Národ sobě transplantuje

Pan ředitel si otevřel jednotku tak trochu sám pro sebe. Po odchodu sezvaných hostů, lékařů navlečených do černých obleků a likvidaci chlebíčků zůstaly její prostory pusté jako před slávou. Proč se tedy jednotka otvírala už nyní?…

Před rokem a půl se situace na dětské jednotce transplantací kostní dřeně v motolské nemocnici stala neudržitelnou. Stany, ve kterých děti žily po transplantaci, se rozpadaly. Zatímco v zahraničí jsou standardem klimatizované pokoje, v Čechách byly v tu dobu jen pro dospělé. Ministerstvo zdravotnictví prohlásilo, že nemá peníze. Občanské sdružení Život dětem a nadace Kapka naděje začaly proto na novou jednotku sbírat peníze mezi lidmi.

Ovlivněno mediální kampaní, rozhodlo nakonec ministerstvo zdravotnictví o účelové dotaci osmi miliónů korun na opravu dosavadní jednotky a osmdesáti miliónů na výstavbu jednotky nové. Na počátku června tohoto roku byla konečně transplantační jednotka otevřena. Všechny pokoje jsou klimatizované, prostředí odpovídá světovému standardu.

S velkou slávou jednotku otevíral ředitel Motola Miloslav Ludvík. Při slavnostním projevu však jaksi pozapomněl, že těmi, kdo by měl jednotku především otevírat, je občanské sdružení Život dětem a nadace Kapka naděje. Nejenže začaly sbírat peníze v okamžiku, kdy ministr zdravotnictví Bohumil Fišer prohlásil, že místo roztrhaných sterilních stanů klidně sežene nějaké vyřazené z vojenských zásob (skutečně trapný bonmot). Navíc sdružení a nadace přispěly na výstavbu téměř dvaceti milióny. A Kapka naděje vybavuje jednotku přístroji, na něž chybějí státu peníze.

Kromě již zmíněného trapasu si pan ředitel otevřel jednotku tak trochu sám pro sebe. Po odchodu sezvaných hostů, lékařů navlečených do černých obleků a likvidaci chlebíčků zůstaly její prostory pusté jako před slávou. První dětští pacienti sem přijdou až v září. Proč? Ještě není vše hotové. A proč se tedy jednotka otvírala už nyní? Bylo přece před volbami. Nicméně, je tu konečně důstojné pracoviště pro tak závažná onemocnění.

JANA DOLEŽALOVÁ, Reflex, 3.7.2002

Ohodnoťte tento článek!