Od ledna žádné zázraky nečekejte

Titulní obrázek

Reformu zdravotnictví Tomáš Julínek odstartoval vybíráním poplatků, protihodnotu ale pacientům nabídne až později. A to ještě jen v případě, že se mu podaří prosadit nová pravidla fungování zdravotních pojišťoven a řadu dalších zákonů…

Přerod pacienta v klienta plánuje ministr Julínek na rok 2009

Při placení poplatku v ordinaci si řada lidí poprvé uvědomí, že zdraví není zadarmo. Je to příprava na to, že kvalitní zdravotní péče se už brzy dočká jen ten, kdo na to bude mít?

Tohle poplatky rozhodně nesignalizují a ani nemají. Říkají jen to, že zdravotní péče má nějakou cenu, nějakou hodnotu.

A co hmatatelného člověk za svých třicet korun dostane?

Těch třicet korun je regulační poplatek. Za něj si člověk nekupuje žádnou službu, jen určitou stabilitu systému. Je to ale příležitost, aby se pacienti v ordinacích začali chovat suverénně a více se lékařů na všechno ptali.

Když jste poplatky plánovali, nikdo netušil, že ve stejné době vyletí nahoru ceny energií či potravin. Nemůže v lednu i ona třicetikoruna pro sociálně slabší občany znamenat problém?

Trvám na tom, že třicet korun je částka, která byla zvolena sociálně citlivě. A navíc zdravotní systém nemá řešit sociální záležitosti. Nám je jedno, jestli lidé peníze na poplatky budou mít ze mzdy nebo ze sociálních dávek. Poplatky mají být stanoveny tak, aby lidem nebránily ve vstupu do zdravotního systému, což splňují. A za nízké je považuje i lékařská komora, což dokládá příměry o pařížských toaletářkách, které také vybírají jedno euro.

Systém poplatků startuje za měsíc. Bojíte se nějakého slabého místa? Už dnes se lidé předzásobují léky, lékaři zase plánují, že zavedou placené telefonické rady pacientům.

Ze zahraničí víme, že kolem zavedení poplatků bylo vždy víc křiku, než se poté skutečně stalo. I na Slovensku debata o nich rychle utichla. Problémy jsou snad jen v Maďarsku, ale to proto, že poslanci do zákona doplnili řadu výjimek, které nyní způsobují administrativní a technické problémy. Tomu jsme se u nás naštěstí ubránili. Strach před startem systému nemám.

Plánujete systém poplatků za rok vyhodnotit. Je možné, pokud bude málo účinný, že by se poplatky ještě zvýšily?

Ten zákon jsme připravovali rok a promýšleli jsme nejrůznější varianty, takže po mně teď nechtějte, abych plánoval změnu. Zajímavé údaje k vyhodnocení ale budeme mít už za několik měsíců. Díky sledování výše doplatků stát získá data, která nikdy neměl. Budeme třeba vědět, kolik který pacient doplácí na zdravotní péči, což pak budeme moci zohlednit v různých vyhláškách, třeba ve stanovování doplatků na jednotlivé léky.

A kdy tedy pacienti pocítí na vlastní kůži nějaké změny?

Určitě nemůžete čekat, že třeba od druhého února nastanou nějaké zázraky. Spolu s poplatky ale byla zavedena nová úhradová vyhláška, která zavazuje praktiky i k tomu, aby byli víc v ordinacích a aby je zvelebili. Podporuje i domácí péči, jednodenní chirurgii nebo opakované recepty, na které si budou moci chronicky nemocní během půlroku opakovaně vyzvedávat léky, aniž budou muset k lékaři. To vše pacient pocítí.

Ale kdy se stane váženým klientem? A kdy budou z nemocničních domů hrůzy pětihvězdičkové hotely?

K tomu poplatky rozhodně stačit nebudou, to až po 1. lednu 2009. Tehdy přijde ta hlavní změna, nový zážitek, nové garance a všichni se s tím budou učit pracovat. Zdravotnická zařízení i pacienti, jejichž práva budou mnohem detailněji popsána. Měla by zmizet spousta negativních jevů českého zdravotnictví: že lékaři nejsou v určené době v ordinacích, že pacienti putují mezi zdravotnickými zařízeními a nemohou sehnat lékaře, že lékaři dostávají zaplaceno s několikaměsíčním zpožděním, že jsou dlouhé čekací lhůty na operace, že je ve zdravotnictví možná korupce…

O podobě těchto změn se jen spekuluje. Kdy už dáte na stůl konkrétní plány?

Dnes (v pátek 23. 11., pozn. red.) byly odeslány do připomínkového řízení věcné záměry sedmi nových zákonů a příští týden s nimi seznámím veřejnost na tiskové konferenci.

Opozice kritizuje, že se podle těchto plánů mají zdravotní pojišťovny změnit v akciové společnosti. Čím vyvrátíte obavy staršího pacienta, že ho akciová pojišťovna nebude chtít pojistit, protože pro ni nebude zajímavý?

Ale statut akciové společnosti nerozhoduje o tom, jestli se o vás pojišťovna bude starat nebo ne. V současnosti mají pojišťovny statut korporace, kterou ani nedokážeme pojmenovat, a vidíte někde, že by se o své pojištěnce staraly? Nestarají se o ně vůbec! Jenom hlídají bilanci – jak jim přitečou peníze a jak je vydají zdravotnickým zařízením. To je právě důkaz toho, že veřejnoprávní instituce nefunguje. To, aby pojišťovny fungovaly, zajistí nový zákon: lidé si budou moci vybírat, budou mít možnost připojištění, budou mít garantované nároky a budou odměňováni za zdravé chování. Pacient se nemusí bát, bude stále platit odvod 13,5 procenta, který bude přerozdělen (podle počtu nákladnějších pacientů, pozn. red.) a poté jako pojistné předán jednotlivým pojišťovnám. Naopak postavení pacienta se zlepší, třeba tím, že bude mít stanovenou maximální čekací dobu na zákroky nebo garantovanou dostupnost lékaře do určité vzdálenosti.

Není nesmysl psát do zákona, že mají pojišťovny garantovat blízkého lékaře, když je o praktické lékaře či zubaře nouze?

Tak to radši ten závazek do zákona nemáme dávat? Nemáme garantovat síť zdravotnických služeb, protože náhodou někde bude chybět doktor v nějakém oboru? V naší zemi je tak hustá síť zařízení a doktorů, že podobná obava je lichá.

Ano, ale říkejte to někomu, kdo už rok marně shání zubaře.

Pak to je otázka na pana Ratha, paní Emmerovou, Součkovou, pana Fišera, co udělali s pracovním trhem, protože ten se měl ovlivňovat už dávno. Problém řešíme až teď my a doufáme, že to stihneme, třeba přeškolováním všeobecných lékařů. Hromadná absence zubařů rozhodně nehrozí. A pokud by někde zubař nebo jiný lékař nebyl, pojišťovna může třeba vzít mikrobus a odvézt pacienty za lékařem. Nám je jedno, jak tu péči zajistí.

Není sporné dnes přesně plánovat placení standardů a nadstandardů, když širší debata o budoucím modelu financování zdravotnictví je teprve v plenkách?

To problém není, my zatím měníme jen fungování zdravotnictví, neříkáme nic o tom, odkud a jak peníze do systému potečou. V začínajících diskusích u kulatého stolu jde o to, vyřešit problém stárnutí populace, zda zavést zdravotní spoření, jak konstruovat zdravotní daň, jak budou moci zaměstnavatelé vstoupit do procesu přispívání na zdravotní péči a podobně.

A počítáte s tím, že za dva a půl roku může ve vaší kanceláři sedět znovu David Rath a podobně jako na Slovensku vámi zavedené poplatky a další změny zase zrušit?

Stejně jako na Slovensku by to systém ohrozilo a vrátilo zpátky do zmítání se v cyklických propadech. Ale pokud pan Rath vyhrožuje znárodněním, tak si nepochybně uvědomuje, že systém v tu dobu bude nastaven už stabilně, a když ho bude chtít dostat do státních rukou, musí udělat totéž co komunisti, když chtěli zvrátit kapitalismus v komunismus.

I poplatky vám v parlamentu prošly jen o prsa. Budete schopen protlačit zákony, které jasně rozdělí společnost na ty, kteří si různé nadstandardy mohou, nebo nemohou dovolit?

To rozdělení nebude nijak dramatické. Spíše proběhne jakási revize výkonů, kdy je třeba se ptát, jestli je opravdu nutné hradit plombu člověku, který evidentně zanedbal svoje zuby, a nakolik je správné ji hradit u těhotné ženy, jíž se z povahy jejího stavu zuby kazí víc. Prakticky se ale péče, kterou pacienti zažívají dnes, překlápí do standardu – není to tak, že bychom péči členili na nějakou chudinskou část a na to, co si mohou připlatit jen boháči.

Nejste příliš velký optimista? Třeba pro sociálnější lidovce bude i toto rozdělení společnosti asi těžkým soustem.

A právě proto zahajujeme o těch návrzích debatu. Můj náměstek byl už minulý týden v senátorském klubu KDU-ČSL, příští týden s ním jdu do jejich poslaneckého klubu. Tím chceme eliminovat všechny bludy o zlých akciových společnostech.

Takže přece jen cítíte lidovce jako kritické místo?

Kdo by při poměru sto na sto ve sněmovně neměl strach, jestli mu něco projde? Jsme na začátku toho přesvědčování a já budu mluvit s každým z nich.

Opozice vás označuje za nejslabší článek vlády a je před vámi série těžkých bitev. Cítíte plnou podporu premiéra?

Ano. Já jsem si vědom toho, že to nebudou změny jednoduché, ale jsme koneckonců reformní vláda a já tuto roli plním.

Souvisí plná podpora Mirka Topolánka nějak s tím, že jste už dlouho považován za jednoho z jeho nejoddanějších stoupenců ve vládě i v ODS?

Ale to se jen tak říká. Já stojím za svým premiérem, známe se ze Senátu a nevidím jediný důvod, proč bych se měl vůči němu jakkoli vymezovat.

Karolína Procházková, Miroslav Korecký, Týden

Ohodnoťte tento článek!