Nemocnice nemají kam ustupovat

Budoucí příjmy zdravotního pojištění závisí na růstu mezd a vývoji nezaměstnanosti. Do jejich odhadu se promítají různé determinanty i zájmy, a tak se liší podle toho, zda je činí MZ, LOK, pojišťovny nebo asociace nemocnic…

POLEMIKA

Hra čísel může vypadat impozantně, jenže znám nejen M. Kubka (Platy zdravotníků pacienty neohrožují, Právo, 21. 3.), podle něhož jsou informace vrchlabského ředitele V. Drymla „neúplné i nepravdivé“ (na rozdíl od Kubkových, které jsou úplně nepravdivé), ale znám i jiné informační zdroje. Budoucí příjmy zdravotního pojištění závisí na růstu mezd a vývoji nezaměstnanosti. Do jejich odhadu se promítají různé determinanty i zájmy, a tak se liší podle toho, zda je činí ministerstvo zdravotnictví, LOK, pojišťovny nebo asociace nemocnic. Čísla o výběru za leden jsou celkem příznivá, za únor už zase méně. Dr. Kubek je velmi silně motivován tvrdit, že ekonomická bilance nemocnic není ohrožena, a pokud ano, pak za to mohou ředitelé. Ti naopak vycházejí ze zkušeností z dosavadního vývoje po předchozích rozhodnutích o zvýšení tarifních mezd, které nikdy nebyly dostatečně kompenzovány příjmy od pojišťoven. Usilují o co nejlepší dohodu, a tak některé nemocnice nemají uzavřené smlouvy s VZP ani na druhé pololetí loňského roku. Navýšení tarifních mezd ve zdravotnictví pocházejí z opakovaně přerozděleného fondu zdravotního pojištění. V dohodovacím řízení tedy zástupci nemocnic žádají od pojišťoven co nejvíce, a protože samozřejmě dojde k nedohodě, rozhoduje vláda. Po pravdě řečeno i v roce 1998 po dohodě vládního vyjednavače V. Špidly s odbory o 17% navýšení tarifních mezd jsem byl nucen téměř veškeré peníze vybrané navíc nasměrovat do nemocnic a ani to nestačilo zvýšení krýt. Naproti tomu ostatní vyšli trochu zkrátka. Zejména ambulantní specialisté dostali nominálně jen to, co rok před tím, tedy o inflaci méně. A to mi ekonomický náměstek vnucoval návrh na snížení na 92 procent! Ambulantní lékaři měli důvod mě nenávidět, zatímco nemocniční lékaři, organizovaní LOK, stávkovali před sídlem levicové vlády, neboť navýšení mezd označili za ostudně malé. Dva roky před tím jejich reálné mzdy dokonce klesaly, což jim zřejmě nevadilo, protože před sídlem pravicové vlády nestávkovali. Byl jsem označen za původce neklidu, který neumí komunikovat (nejedná podle pokynů mediálně vlivných nespokojenců). Nelze se divit, že ministr Fišer se poučil a komunikuje tak, že navrhuje znovu a znovu vládě zvýšení tarifních mezd zdravotníků v rozpočtových a příspěvkových organizacích – od října 2000 o devět, vloni o dvanáct, letos o osmnáct procent. Potíž je v tom, že zvyšování přídělů pojistného nemocnicím nestačí. Ministerská prohlášení o blíže nespecifikovaných rezervách v nemocnicích ani silácká nedoložená tvrzení D. Ratha a M. Kubka o tunelování nemocnic jejich řediteli finanční rezervy nevytvoří. Jestliže zvýšené příjmy od pojišťoven nepokryjí mzdové požadavky, kde může nemocnice šetřit? Na energiích těžko, zvláště při jejich rostoucích cenách. Dnes už těžko na lécích, zdravotnických prostředcích, krevních derivátech. Lze však odložit opravy budov a technologických celků, nákupy přístrojů včetně nahrazení morálně a fyzicky opotřebených a také se oddalují náročné výkony, jejichž náklady pojišťovny dostatečně nehradí. Toto vše se prokazatelně děje. V případě neúspěchu úsporných opatření se navíc stále více odkládají platby faktur dodavatelů, kteří si pochopitelně kladou podmínky prodražující dodávky. Takový vývoj nutně směřuje buď k růstu pojistného, a tedy celkového daňového zatížení, pro něž nebude politická vůle, nebo ke zvýšení přímých plateb nemocných, pro které možná politická vůle bude. Ministr, který doplatky sice odmítá, k nim však současně nepochybnou součinností s Kubkovým a Rathovým LOK směřuje. Naproti tomu se neděje to, co je nanejvýš žádoucí – další změna struktury sítě lůžkových zdravotnických zařízení. Ta je proti západní Evropě zbytečně hustá, a tedy nutně zaostávající v kvalitě. Jediným nástrojem změny sítě zůstávají výběrová řízení a uzavírání či neuzavírání smluv, a to je málo, i kdyby existovala politická vůle (každý poslanec je totiž přímo odněkud). Chaos vyhovuje a násilí se v zájmu „klidu“ ustupuje. Jak do tohoto procesu vstoupí krajská správa, to zatím není jasné. Co dál?

Ivan David, Právo, 9.4.2002

(Autor je poslanec ČSSD, bývalý ministr zdravotnictví)

Ohodnoťte tento článek!