Nekonečná bitva o porody doma

Titulní obrázek

Koncem září rozrušila veřejnost zpráva o úmrtí holčičky při komplikovaném porodu v domácích podmínkách. Po této události se opět rozvířila debata o nebezpečnosti porodů doma, a to nejen ze strany brněnských lékařů, kteří o život dítěte deset dní marně bojovali…

„Podle údajů ministerstva zdravotnictví ročně zemře při porodech doma okolo pěti až šesti dětí. Statistiky se o domácích porodech nevedou, ale můžeme je odhadnout na takové tři stovky ročně. To znamená, že při domácích porodech umírají dvě procenta novorozenců. Úmrtnost v porodnicích je desetkrát menší. To, myslím, mluví za vše. Porody doma jsou neodpovědný hazard,“ říká pediatr z pražského Ústavu pro matku a dítě Zbyněk Straňák. Stejný názor má i drtivá většina jeho kolegů.

Na druhé straně však existuje velmi silné hnutí, které se snaží porody doma co nejvíce prosadit a usnadnit. Jejich zastánci tvrdí: porody doma jsou za určitých okolností lepší pro matku i vývoj dítěte a bezpečnější než v nemocnici.

Proč rodí doma?

Třicetiletá Eva Černá z Prahy poprvé rodila v nemocnici. „Byl to tak otřesný zážitek, že podruhé už jsem chtěla za každou cenu rodit doma. Doktoři se ke mně chovali, jako bych byla kus hadru nebo spíš kráva v dobytčáku. Ten přístup byl skutečně děsivý, prostě chladný odstup, jako by to nebyla nemocnice, ale spíš fabrika,“ popisuje svůj první porod před deseti lety. Druhé dítě přivedla na svět doma. Porod proběhl bez komplikací a byl to pro ni příjemný zážitek. „Chlapeček celou dobu zůstal u mě, nikdo ho nikam neodnášel. Po porodu jsem se jenom osprchovala a hned jsem si mohla jít lehnout do vlastní postele. Nezapomenutelný pocit.“ Třetí porod před dvěma lety, tentokrát holčičky, však nebyl taková selanka. Dítěti se nechtělo na svět, a tak porodní asistentka zavolala záchranku. Ven musela jít nakonec císařským řezem. Naštěstí se děvčátko narodilo zdravé. „Dlužno dodat, že tentokrát jsem musela doktorům vyseknout poklonu. Chovali se výborně, a to i když jsem jim přiznala, že jsem chtěla původně rodit doma.“

Doma rodila i jednatřicetiletá psycholožka Eliška Kodyšová. Nyní je na rodičovské dovolené, ale jinak spolupracuje s občanským sdružením Aperio, společnost pro zdravé rodičovství, které spolu s Hnutím za aktivní mateřství a Unií porodních asistentek patří mezi hlavní organizace, jež se snaží, aby byl stát a jeho legislativa k domácím porodům co nejvstřícnější. „Mé první dítě se narodilo v nemocnici, druhé na cestě do ní a potřetí jsem se rozhodla rodit doma. Rozhodně toho nelituji, i když to nakonec bylo dost náročné. Na poslední chvíli se totiž dítě pootočilo a porod se protáhl. Skvělé bylo, že na mě nikdo netlačil, aby se porod urychlil, měla jsem výbornou porodní asistentku, která o mě pečovala už v těhotenství a které jsem důvěřovala, že by případné problémy odhalila a převezla mě do nemocnice, a zároveň z ní cítila důvěru

to, že porod zvládnu sama ve svém tempu.“

Ty, které se rozhodnou pro porod doma, jsou podle ní hlavně ženy vzdělané, informované a sebevědomé. „Jsou ukotvené samy v sobě a zvyklé pečovat aktivně o své zdraví. Vadí jim nedostatek respektu zdravotníků vůči jejich potřebám i právům v něčem tak intimním a významném, jako je porod, který si přejí prožít bez nadbytečných zásahů.“

Podle porodní asistentky Zuzany Štromerové z pražského porodního domu U čápa je touha rodit doma jednak věc životního stylu a velmi často náboženství. Není bez zajímavosti, že porodům v rodinném prostředí dávají přednost třeba české muslimky.

„Ty ženy jsou většinou uvážlivé, velice zodpovědné, uvědomustorka jí si, že zodpovědnosti se nezbaví třeba tím, že půjdou do porodnice, kde by, v případě nezdaru, mohly zodpovědnost za ten nezdar hodit na ošetřující personál.

Doma často rodí také ty, které mají špatnou zkušenost s porodnicemi. Jedna klientka třeba vzpomínala, že během porodu, kdy ležela dvě hodiny s roztaženýma nohama, se na ni přišlo podívat přes dvacet lidí jako na nějaké divadelní představení. Pak se lékaři nemohou divit, že ženy nechtějí rodit u nich,“ dodává nev českých porodních asistentek Ivana Königsmarková.

Nejsme na to připraveni

Podle ní trpí české porodnictví zbytečnými zásahy do přirozeného průběhu těhotenství i porodu. „Těhotenství je přirozený fyziologický proces, který v drtivé většině případů probíhá bez problémů a je zbytečné do něj zasahovat. Lékaři však k němu přistupují jako k nemoci, takže stále indikují nějaké léky. Problém je, že často dochází k dominovému efektu, tedy že jeden jejich zásah vyvolá další, který si vynutí další zásah. Tyto zásahy spojené s podáváním velkého množství léků stresují nejen samotnou matku, ale mají negativní vliv i na dítě,“ rozčiluje se porodní asistentka. Péči porodních asistentek podle ní vyhledávají rodičky také proto, že je kontinuální. Stejná asistentka se o ženu stará již několik týdnů před porodem, při něm a dva týdny po narození dítěte. Navíc jsou porody doma pro stát několikanásobně levnější než v nemocnici. „A při domácím porodu vám nikdo dítě nevymění,“ připomíná nedávnou nemocniční aféru.

Se svou kolegyní Štromerovou se shodují, že porod doma není vhodný pro každou ženu. „Velmi důležitá je selekce vhodných matek. Musíte mít jistotu, že vše proběhne bez komplikací. Každopádně jsem vždycky s každou ženou předem domluvená, že pokud nastane situace, že by mohlo dojít ke komplikacím, okamžitě odjedeme do porodnice,“ tvrdí rezolutně Königsmarková.

Všechny tři zastánkyně domácích porodů se také ostře ohrazují proti informacím ministerstva zdravotnictví o pěti až šesti dětech, které ročně při takových porodech zemřou. Myslí si, že ministerští úředníci operují i s případy předčasných a překotných porodů, které vůbec nebyly plánovány jako domácí.

„Kritika porodnic, kterou slýchávám nebo čtu ze strany porodních asistentek nebo organizací prosazujících porody doma, je dobrých patnáct let stará. Ta kritika je spíš o dojmech a pocitech než o faktech. Obraz porodnictví, jaký se snaží v lidech vyvolat, patří do doby socialismu a ne do dneška.

Ty nejkritizovanější věci, jako jsou klystýr, holení nebo preventivní nastřihávání hráze rodiček, už dneska nejsou autoritativně nařizovány, ale jen doporučovány. Každý si může vybrat, jak chce k porodu přistoupit. Pochopitelně ve velkých nemocnicích budou mít ženy vždy méně komfortu, ale zato více bezpečí pro sebe i své dítě,“ říká pediatr Straňák.

On sám se ročně dostane zpravidla ke dvěma případům žen, které chtěly přivést dítě na svět doma, ale porod se zvrtnul. Většinou jde o vnitřní krvácení, které bez lékařského zásahu může vést až k úmrtí ženy. Tyto případy jsou však podle něho jen vrcholem ledovce. Žemácích ny, které přivezou do nemocnice s nějakými komplikacemi, většinou lékařům nepřiznají, že plánovaly rodit doma, ale oznámí, že šlo o překotný porod.

„Uvědomuji si, že tady vždycky bude minoritní skupina těch, které budou chtít z nějakých důvodů rodit doma. Musíme si ale uvědomit, že nejsme v roce nula a teď to všechno můžeme změnit, ale jsme spíš pár let minus. Nemáme dostatečně vzdělané a připravené porodní asistentky, nemáme vyřešené financování doporodů a hlavně není vytvořen systém včasné záchrany, kdyby porod neprobíhal bez problémů. V Nizozemsku to funguje tak, že když žena rodí doma, před domem čeká sanitka, v níž lze provést třeba i císařský řez. To u nás není. Dokud se na domácí porody dostatečně nepřipravíme, neměly by takhle divoce probíhat. Myslím, že ženy by měly myslet i na to, že jejich nenarozené děti mají právo na tu nejlepší péči. Tu jim můžeme poskytnout jenom v nemocnici,“ dodává lékař.

Porody jako prostituce

Domácí porody u nás v současné době probíhají v jakési poloilegalitě. Právní situace se dá přirovnat k prostituci. Zákon je nezakazuje, ani nepovoluje. Jenže co není zakázáno, je povoleno. Činnost samotných porodních asistentek je u nás upravena zákonem z roku 2004, který však nestanoví, kde mohou vést porody. Ve věstníku ministerstva zdravotnictví počátkem letošního roku vyšly doporučené standardy věcného a personálního vybavení porodnických pracovišť. Ty jsou však ušity na míru nemocnicím.

„Je to taková finta, jak naprosto zrušit činnost porodních asistentek. V těch pravidlech jsou popsány podmínky, které jsou nutné pro péči o rizikové porody, ale zároveň se předpokládá, že takto budou vybavena všechna zařízení pro vedení porodů. Je to, jako by stát říkal – klidně porody doma dělejte, ale musíte mít vybavení jako porodnice včetně operačního sálu a laboratoře. To přece není možné,“ rozhořčuje se Ivana Königsmarková. Porody doma však v Česku probíhají nerušeně dál, a to za pomoci porodních asistentek, které by vlastně u nich správně neměly být. „Porodní asistentka má povinnost pomoci v případě potřeby kdykoliv a kdekoliv. Takže já jdu náhodou okolo a zrovna mě zavolá maminka, která má překotný porod doma a potřebuje mou asistenci,“ popisuje Königsmarková.

Podobné je to i v pražském porodním domě U čápa, kde působí Zuzana Štromerová. Rodit se tam podle závěrů lékařské komise nesmí, ale rodí se. Těhotná jde třeba na setkání se svou porodní asistentkou zrovna v době, kdy se porod blíží. Už není čas volat záchranku, a tak žena porodí tam.

„Samozřejmě že nám tato situace nevyhovuje, proto jsme se obrátily se stížností na Evropskou komisi. Náš stát totiž definuje povolání porodních asistentek, ale zároveň jeho vykonávání omezuje. Je dost pravděpodobné, že celý případ nakonec skončí u Evropského soudního dvora v Lucembursku,“ říká Štromerová, která za stížností stojí.

„Vždycky bude existovat skupina žen, které chtějí rodit doma. Tragédií je, že stát jim to nezakazuje, ale na druhou stranu od nich dává ruce pryč a brání tomu, aby jim porodní asistentky zajistily základní péči. Není to vůbec dobrá situace,“ uzavírá Königsmarková.

Leoš Kyša, Magazín Práva

Nekonečná bitva o porody doma
Ohodnoťte tento článek!