Nemocnicím zvoní hrana. Kterým?

Nemocniční otesánek nás stojí příliš. Pravidelně spolyká polovinu peněz od zdravotních pojišťoven. A na to Česko nemá. Jenže jak se začne mluvit o zredukování nemocnic, tak se začnou všichni bouřit…

Zvykli jsme si mít nemocnici takřka na každém rohu. Zadlužené zdravotnictví to ale dlouhodobě nemůže unést, takže si časem asi budeme muset odvyknout.

Nemocniční otesánek nás stojí příliš. Pravidelně spolyká polovinu peněz od zdravotních pojišťoven. A na to Česko nemá. Jenže jak se začne mluvit o zredukování nemocnic, tak se začnou všichni bouřit.

Když měla jít paní Denisa Kořená z Liberce na operaci žlučníku, řekli jí, že v liberecké nemocnici půjde na sál tak nejdřív za čtvrt roku. Bolesti ale byly velké, tak to chtěla nějak urychlit. „Kdybych prý se nechala operovat v Tanvaldě, bylo by to do měsíce,“ popisuje Kořená, co jí lékaři nabízeli. Odmítla, ovšem překvapilo ji, že si nemocnice navzájem takto dohazují pacienty.

Podle expertů nejde o nic neobvyklého. Všechny nemocnice se snaží být nepostradatelné. Nebo tak chtějí alespoň vypadat. I méně vytížené a méně preferované nemocnice potřebují vykázat činnost, tak se o to v rámci kraje všichni snaží.

A téměř dvě stovky českých nemocnic si tak potvrzují nezbytnost své existence, která uvrtává zdravotnictví do větších a větších dluhů.

Rathův seznam straší

Podle expertů je to ale cesta do pekel. 197 českých nemocnic je totiž trochu moc na to, co si zadlužené české zdravotnictví může dovolit.

Dominují bílému resortu a odčerpávají z jeho financí téměř polovinu. Na rozdíl od Evropy, kde se nemocniční výdaje vejdou do třetiny.

U nás se prodražují hlavně investice do zastaralých budov: náklady na provoz nemocničního areálu někdy překračují i tři čtvrtiny všech výdajů nemocnice.

Proč tedy nemocniční sektor nějak nezredukovat?

Zatím každá taková snaha narazila. Naposledy se strhla bouře, když ministr David Rath vyrukoval se seznamem nemocnic, které by rád zařadil do nového zákona o neziskových nemocnicích.

Nesahat! Nerušit!

Jako útočný tah proti některým nemocnicím to vyhodnotily hlavně kraje, které nyní nemocnice spravují. Podle hejtmana Olomoucka Ivana Kosatíka by přijetí takového zákona výrazně zhoršilo zdravotní péči na třetině území jeho kraje.

Padly by podle něj soukromé nemocnice v Jeseníku, Šumperku a Hranicích, které jsou spádové pro 200 tisíc lidí. „Zákon vyloženě ohrožuje zdraví občanů,“ míní Kosatík.

Kraje mají většinou jasno: nemocnic mají tak akorát a žádná by se ztratit neměla. „Počet nemocnic v kraji je přiměřený, rozhodně by se neměly rušit,“ potvrzuje ústecký hejtman Jiří Šulc.

Uzavření provozu nemocnic se neplánuje ani v jižních Čechách. „Jediná klasická nemocnice, která byla po roce 1989 v kraji zrušena, byla nemocnice ve Vimperku. V jejím objektu se nyní nachází léčebna pro dlouhodobě nemocné,“ popisuje svůj region náměstek jihočeského hejtmana pro zdravotnictví a sociální věci Vladimír Pavelka (KDU-ČSL).

Navrhovaný zákon ale nevoní ani těm, kteří v něm vycítili, že si Rath jen vyřizuje účty s ODS. „Ten zákon o neziskových organizacích se vytvořil jako hůl na hejtmany, což mi připadá hloupé,“ říká europoslankyně Zuzana Roithová, která svého času byla v čele téhož resortu jako Rath.

Couvání před volbami

Rath ale tvrdí, že žádné rušení nemocnic není na programu. Že spekulace médií kolem nemocnic, které jsou na odpis, jsou nesmyslné. A že pokud někdo chystá jejich likvidaci, pak jsou to lidi z ODS a „jejich kamarádi z různých firem“.

Seznam nemocnic v návrhu zákona má podle Ratha zabránit plošné privatizaci nemocnic a zůstává otevřený pro kteroukoliv další nemocnici. „Já nemám problém napsat tam třeba všechny nemocnice v republice,“ říká Rath.

Stejně jako hejtmani ví, že teď se hraje o hlasy voličů – a ti rušení nemocnic poblíž svých domovů vidí hodně neradi.

Není to poprvé. Ze stejných důvodů politici už před osmi lety pohřbili podrobné analýzy, které ukazovaly, jak moc by Česku prospěla zeštíhlovací proměna nemocniční sítě.

Zapomenutá fakta

„V roce 1997 se konala důkladná výběrová řízení prakticky na všechny nemocnice. Bylo to hodně náročné a probíhalo to tehdy vlastně od rána do noci celé týdny,“ vzpomíná Roithová.

Výsledky byly podle ní velmi konkrétní: „Vznikla jasná doporučení, zda má s tou či onou nemocnicí pojišťovna znovu uzavřít smlouvu, a také doporučení, o kolik se kde má snížit počet lůžek.“

Jenže celá ta práce s mapováním potřebných a také desítek nadbytečných nemocnic nakonec padla pod stůl. „Tehdy proti tomu byly prakticky všechny politické strany. Byl to určitý revanš naší úřednické vládě,“ vysvětluje Roithová, jak se situace vyvíjela, když ji vystřídal Ivan David.

To, co se mělo stihnout před vznikem krajů do roku 2000, proto chybí dodnes. A ani dnes není politická vůle k tomu, aby se sáhlo k nepopulárním krokům.

Zdravotnictví se zmítá v předvolební rétorice, kde koaliční i opoziční politici představují nemocniční sektor jako nedotknutelný poklad českého zdravotnictví. A nemají odvahu před volbami přiznat, jak moc na ten poklad všichni tvrdě doplácíme.

Českobudějovické listy

Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz

Lubomír Bláha

Je všeobecným tajemstvím, že řešit problem lůžkové péče v ČR bez řešení lůžkové péče v Praze lze jen obtížně. Jinými slovy – zrušení jedné malé nemocnice v Horní Dolní z hlediska celkového balíku přinese jen nepatrné změny. A pražský lobbysmus (dosaďte si koho chcete) velmi obtížně dovolí redukci zařízení v Praze (velkých městech). Ten stav už známe – jmenuje se začarovaný kruh. A doplácí na něj všichni.

Nemocnicím zvoní hrana. Kterým?
Ohodnoťte tento článek!