Nikdo nežádá absolutní kontrolu státu

„Nikdo nežádá absolutní kontrolu státu nad zdravotnictvím. Žádá se toliko povinnost státu definovat garantovanou dostupnost zdravotní péče. A to, možná nevědomky, žádá i pacient obecně a kraje nenabízejí, neboť pravice hledá toliko pseudoekonomickou vyrovnanost hospodaření,“ píše MUDr. Jiří Kilian…

Převod nemocnic na a.s. znamená privatizaci, byť zakladatelem a.s. může být samospráva. Mám tedy za to, že nejde o vědomou lež MUDr Brázdila, ale o podivnou interpretaci převodu nemocnic na a.s., podanou panem hejtmanem.

Nemocnice – akciové společnosti, mohou hospodařit lépe, protože pro ně platí obchodní zákoník. Dle něj si mohou vybrat předmět své činnosti. Také pro ně platí zákon o mzdě a tak mohou dát zaměstnancům minimální mzdu. Ve stavu systému zdravotní péče a jeho financování, kdy úhrada péče je nižší, než její cena, je nutno snížit cenu péče a vybrat tu péči, která je ekonomicky efektní. To ovšem má pramálo společného se seriosním způsobem garance dostupnosti péče, kterou je zavázán stát.

Podmínky pro práci lékařů jsou jakýmsi zakázaným ovocem a lékaři jsou zneužiti už až dost státním diktátem.

Pan hejtman jmenuje jako protivníky koncepce ministra ty, kterých se privatisace nemocnic netýká. Tisíce kolegů kolegy Brázdila bude volit levici spolu s desetitisíci zdravotních sester a všech jejich rodin, protože pod pravicovou tyranií ve zdravotnictví byly by ohroženy jejich existence a živobytí. Ale i proto, že ony desetitisíce zdravotníků zaměstnanců cítí, že v zájmu pacienta je, aby stát držel nástroj garance dostupnosti péče, kterou je z Ústavy povinován.

Nikdo nežádá absolutní kontrolu státu nad zdravotnictvím. Žádá se toliko povinnost státu definovat garantovanou dostupnost zdravotní péče. A to, možná nevědomky, žádá i pacient obecně a kraje nenabízejí, neboť pravice hledá toliko pseudoekonomickou vyrovnanost hospodaření. Konečně, ani sama, když měla ve státních mocech většinový vliv, nebyla s to postavit zdravotnictví na racionální basi ani využitím zkušenosti ze zemí, které jsou jejím vzorem.

Popsaná kritika “ Rath je dobře, ODS špatně “ není ani zdaleka dominantní. Slyšet více je spílání na ministra. Významný představitel ODS Tlustý v televizních pořadech mává letážkem “ lžete “ na kdekoho, reformu zdravotnictví podle senátora Julínka má za osobní věc, nikoli za program ODS, výroky jeho a jeho kolegy Langera v PS PČR jsou mnohem pestřejší a ve srovnání s výroky ministra ve věcech zdravotnictví pohříchu chudobnějšího obsahu.

MUDr. Jiří Kilian, www.Zdravi.Euro.cz

Autor reaguje na článek Kraj spravuje nemocnice lépe než stát

Článek nemusí vyjadřovat názor redakce

Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz

Pavel

Naprosto souhlasim s MUDr. Kilianem.Bohuzel to,co predvadi ODS v krajich i jeji potencionalni vladni koncepce je strasne.Kazdemu rozumnemu zdravotnikovi,tak nezbyva nez volit levici a doufat,ze se za dalsi 4 roky vyprofiluje nova solidni pravicova strana.

Dr. Pavel Černý

Mám pocit, že pan Kilian nečetl zákon, když píše, že není vyžadována absolutní kontrola státu – co se stane, podle dikce zákona, s nemocnicemi po roce 2007 když nebudou zařazeny do neziskových, jak se mohou „uživit“ na přímých platbách, kde je funkce pojišťoven, kde je primární síť vybudovaná na podkladě dat sbíraných za více jak 10 let pojištovnami.

Není současný zákon o neziskových nemocnicích více politická vůle až zlovůle, než snaha o vyřešení problému zdravotnictví? Citlivá otázka platů – soukromé nemocnice sledují v platové politice veřejný sektor, ale mnohdy ani státní nemocnice neplatí přesně to co by měly, takže zkusme se i na toto podívat bez politických brýlí.

Takže si na rozdíl od dr Kiliana myslím, že budou desetitísíce zdravotníků volit rozum a ne politiku, což v překladu znamená liberální strany.

Petr

Nezbývá než plně souhlasit s výše uvedeným.Způsob jakým ODS vede krajské nemocnice je pro zaměstnace těchto zařízení více jak odstrašující.

Vyrovnanému rozpočtu nemocnic či dokonce zisku je podřízeno úplně vše,bez ohledu na dopad na pacienta.Náš pan ředitel/ing.,členODS/ dokonce přesvědčuje lékaře aby se vzdali příspěvku za přesčas o víkendu,abychom byli více solidární s nemocnicí/údajně jsme málo -průměrný plat lékaře je v naší nem.33 tisíc hrubého se všemi přesčasy,o sestrách raději ani nemluvím/.

Čili lékař a sestra jsou vnímání jako přítěž pro „firmu“ nemocnice,jen jako přítěžující náklad,který mu zhoršuje hospodářský výsledek a jak on pak vypadá před panem hejtmanem.

MUDr Jiří Kilian

Milý pane Dr Černý,

pan Kilian skutečně nečetl zákon ( pokud máte na mysli ten o neziskových ústavních zdrav. zař. ), Váš pocit je patřičný. Zatím jsem četl předlohu, ta zatím za zákon asi přijata nebyla. Kdo co bude volit je vedlejší, psal jsem to jen jako repliku na přesvědčení pana hejtmäna. Ale liberální strany – to věru nevím, kde by kde kdo naleznul v seznamu kandidujících.

Ad Petr :

No, když souhlasíte s výše uvdeným, tak souhlasíte s tím, co napsal Dr Černý :-))

MUDr. Bohumír Šimek

Vážení kolegové! Zdravotnictví je v krizi a momentálně přímo v rozkladu, i když jej t.č. máme na špičkové světové úrovni díky mnohamilardovému vnitřnímu zadlužení. Od Listopadu za 16 let se nikdo z politiků nesnažil a neodvážil definovat, co je a co není předmětem našeho solidárního pojištění.

Plácáním hesel „Zdravotnictví musí být zadarmo“ a „Zdravotnictví není nikde zadarmo“ se žádná pravidla nestanoví! Nikdo z politiků nedefinoval jednotlivé subjekty ve zdravotnictví a všem subjektům vzal svobodu a odpovědnost za své konání. Pacienty jako první náš systém vyřadil z možnosti jeho ovlivnění a učinil je nesvéprávnými, stejnětak lékaře a nyní i zdravotni pojišťovny.

Vše se řídí (a tuneluje?) z ministerstva. Všichni politici (bez rozdílu mezi pravicí a levicí!) myslí jen v rozměru socialistického zdravotnictví, které se většinově nachází v Evropě. Všichni ví, že tento systém nemá šanci na trvalé přežití, že představuje trvalé dolévání peněz ze státního rozpočtu, trvalou restrikci péče vedoucí ke korupci a protekcionalismu a k trvalé nespokojenosti pacientů i lékařů, kteří jsou nespokojeni pro nedostatečné ohodnocení a stále rostoucí byrokracii.

Vážení kolegové, jsme v pasti! Volbou ČSSD na sebe uvalujeme knutu socialistického zdravotnictví. To je špatně. Volbou ODS na sebe uvalujeme experiment nikde nevyzkoušený a pokud bychom šli cestou švýcarskou je pro nás riziko, že nás politici nechají suplovat stát v sociálním řešení ekonomicky slabých občanů. Také špatně. A navíc mně ostatní politikové ODS mnoho důvěry nedávají. Podle zveřejněné šuškandy chce být Ivan Langer ministrem vnitra, aby se podařilo všechny lumpárny a tunely nechat pod pokličkou.

Vlastimil Tlustý mne se svými nápady a snahou o post ministra financí vůbec nenechává klidným, protože jeho názory jsou anarchičtější než názory komunistů. Co takhle si před volbami položit otázku možností volby mimoparlamentních stran. Co takhle volit Evropské demokraty?

Vážení kolegové! Jsme v pasti a díky řečičkám politiků o nezvolitelnosti mimoparlametních stran a přesvědčení odeesáků o nutnosti omezení malých stran, aby mohlo nerušeně existovat dvojvládí ODS-ČSSD na věčné časy (viz opakované proklamace Václava Klause), nejspíše v pasti zůstaneme.

Petr Děsil

MUDr Kylian ideologicky rozlišuje majetek dle vlatnictví na státní a soukromý (privátní). Poněkud mu uniká, že zde existuje i majetek krajské samosprávy. Ten rozhodně není privátní ani státní. Krajská samospráva má své demokraticky zvolené představitele a pokud se rozhodne změnit formu vlastnictví krajských nemocnic na a.s., v žádném případě se nejedná o změnu vlastníka na soukromou osobu, t.j privatizaci. Převod krajských nemocnic na a.s. znamená pouze to, že že majetek kraje je i nadále vlastněn krajem a mění se pouze právní forma tohoto vlastnictví.

Dr Kylián se neplete v tom, že akciové společnosti nejenže mohou, ale i musí hospodařit lépe, protože se na ně vztahuje standardní právní norma (obchodní zákoník) a z ní vyplývající povinnosti ohledně řádného hospodaření, včetně trestně právní odpovědnosti konkrétních osob za špatné hospodaření. Je potřeba na rovinu říci, že něco podobného v příspěvkových nemocnicích, kde „hospodaří“ stát neexistuje. Pokud nemocnice hospodaří s péčí řádného hospodáře, potom končí socialistická hra na „všichni máme všechno zadarmo“, protože tak to v reálném světě nemůže fungovat.

Jinak nelze než pochopit stanovisko Dr Kyliána. Vždyť obhajuje zájmy desetitisíců zdravotníků, kteří budou volit levici (dle textu jeho článku), protože ta jim zajistí, že nebude ve zdravotnictví třeba odlišovat, kdo je dobrý a špatný lékař, kdo se chová k pacientovi jako k zákazníkovi a kdo stále žije v myšlenkových schématech – lékař je bůh, pacient nesvéprávná ovce. Také nebude potřeba zásadně odlišovat v odměňování zdravotníků dle kvality jejich práce. Budou se mít všichni lépe, všichni si budou rovní, ale někteří rovnější.

To, co Dr Kyliánovi dále uniká je fakt, že české zdravotnictví je placeno z peněz daňových poplatníků (to jsou ty nesvéprávné, ale platící ovce), proto je poněkud pomýlené, když si doktor Kylián přisvojuje právo rozhodovat za daňové poplatníky a říkat, co je pro ně dobré. Situace ve zdravotnictví se jistě týká všech poskytovatelů zdravotní péče, ale těch je v porovnání s daňovými poplatníky přeci jen zásadně méně. Je třeba se podívat do zrcadla a odpovědět na otázkukomu patří systém zdravotní péče? Odpověď je jednoduchá – rozhodně ne zdravotníkům, ale tomu kdo systém zdravotní péče platí. A to jsou milióny českých občanů, kteří řádně platí daně a zdravotní pojištění a tím pádem i doktora Kyliána.

Já, jako občan, řádně platící daně a zdravotní pojištění žádám, aby nemocnice hospodařily s péčí řádného hospodáře a naopak vítám, že mají právní formu akciové společnosti, která zaručuje, že se nebude opakovat nezostyšné a nekončící, beztrestné zadlužování nemocnic, které je následně bez mého souhlasu, z mých peněz, opakovaně sanováno. Potom totiž nezbude, než veřejně přiznat, že naše socialistické zdravotnictví patří mezi poslední relikty doby minulé v době současné. A přitom je prý zdravotnictví zadarmo.

Mgr. Roman Skalický

České zdravotnictví se do budoucna bez většího podílu soukromých výdajů občanů nad rámec povinného pojištění neobejde, to musí být jasné všem racionálně uvažujícím lidem. Politici napříč celým politickým spektrem by se měli snažit to lidem vysvětlit a společně hledat řešení v rámci celospolečenské diskuse. To by ovšem nejprve museli změnit stranické a ideologické vidění světa a přestat využívat zdravotnictví jako mocnou kartu v boji o přízeň voličů.

PetrM

ad.MUDr.Kilian

Má souhlasná reakce platila pro příspěvek pana Pavla . Ve chvíli,když jsem reagoval,tak příspěvek Dr.Černého na stránkách ještě nebyl.

Jitka Tóthová

Jsem plátce daně, poskytovatel zdr. péče a občas i pacient, proto souhlasím s Petrem Děsilem a děkuji za jeho příspěvek. Uvažuji stejně a kéž by nás bylo hodně, jsem též nakloněna volit ED, ale není o nich slyšet, na jejich webu je mrtvo, s takovou jejich účast v příštím parlamentu nepředpokládám.

Dpi

S názorem Dr.Kiliána nelze než souhlasit. Na druhou stranu chápu nahlížení p.Děsila, které je ve veřejnosti velmi rozšířené a vede ke schematickému uvažování ve smyslu soukromé je lepší než státní, tedy i akciové nemocnice budou lepší než státní. Uvažování je to schematické a bohužel nesprávné.

Akciové společnosti sami o sobě rozhodně lékem nejsou. Problém je totiž v tom, že nejde o soukromé nemocnice, ale nemocnice ve vlastnictví kraje, ovšem provozované dle pravidel pro soukromé subjekty. Jsou to tedy jakési hybridy – „soukromé“ společnosti provozované z veřejných prostředků – tedy z daní a pojištění. Je opravdu v souladu s očekáváním p.Děsila, že nemocniční a.s. jsou krajem nuceny nakupovat veškerý materiál od jedné firmy, kterou ovládají krajští zastupitelé?

Je opravdu v pořádku, když nemocnicím zajišťují služby firmy spřátelené se zastupiteli za nekontrolovatelných podmínek (a.s. nemusí zadávat zakázky na základě výběrových řízení), které jistě nebudou pro tyto firmy nevýhodné a peníze nemocnice se tak přelévají na soukromá konta? Opravd si myslíte, že pak nemocnice lépe hospodaří?? To jistě ne.

Krajští zastupitelé zadotují nemocnici z daní, sníží platy zaměstnancům a jede se dál, ztráta je pryč! Nemocnice hraje jakousi roli „dojné krávy“ krajských zastupitelů, kterou si zadotují z rozpočtu kraje a peníze si přelijí na svá konta. Vážně to odpovídá vašim představám?!

MUDr.Pavel Hranička

Souhlasím globálně s dr. Kiliánem. Představy ODS jsou pro zaměstnance krajských nemocnic nepříliš příjemné. Mě osobně dělá starost i to, že přes opakované ujišťování, že se nemocnice rozhodně nebudou v budoucnu“privatisovat“ v původním slova smyslu.

Toto dle mého názoru hrozí. Rozhodně bych nevěřil vládnoucí suitě ODS a pár jejích kolaborantů zrádců z ČSSD, kteří zásadně hlasují proti programu vlastní strany,jen aby se udrželi u korýtek na krajském úřadu. Tak se alespoň děje v mém kraji.

A.S. lze plně zprivatisovat snadno a já rozhodně zastávám názor, že privátní nemocnice provozovaná za účelem vzniku zisku do kapes konkrétních vlastníků téměř jistě znamená omezení kvality péče o pacienty a vykořisťování zaměstnanců! Až se po privatisaci s určitou latencí ukáže, že je to průšvih, bude nejspíše na kraji vládnout již někdo jiný, a původní „pachatelé“ již budou v klidu existovat někde na svých haciendách…

MUDr. Lumír H. Kroček

Zdravím,

po nějaké době poměrně věcná a klidná diskuse, kde se přispěvatelé snaží dobrat, když ne PRAVDY, tak alespoň obhajitelné pozice.

Osobně považuji za klíčové, dívat se na zdravotnictví jako na obor lidské činnosti, který je v rámci přerozdělování solidárních zdrojů Z VALNÉ ČÁSTI hrazen formou zdravotního pojištění. Tedy považuji za správné, aby jak ti, kdo platí, tak ti, kdo za tyto platby poskytují služby, znali jasné hranice, co je možno z těchto solidárních zdrojů financovat, a co už je jaksi mimo předplacený balík služeb.

Zdravotníci se společenským vývojem dostali do pozice, na kterou si stále ještě nezvykli – pozice smluvní strany, která nemá nárok na svůj příjem podle tabulky, ale podle objemu vybraných prostředků a podle racionálnosti jejich použití. Oni sami přitom mají omezenou možnost ovlivnit, jak velký díl z těchto prostředků sežerou fixní, investiční a provozní náklady, které zajistí, aby mohli pracovat kvalitně, a kolik jim zbude na mzdy.

Další potíž spočívá v tom, že objem a strukturu požadovaných služeb mohou zdravotníci coby soukromníci nebo jejich managementy (pracují-li za mzdu v ZZ) pouze předpokládat na základě statistik, ale přesně je znají až po skončení účetního období. v porovnání s ostatním podnikáním je ale předpověditelnost požadovaných služeb velmi vysoká. Proto tento fakt nepovažuji za zásadní problém.

Nemohu se zbavit dojmu, že více nářků čtu/slyším ze strany těch, kteří do ekonomiky ZZ, v nichž pracují, nevidí. Vinit z nedostatku empatie vůči zdravotníkům vedení špitálu, že nechce vyplácet mzdy z peněz, které nemá, považuji, promiňte, za zkratové jednání. Obě strany jsou totiž obětí nekonání politiků, kteří měli už dávno, ještě na počátku éry zdravotního pojištění – tímto určením však nevyviňuji ty, kdo rozhodují dodnes – prosadit, spolu se svými voliči, do praxe nad slunce jasnou věc: že pojištění je na ty situace, kdy člověk postižený nemocí není schopen péči uhradit.

Zbytek že si budeme hradit sami, a když na tu ZDRAVOTNÍ péči nebudeme mít dost peněz, budeme moci žádat o SOCIÁLNÍ podporu. Dnes jsme skoro v půli cesty. Jde o to, donutit strany, které chtějí ve svých volebních programech populisticky trvat na tom, že zdravotní péče má být „zdarma“, aby od této lživé vějičky ustoupily, a byly vůči všem voličům více zodpovědné. Výklad Ústavy v tom smyslu, že zdravotní péče je zdarma, byť ho podává její autor, Dr. Rychetský, je nesprávný.

Pan doktor Rychetský zkrátka jednou musí uznat, že formulace, k níž se při psaní Ústavy dospělo, je natolik moudrá, že ponechává rozsah péče, která bude hrazena z pojištění, na úpravě zákonem. A jsme zpátky tam, odkud to všechno smrdí: u poslanců, kteří musejí s nepopulární pravdou před své voliče.

Než se hádat mezi sebou, měli by zdravotníci spolu s managementy a s pojišťovnami spolupracovat na přípravě argumentů, které stranám nedovolí, aby voličům předkládaly nerealistické vize. Používejme tyto argumenty v předvolebním čase tak, aby se pacientům otevřely oči, a přitom z toho profitovali i zdravotníci. A pacienti by se mohli účastnit také diskusí o odměňování zdravotníků – s pozitivním dopadem na vzájemný respekt. (viz např. Arch Intern Med 2006;166:623-628;

http://www.medscape.com/viewarticle/528738?src=mp ).

Ještě si neodpustím prezentovat zde jeden názor, který zastávám cca od roku 1995. Dospěl jsem k němu porovnáním stastistik evropských států, v době, kdy jsem netušil, že jednou budu hájit zájmy výrobců léků v ČR a v EU. Nejde tedy o účelový postoj: Nemocničních lůžek resp. nemocnic, a tím pádem i nemocničního personálu je, i po silné redukci, z hlediska dnešních potřeb českých pacientů nadbytek.

Vysoké fixní náklady a nízká produktivita jsou hlavními důvody, proč na odměny zdravotníkům, s ohledem na platby českých pacientů, zbývá málo. Úspora 4% v lůžkovém segmentu by se díky jeho podílu na celkových výdajích rovnala 8 procentům úspor na lécích. Posuďte, co by kvalitu péče vylepšilo, a co zhoršilo. Vím, není na to úplně jednoznačná odpověď, ale přesto…

Vidím dvě možnosti nápravy: a) redukovat lůžkovou kapacitu koncentrací odborných pracovišť (tedy ne omezováním lůžkové kapacity nezměněného počtu pracovišť) nebo, a to raději, b)otevřít poskytovatele zdravotní péče zahraniční klientele. V situaci, kdy jsme svědky „zvláštně probíhajícího“ usilování o umístění výroby korejských automobilů na Severní Moravu, se nabízí k propočítání, zda by stejné investiční pobídky nasměrované do „zmezinárodnění“ českých nemocnic nepřinesly dlouhodobě stabilnější posílení hospodářství ČR, navíc regionálně rozptýleného, založeného na znalostní ekonomice. Investovat by se ale muselo:

1) do jazykové průpravy napříč zaměstnaneckými kategoriemi,

2) do organizace a řízení provozu nemocnic, tedy do jejich certifikace, což předpokládá i

3) přístrojovou optimalizaci a

4) racionalizaci používání léků a zdravotnických prostředků. Tohle všechno by však současně mělo pozitivní dopady i na kvalitu péče o české pacienty. A přispělo by to ke zvýšení prestiže Česka v Evropě. Celé by to mohlo fungovat jen při zajištění nejméně dvou předpokladů:

i) že by takto poskytované služby byly při srovnatelné kvalitě levnější, než v zemi, kde je jich nedostatek, a

ii) že by se neoddálil přístup k péči o pacienty české. (Považoval jsem totiž za zcela scestné, když Dr. Rath bagatelizoval odkládání výkonů kvůli zpřísnění regulací plateb za ně. A stejně tak by mi vadilo odstavení hlavního důvodu existence českého zdravotnictví – občana ČR – na vedlejší kolej.)

To lze jistě dobře a transparentně ošetřit. Jen najít stranu, která by takový „export“ služeb dokázala do svého programu obhajitelně zakomponovat.












Ohodnoťte tento článek!