl Senátem odmítnut a znovu vrácen k projednání do PS ČR?

Já osobně tento zákon pokládám za naprosto klíčový pro další vývoj českého zdravotnictví, které nyní stojí na křižovatce! Týká se totiž právě té výše zmiňované „kontroly státu“ nad chodem českého zdravotnictví. V každém kraji musí být podle mého názoru určena jedna nemocnice, která bude mít statut nemocnice „krajské“. A minimálně všechny tyto „krajské“ nemocnice musí být řízeny přímo státem, tj. ministerstvem zdravotnictví.

Český stát musí určovat pravidla hry ve zdravotnictví, nikoliv krajské samosprávy či lidé nejrůznějšího ražení v dozorčích radách a představenstvech „nemocničních obchodních společností“. Musí to být stát, kdo bude např. určovat, kolik a kde bude v republice nemocnic, jaká budou v které nemocnici oddělení.

Stát musí určovat, jaké, kolik a kde budou umístěny nejdražší medicínské přístroje. Stát musí přesně určovat, jak a kde se budou konkrétní onemocnění či úrazy léčit. Stát musí určovat, kolik a jak kvalifikovaných zdravotníků bude kde pracovat. A stát jim pochopitelně musí zaručovat i přijatelnou mzdu. Věřím proto, že k plošnému vytváření „obchodních společností-nemocnic“ v Čechách nedojde.

Český stát by tím totiž zcela ztratil kontrolu nad chodem českého zdravotnictví jako celku. A důsledky takovéhoto selhání by mohly být v budoucnu nedozírné. Pevně proto doufám, že tento zákon bude, i přes všechny ty nepochopitelné tahanice a dezinformace, všemi rozumně uvažujícími poslanci urychleně schválen a vstoupí v platnost již na jaře letošního roku. Napjatě a s velkým očekáváním na něj čeká doslova celé české zdravotnictví.

Právo

Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz

Přemysl Dörr Dr.

Vážený pane primáři.

Musím říci, že jsem si přečetl po dlouhé době článek člověka, který přemýšlí a vidí naše zdravotnictví v širších souvislostech. A potěšilo mne to. Ta hysterie vedená okolo ministra zdravotnictví je pochopitelná, neboť různých zájmových skupin je nesčetné množství. Každá přirozeně chrání své zájmy. Mrzí mne, že článků podobných tomu Vašemu není více.

dr Bartosová

Pane primári, ne stát ! ale obcan! musí rozhodovat o svých vecech a hlavne o svém zdraví.Musí se naucit, co pro nej zdraví znamená, jak jej chránit a ve spolupráci se svým lékarem cerpat co nejracionálnejší péci . Stát rozhodne kolik má penez na všeobecne a plne hrazenou péci a tuto pojmenuje, a vše ostatní jiz je vecí obcanu a pojištoven. Vaše vize odsuzuje obcana do role manipulovaného nesvéprávného idiota ./Nekterým to ovšem muze vyhovovat/

P. Orgoník

Krásná ilustrace článku na objednávku. Již jen zbývaly otázky na počet lékáren v Česku a Rakousku, Německu a Anglii, viz prof. Pafko. Případně oslnění zdravotnictvím Velké Británie. Já na místě pana doktora bych si nebyl jistý zda bych dělal stejné kroky jako on na konkrétním pacientovi.

On však od svého fonendoskopu hravě zvládne řízení celého resortu. Trochu to připomíná známou českou vymoženost – v hospodě u piva se vyřeší vše.

Taková švejkovština. Já, ale přeci jen ctím zásadu, že každý rozumíme jen něčemu. Pardón. Já jen něčemu a pan doktor všemu. A to je ten úhelný kámen ( toto slovní spojení měli rádi zejména komunističtí dogmatici ) problému. V této oblasti ekonomického života není radno se řídit zásadou, že nejlepší je „udělat kozla zahradníkem“.

S realitou se potkáváme všichni dnes a denně, kličkujeme jak zajíci, ale tam kde ruku navrhovatele nevedl rozum a znalosti, ale neznalost a ignorance, tam těžko něco kloudného vzejde k životu. A tam také kozel těžko bude kvalitním zahradníkem. Byť výjimka potvrzuje pravidlo.

Berger Roman

Pan primář Brázdil je aktivní straník LOKu, který rád a ochotně drží

stranickou linii. Nic proti, ale neobjektivita z jeho článku přímo čiší.

Dan Konečný

1) Lékař rozumí zdravotnictví nejlépe.

2) Když se lékař dostatečně dlouho ve zdravotnictví pohybuje (tj. když

dostatečně dlouho operuje, diagnostikuje angíny nebo nejlépe bafuňaří v

LOKu) je to více než dostatečná kvalifikace k provádění strategických

finančních rozhodnutí

3) Obchodní společnosti jsou špatné, státní jsou lepší.

4) Stát a státní lékař ví nejlépe co pacient potřebuje.

5) Stát ví nejlépe kolik má být kde nejdražších přístrojů a kde mají být

správně umístěné.

6) Stát také pochopitelně musí lékařům zaručovat přijatelnou mzdu.

…..

Tak tomu se pane Brázdile z karlovarského LOKu říká socialismus ve zdravotnictví jak řemen. Za pacienty bych si dovolil navrhnout jiné teze.

Zde jsou.

1) Zdravotnictví bude nejlépe rozumět člověk, který umí dobře finanční pojistnou matematiku a rozumí specifikům pojistného trhu zdravotních služeb.

2) Dostatečnou kvalifikací k provádění finančních rozhodnutí ve zdravotnictví bude nikoliv počet odoperovaných pacientů nebo vyplazených jazyků, které lékař zhlédl ve své ordinaci, ale schopnost finančně analyzovat a modelovat dopady svých rozhodnutí, které ovlivňují pojišťovny, lékaře, pacienty, vlastníky zdravotnických zařízení nebo zaměstnavatele (nejenom ve zdravotnictví).

3) Organizace ať už státní nebo soukromé jsou vždy jen tak dobré jak dobrý je jejich odborný personál a management. O tom, které organizace jsou nejlepší nebude rozhodovat stát ani státní lékaři sdružení v LOKu, o tom si svým výběrem rozhodnou pojišťovny, které si pro své klienty nasmlouvají péči v rozsahu v jakém si ji u nich klienti objednají a zaplatí.

4) Co potřebuji (na co se pojistím a v jakém rozsahu) vím jako pacient nejlépe sám a nepotřebuji na to pana primáře nebo ministerského úředníka. Když to nevím, poradím se ve své stávající nebo konkurenční pojišťovně, která mi nabídne takový rozsah pojistného krytí, které jako pacient uznám za nejlepší.

5) Kolik kde má být jakých přístrojů si nejlépe rozhodne majitel zdravotnického zařízení. Když pro přístroj nenajde majitel využití – tak si jej už příště nekoupí a pořídí si takový přístroj pro které využití najde.

6) Lékaři nebudou mít žádnou garantovanou přijatelnou mzdu ani přísun práce. Budou mít jen takovou mzdu na jakou si svou více či méně kvalitní prací vydělají. Když nebudou pracovat kvalitně, nebudou mít ani práci (pacienty) ani mzdu.

Musím konstatovat, že myšlenkový chaos některých státních lékařů dosáhl nebývalých rozměrů. To píši jako lékař, který státním erárem v ČR také prošel.

Jedno vím jistě, státní lékaři s uvažováním jako pan Brázdil se např. v USA vůbec neuchytí. Takovým lékařům nezbývá nic jiného než usilovat o garantovaný příjem v ČR … Pokud se pletu pane primáři,vycestujte do světa, vkročte do pracovny některého personálního manažera zdravotnického zařízení a řekněte, že chcete mít garantovaný přijatelný příjem.

Dr. Marcela

Vážený pane primáři,

smekám před vašimi slovy! Snažím se tyto informace ve zcela stejném duchu šířit mezi svými kolegy, ale asi jsem na to moc „malá rybka“, mnozí podléhají tlaku médií a destruktérů českého zdravotnictví a ČLK. Kdybych byla na místě pana ministra, možná bych ty kroky dělala podobně, ale snažila bych sát do toho více pohlazení, aby to tolik nebolelo – možná, právě Vámi navrhovaný úsměv, ale rozhodně bych si Dr. Ratha vzala za poradce-odborníka na nemocné české zdravotnictví.

Lidé by si už konečně měli uvědomit, že někde se musí začít, a že tu námi poskytovanou péči na vysoké světové úrovni, za tak nízké ceny dotují zejména lékaři-zaměstnanci ze svého. Děkuji za všechny rozumně smýšlející lékaře této země, že jste tyto řádky napsal.

Ivo Procházka

Musím říct, že předložené myšlenkové úvahy dr Brázdila plně korespondují s všeobecným legislativním povědomím českých lékařů – temno, kterému vévodí iracionální interpretace útržkových vědomostí o předkládaných zákonech a novelách a s tím související nesmyslné očekávání.

Nebudu je tu dopodrobna rozebírat, byla by to úvaha na mnoho hodin, ale pár poznámek si neodpustím. Naprostou většinou českých lékařů myslíte pane primáři koho? Kolegy z LOKu? pak máte ovšem poněkud zúžený rozhled, těch není 44 tisíc, ale tuším 5,5 ( na oficiálním webu jsem tuto informaci nenašel, ale to může být i moje chyba).Mezi další vaše slova nesoucí známky desinformace bych zařadil výklad zákon o VNÚZZ.

O snižování počtu nemocnic nic neříká!, naopak, do sítě bude zařazen každý, kdo si o to požádá. Tak kde vidíte onu regulaci počtu? A že by na něj čekalo celé české zdravotnictví? Pravdu máte v jednom, čeká, ale s hrůzou. Systém skutečně potřebuje jasná pravidla hry a pořádek.Obávám, se že ty nám ale Vaše štika dosud nepředložila a nedomnívám se, že by kdy byla schopna předložit. Ja ji považuji spíše za rybu plevelnou.

MUDr. Zdeněk Král

Pane primáři, asi si plně neuvědomujete dopad „zákona o neziskových zařízeních“ na vlastní nemocnici. Nebo se domníváte, že v situaci, kdy krajům zůstane na krku ekonomické zajištění investic a správa nemovitého majetku, ale nebude moci rozhodovat o míře poskytované péče a její konzumaci, tak bude investovat do nemocnic stejný objem finančních prostředků jako dnes???

Pokud budou v kraji zničené komunikace po zimě a bude se rozhodovat, zda investovat do opravy infrastruktury pro nebo do investice v nemocnici na jejíž chod nemá kraj vliv, tak zkuste hádat, kam ty peníze půjdou a je jedno , kdo bude sedět v křesle hejtmana.

Ono mu totiž nic jiného nezbyde, než tak činit. A v pozadí všeho číhá neodvratná „důchodová reforma“, a pak půjde státem řízené zdravotnictví na druhou kolej. Nikomu to nepřeji, ale věřím, že se dočkáte situace, kdy Vám MZ oznámí, že finance jsou omezené a „zavádí se třísměnný provoz“. Pak už možná prozříte, ale asi již mimo svou současnou funkci.

Dr. Gabriela

Plně se stotožňuji s názorem Dr. Marcely. Konečně je tady někdo,kdo razantněji poukázal na problémy a snaží se najít řešení.Bohužel sanace našeho zdravotnictví je bolestivá a to se mnohým i z našich řad nelíbí.

Ing. Zdeněk Charvát, daňový poradce

Po přečtení tohoto článku bych pana primáře z karlovarské nemocnice, který se velice rád podvolil tomuto „rozhovoru“, ve kterém je vidět pouze neplacená inzerce LOKu a sociální demokracie, velice rád upozornil jenom na jednu část jeho názorů, a to na problematiku zákona o „neziskových nemocnicích“.

Podle jeho názoru by minimálně jedna z nemocnic v kraji měla být „krajská“ a rozhodovat o ní by měl stát. Již toto je, s prominutím, nesmysl. Pokud má o nemocnici rozhodovat stát, pak ať je to rozhodování se vším šudy, a jde tedy o nemocnici státní.

Pak ale stát bude muset dosavadnímu vlastníkovi, tedy kraji, vrátit peníze, které do ní kraj investoval. A dále, podle zákona o „neziskových nemocnicích“ bude zřizovatel povinen, pokud bude nemocnice ve ztrátě, uhradit tuto její ztrátu.

Již nyní ministerstvo zdravotnictví prokazuje, jak je neschopné řídit svůj rezort, když najednou bude hradit „předlužení“ svých státních zařízení ve výši dvou miliard korun. Takže stejně by za krátkou dobu dopadly i všechny ty proklamované krajské, státem řízené nemocnice.

A kde pak ministerstvo vezme peníze na úhradu vzniklých ztrát. Lékaři budou

spokojeni, ředitelé nemocnic jim budou povinni zvyšovat platy podle rozhodnutí ministerstva a „bonusového a sankčního řádu“, tím budou ve vysokých ztrátách, a ministerstvo bude opět požadovat další a další peníze ze státního rozpočtu na sanaci své neschopnosti. Takto ale podle mne a podle mnoha dalších reforma zdravotnitví nevypadá.

Bohumír Šimek

Přečta si tento článek a diskusi k němu, jsem překvapen, jak diametrálně rozdílné mají myšlení nemocniční lékaři a „soukromí“ lékaři. Nemocniční lékaři nedokáží myslet jinak než v socialistických rozměrech.

Proto si většinou také tak dobře rozumí s Davidem. „Soukromí“ lékaři na svých bedrech většinou osobně pociťují, že socialistické zdravotncitví nemá perspektivu, že je neplodné svou likvidací konkurence, která jediná je schopna dodat systému dynamiku k lepší péči.

Proto jen „soukromí“ lékaři (zkuste si změnit jedno slovo ve smlouvě s pojišťovnou a pochopíte proč je slovo soukromí v uvozovkách) se dokáží stavit za přirozené vztahy ve zdravotnictiví a je jim trochu bližší Julínkova reforma, i když s jeho

versí ne vždy souhlasí.

Usilují-li nemocniční a „soukromí“ lékaři o rozdílné systémy zdravotnictví, nemohou se samozřejmě shodnout, jestliže si nechali komoru zpolitizovat. Komora je musí zákonitě rozdělovat. A protože se nedokáží navzájem slyšet, bude vždy početnější skupina převálcovávat potřeby té menšiny. Proto „soukromí“ potřebují Komoru, která jím bude ochotna rozumět!











Ohodnoťte tento článek!