Nechci, aby peníze dál protékaly cedníkem, říká nový ministr

Nový ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi říká: „Pracovní tým, který pomůže s novou koncepcí zdravotnictví, se pokusím sestavit během jednoho až dvou týdnů. Protože jsem lékař a uvědomuji si svůj hendikep, počítám, že v něm bude několik renomovaných ekonomů…“

EURO: Oznámil jste, že ze všeho nejdřív sestavíte pracovní tým, který vám pomůže s koncepcí zdravotnictví. Jak dlouho vám to bude trvat, z čeho ho budete platit a kdo v něm bude?

KUBINYI: Pokusím se ho sestavit během jednoho až dvou týdnů. Protože jsem lékař a uvědomuji si svůj hendikep, počítám, že v něm bude několik renomovaných ekonomů. Zastoupení by měli mít i právníci, odborníci z resortu a také osoby, které nám pomohou s mediální prezentací problematiky zdravotnictví. Pokud jde o financování, žádné zvláštní výdaje nepředpokládám. Kromě externích poradců mohu využít tabulková místa pracovníků ministerstva. Nejde o funkce, od nichž lze očekávat hromadu peněz, ale spíš možnost něco udělat. Navíc si myslím, že výsledek nebude závislý na počtu osob v tom týmu, ale spíš na jejich kvalitě. Konkrétní jména zatím říkat nebudu.

EURO: Budete vytvářet novou koncepci, nebo už máte nějaký vzor?

KUBINYI: Svoji vizi mám, ale tým bude pracovat na vlastní verzi. Tím nechci říci, že začne od nuly, protože například z koncepce ministryně Součkové lze převzít popis situace, tedy analytickou část. Nová koncepce nicméně bude týmovou prací a počítám, že ji před odevzdáním do sněmovny předložíme k posouzení všem zainteresovaným institucím. Například krajům, pojišťovnám, legislativě i odborným lékařským společnostem. Sněmovnu, která si koncepci vyžádala už loni a chtěla ji do konce září 2003, chci požádat o další strpení. Předpokládám, že bychom jí mohli novou koncepci dát tak za tři až čtyři měsíce.

EURO: Řekl jste, že nebudete prosazovat vyšší spoluúčast pacientů. Sdílíte názor, že se bez ní zdravotnictví obejde?

KUBINYI: Ve funkci ministra se nemohu ohlížet na nějaká osobní stanoviska. Musím hájit názor vlády a řídit se jejím programovým prohlášením. Dovedu si představit, že se o spoluúčasti bude znovu diskutovat, ale její zvýšení je v tomto volebním období velmi málo pravděpodobné. Bylo by průchodné pouze tehdy, kdyby z nějakého důvodu došlo ke změně programového prohlášení vlády.

EURO: Nemohl by tím důvodem být každoroční deficit zdravotnických financí?

KUBINYI: Osobně si myslím, že 13,5 procenta příjmů, které jdou na zdravotní pojištění, je poměrně vysoký podíl, jemuž adekvátně odpovídá nižší přímá spoluúčast. Možná do budoucna, jak budou stoupat nároky medicínských technologií, se budeme muset k otázce spolufinancování vrátit. Ale i tak budeme znovu diskutovat, jakým způsobem se má pacient na zvýšených nákladech podílet. Jestli to má být zvyšováním celkového pojistného, nebo přes připojištění či zavedením přímých plateb za určité úkony.

EURO: Kde chcete získat peníze na snížení deficitu?

KUBINYI: Stále zastávám názor, že se zdravotnictví chová jako cedník a že je zcela nesmyslné do něj nalévat další miliony. Vůbec nezáleží, zda budou z vyššího pojištění, zvýšené spoluúčasti nebo ze státního rozpočtu. Beze změny systému protečou, aniž by přinesly nějaké zlepšení. Takže pokud se chceme bavit o tom, že potřebujeme několik miliard navíc, musíme především vědět, co si za ně můžeme pořídit a zda peníze, které se vyberou na zdravotním pojištění, se skutečně využívají efektivním způsobem.

EURO: V čem se bude vaše koncepce lišit od té, kterou předkládala ministryně Součková?

KUBINYI: Největší rozdíly bych ještě nechtěl rozebírat, ale jsou tu dvě věci, které považuji za klíčové. Koncepce musí vyjasnit toky finančních prostředků a stanovit konkrétní odpovědnosti.

EURO: Proč by občany měly zajímat nějaké finanční toky?

KUBINYI: Stát jim ukládá, aby do zdravotního pojištění odváděli peníze. Neptá se jich, zda chtějí, nebo ne. Na druhé straně vlastně negarantuje, co občan za tyto peníze dostane, jakou zdravotní péči. Čili zatímco na vstupu je jakžtakž jasné, jaké peníze do systému přicházejí, na výstupu vládne chaos. Proto analýzu finančních toků považuji za vůbec první úkol, stejně jako zpřístupnění těchto informací pro veřejnost. Aby každý věděl, kolik peněz do systému dal a kolik jich spotřeboval.

EURO: Jak stanovíte konkrétní odpovědnost?

KUBINYI: Z koncepce musí být naprosto jasné, kdo a za co zodpovídá. Čili co je na zodpovědnosti ministerstva, nebo respektive vlády, a co je přesně v kompetenci pojišťoven nebo krajů. Jak se uzavírají smlouvy, kdo co platí. Domnívám se, že tyto principy dořešeny nejsou nebo jsou nastaveny špatně.

EURO: Dokážete prosadit, aby návrhy změn nezůstaly jen na papíře?

KUBINYI: To je otázka legislativy, která ovšem musí vycházet ze schválené koncepce. Nejprve potřebujeme konsenzus, jaké zdravotnictví vlastně chceme mít, jak dalece chceme zachovat jeho veřejnoprávnost. Dnes v něm existují veřejnoprávní i akciové společnosti. Mně osobně připadá velice nešťastné, kdyby se mělo zdravotnictví komercionalizovat, protože akciové společnosti jsou tu proto, aby vytvářely zisk.

EURO: Budete se bránit přeměně nemocnic na akciové společnosti?

KUBINYI: Nejsem proti tomu, aby vznikly akciové společnosti, a nechci bránit tomu, aby část lůžkových zařízení vlastnily soukromé subjekty. Musí být ale dána pravidla hry, jak by měly privátní kapacity fungovat vůči ostatním zařízením, tedy v kontextu celé zdravotní péče. V převážné části světa je poskytování zdravotní péče primárně na zodpovědnosti státu. Ten se o ni musí postarat už proto, že stanovil občanům povinnost, aby si platili povinné zdravotní pojištění. Základ by měly tvořit veřejnoprávní subjekty, aby stát mohl přes ně a přes legislativu garantovat určitou úroveň zdravotní péče. Aby se nestalo, že vše bude fungovat jen na bázi zisku, a pak akciové společnosti třeba zkrachují. Nebo budou v daném regionu poskytovat jen určitý, řekněme lukrativní, segment služeb.

EURO: Jak to chcete ošetřit, když většina nemocnic už patří krajům?

KUBINYI: To se musí udělat legislativně. Proto říkám, že je důležité, aby politici nejprve našli shodu nad koncepcí, protože oni budou nakonec rozhodovat o konkrétních zákonech.

EURO: K prosazení zákonů potřebujete podporu. Máte ji ve vládě i ve vlastních řadách ČSSD?

KUBINYI: Premiér Špidla řekl, že mám jeho plnou důvěru. Vyjádřili mi ji i všichni ministři. Pokud bych však řekl, že mám podporu všech poslanců v klubu ČSSD, tak bych lhal. Samozřejmě se ji budu snažit získat, a to nejen v klubu ČSSD. Budu jednat s odborníky z koaličních stran a účelný kompromis budu hledat v celém Parlamentu. Myslím, že i pro poslance bude důležité, aby se snažili zajistit ve všech čtrnácti krajích republiky přibližně stejnou úroveň zdravotní péče.

EURO: Chcete prosazovat systém jedné okresní nemocnice?

KUBINYI: Vůbec ne, a nechci říkat ani to, zda by tady mělo být sto nebo 150 nemocnic. Moje úvahy nevycházejí z počtu nemocnic, ale z toho, že si musíme říci, jakou péči a pro kolik lidí potřebujeme. Současná síť nemocnic jí neodpovídá, protože dnes v jednadvacátém století medicína vypadá jinak než v roce padesát nebo ve třicátých letech minulého století. Změnily se technologie, změnily se postupy léčení, profesionalita lékařů, narostl počet odborností. Těžiště péče se přesouvá do ambulantní sféry, takže už není potřeba tolik lůžek jako dřív.

EURO: Takže souhlasíte s tím, že je třeba snížit počet lůžek?

KUBINYI: Ano, jenže je nechci redukovat ze svého ministerského postu. Tady nelze vzít pero a říci: máme 200 lůžek, to je příliš mnoho, a proto jich polovinu škrtneme.

EURO: Jak donutíte nemocnice, aby je snižovaly dobrovolně?

KUBINYI: Na redukci se chci dohodnout s odborníky. V republice je kolem pětačtyřiceti odborných společností, které sdružují například internisty, chirurgy, pediatry nebo další skupiny lékařů. Myslím, že právě oni mohou nejlíp odhadnout, kolik lůžek by mohli potřebovat. Znají současnou situaci a vědí, jak je péče v jejich oboru zajišťována v rozvinutých zemích. Myslím, že není těžké říci, že daná oblast, kde je například sto tisíc obyvatel, potřebuje tolik a tolik chirurgických sálů a k nim odpovídající počet lůžek a lékařů.

EURO: Stejná otázka. Jak donutíte chirurgy, aby se v některých nemocnicích dobrovolně vzdali lůžek, a tím případně i svých pracovních míst?

KUBINYI: Myslím, že většině z nich je jasné, co je lepší. Jestli dobrý tým s větším počtem specializovaných lékařů v jedné spádové nemocnici, nebo roztříštěné skupinky specialistů v několika nepříliš vzdálených nemocnicích. I pacienti možná pochopí, že jim malé oddělení v „jejich nemocnici stěží může poskytnout tak kvalitní péči jako koncentrovaný tým na pracovišti s odpovídajícím vybavením.

EURO: Nepovede snaha o koncentraci k rušení některých nemocnic?

KUBINYI: Péče má v jednotlivých specializacích rozdílné požadavky. Jestliže v některé specializaci může potřebnou péči pokrýt jediná nemocnice ve stotisícovém regionu, v jiné bude dostatečně vytížená i ve čtyřicetitisícové spádové oblasti. Spíš než uvažovat, kde se zruší nebo postaví jaká nemocnice, je nutné uspořádat systém tak, aby v jednotlivých specializacích efektivně fungoval všude v republice.

EURO: Nedostanete se k tomu, že v žádné nemocnici nebude možné zrušit ani jedno oddělení?

KUBINYI: To si nemyslím. Vezměte si, že se dnes často stává, že sanitka doveze pacienta s nějakým úrazem do nejbližší nemocnice, a tam se po hodině či dvou zjistí, že ho stejně musí odvézt někam jinam. Přitom je zřejmé, že by síť zdravotnických zařízení měla být uspořádána tak, aby přijel rovnou na správné místo.

EURO: Jak vám do těchto plánů zapadá chystaná privatizace středočeských nemocnic? Budete se jí snažit zabránit?

KUBINYI: Bránit je špatné slovo. Kraje mají své kompetence a mohou je využívat. Nechci s nimi válčit, protože válku mezi státní správou a kraji považuji za nejhorší možnou cestu. Musíme naopak najít společné řešení i v této záležitosti.

EURO: Hejtmani si stěžovali, že s nimi Marie Součková nekomunikuje. Chcete se vyhnout podobné kritice?

KUBINYI: Chci nastavit dialog, ale pokud jde o kritiku Marie Součkové, nevím, kde je pravda. Hejtmani tvrdili, že nekomunikuje, ona říkala, že ano. Tento uzel už nechci rozmotávat, protože s krajskou správou naopak potřebuji mít dobré vztahy. Věřím, že bez ohledu na politickou příslušnost můžeme dojít ke konsenzu, protože jak hejtmani, tak i krajští nebo městští zastupitelé jistě budou chtít, aby v jejich regionu zdravotnictví fungovalo.

EURO: Přesvědčit je o nutnosti zavřít některá oddělení asi nebude lehké…

KUBINYI: Myslím, že se to povede, když budeme mít dost argumentů a společně dojdeme k názoru, že v daném kraji je víc lékařských zařízení, než je potřeba. Že nemá smysl, aby tam bylo x interen nebo třeba chirurgií, které si sice budou zdravě konkurovat, ale pak budou mít pět pacientů na oddělení se třiceti lůžky.

EURO: A když se to nepovede?

KUBINYI: Pak to bude dost těžké, ale v krajním případě je tady možnost ministerských nařízení, jež se využívají i v zahraničí. V mnohých západoevropských zemích ministerstva fungují tak, že sice přímo neřídí krajská lůžková ani ambulantní zařízení, ale určují normativy. Řeknou, jak by péče měla vypadat, a kraj má povinnost ji zajistit. Na druhé straně se stát už nestará o to, zda kraj udělá změny v jednom ze svých zařízení nebo ve dvou. Prostě stanoví nějaké počty a kraj se podle nich musí zařídit.

EURO: Nebyly počty lůžek už v koncepci Marie Součkové?

KUBINYI: Něco podobného tam je, ale nejsem si jistý, zda ta čísla sedí, zda jsou v pořádku. Rozhodně je to jedna z věcí, kterou bych chtěl ještě podrobit další analýze. Primárně ovšem nechci krajům v ničem bránit, dávat nařízení nebo vést s nimi válku. Spíš je chci přesvědčit, že nelze zachovat síť zdravotnických zařízení v jejich nynější podobě. Prostě proto, že je neefektivní a nemůže dlouhodobě poskytovat lékařskou péči odpovídající potřebám jednadvacátého století.

EURO: Jsou platy lékařů dost vysoké?

KUBINYI: V této chvíli jsou přiměřené, úměrné možnostem státu. Myslím, že by měly růst, ale v rozumném měřítku.

EURO: Mluvíte o nutnosti mobilizace rezerv. Co když jich najdete tak málo, že si zdravotnictví nebude moci dovolit ani inflační mzdový růst?

KUBINYI: Určitě bych nechtěl, aby se platy snižovaly, nejen lékařům, ale ani zdravotnickému personálu.

EURO: Máte recept na boj s korupcí?

KUBINYI: Přiznávám, že je to velmi těžký boj, ale obecný recept existuje: v zákoně o přiznávání příjmů a přiznávání majetku. Návrh je ve vládě, a pokud projde, čeká ho schvalovací řízení ve sněmovně, Senátu a podpis prezidenta. Osobně jsem pro jeho přijetí. Zdroje příjmů musejí být podle mého názoru průhledné. V civilizovaném světě je běžné, že musíte prokazovat, že pracujete s čistými penězi, ať už jsou vaše příjmy jakkoli vysoké.

Blanka Růžičková (blanka.ruzickova@euro.cz), Miroslav Tryner (miroslav.tryner@euro.cz)

Blanka Růžičková, Miroslav Tryner, Euro

Ohodnoťte tento článek!