Odpusť nám naše viny

22. 5. 2006 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Mediálně frekventované obvinění exministryně zdravotnictví Marie Součkové z porušení zákona při uzavírání smlouvy o zastupování státu v kauze Diag Human zastínilo kauzu samu. Ta přitom v současné době patrně spěje k rozuzlení. Do patnáctého května měly soupeřící strany předložit důležitá souhrnná stanoviska...


KAUZA DIAG HUMAN: Josef Šťáva zvýšil odhad škody na dvanáct a půl miliardy korun

Mediálně frekventované obvinění exministryně zdravotnictví Marie Součkové z porušení zákona při uzavírání smlouvy o zastupování státu v kauze Diag Human zastínilo kauzu samu. Ta přitom v současné době patrně spěje k rozuzlení. Do patnáctého května měly soupeřící strany - společnost Diag Human, respektive její majitel Josef Šťáva a český stát zastupovaný Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) - předložit důležitá souhrnná stanoviska.

Do třicátého května má rozhodčí senát rozhodnout o dalším postupu nebo možná vydat konečné rozhodnutí. Státu přitom hoří půda pod nohama. Diag Human viní českou stranu z obstrukcí a varuje, že by mohl uplatňovat maximální výši škody. Josef Šťáva tvrdí, že činí ke dnešnímu dni včetně úroků dvanáct a půl miliardy korun. Ne deset miliard, jak se dosud uvádělo. Dopis do Dánska.

Kořeny kauzy sahají do let 1990 až 1992, kdy Josef Šťáva pracoval prostřednictvím společnosti Conneco (později Diag Human - pozn. redakce) na tom, aby se stal exkluzivním partnerem českých transfuzních stanic při zpracování krevní plazmy. Jeho úsilí údajně zmařil dopis, který tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar poslal v březnu 1992 viceprezidentovi dánské společnosti Novo Nordisk, partnera společnosti Conneco pro zpracování české krevní plazmy. Exministr v něm vyjádřil „pochybnosti o solidnosti Conneco, a. s.“ a očekávání, že vedení firmy Novo Nordisk z toho vyvodí „příslušné závěry nejen pro příští spolupráci s Conneco, a. s., ale také při jednání se všemi nezodpovědnými dodavateli plazmy“.

Novo Nordisk poté přerušil spolupráci se společností Conneco a český trh s krevní plazmou obsadily konkurenční společnosti Immuno (Švýcarsko) a Instituto Grifols (Španělsko). K arbitráži. Josef Šťáva nejdříve v roce 1996 uplatňoval u soudu náhradu přímé škody ve výši 197 milionů korun. Na návrh tehdejšího ministra zdravotnictví Jana Stráského byla záležitost v témže roce přenesena k rozhodčímu senátu při české Hospodářské komoře a Agrární komoře.

Rozhodci posléze kvůli promlčení odmítli většinu nároků na náhradu přímé škody i škody z poškození obchodního jména, ale v roce 1998 s konečnou platností rozhodli o oprávněnosti nároku společnosti Diag Human na náhradu škody za ušlý zisk. Od té doby se jedná o výši kompenzace. Odklad.

Zuzana Roithová, ministryně zdravotnictví v lednu až červenci 1998, se pokusila zvrátit průběh rozhodčího řízení několika soudními žalobami. Ty nebyly úspěšné, nicméně rozhodčí řízení na dva roky zablokovaly. Vláda Miloše Zemana nakonec na základě stanovisek expertních pracovišť rozhodla o zahájení jednání se společností Diag Human o urychleném dosažení kompromisní dohody.

Tento zájem vyjádřila ve dvou usneseních z listopadu 2000 a prosince 2001. Hrozná suma. V průběhu roku 2001 obě strany spolupracovaly na přípravě podkladů pro vypracování konsenzuálního odhadu škody. Ten v roce 2001 na návrh Fondu národního majetku vypracovala dvojice soudních znalců Kochánek - Luňák. Dospěla k výši škody 3,8 miliardy korun plus úroky z prodlení. To bylo nedlouho před volbami strašné číslo.

Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer to vyhodnotil jako neúměrnou sumu a na radu tehdejšího právního zástupce státu Pavla Blažka zadal nový posudek brněnské znalecké dvojici Horský - Svoboda. Ta dospěla k řádově nižšímu odhadu škody - 327 milionů korun. Diag Human odmítl tento posudek jako nekvalifikovaný s řadou zásadních chyb. Rozhodčí senát však rozhodl, že tato částka bude považována za nesporné minimum škody s tím, že o konečné výši odškodnění se bude dál jednat.

V prosinci 2002, poté co tento částečný rozhodčí nález vešel v platnost, český stát zaplatil 326,6 milionu korun, aniž o tom byla veřejnost informována. Eso v rukávu. V té době již byla ministryní zdravotnictví Marie Součková, která se podle vlastních slov rozhodla dosáhnout zvratu v průběhu rozhodčího řízení. Za tímto účelem uzavřela bez výběrového řízení smlouvu s advokátem Zdeňkem Nováčkem. Ta stanovila odměnu deset milionů za zastupování plus 170 milionů, pokud spor vyhraje. Stalo se to v době, kdy již bylo rozhodnuto, že stát bude v rozhodčím řízení zastupovat ÚZSVM. Ten se marně domáhal, aby mu ministerstvo zdravotnictví předalo kompletní dokumentaci.

Marie Součková už čtvrtý rok tvrdí, že zvrat v procesu je na dohled, protože budou předloženy dokumenty, které zásadně změní poměr sil. Jediným výsledkem však zatím bylo to, že průběh rozhodčího řízení dále zdržela. Vážná hrozba. Po vypracování posudku znalecké dvojice Horský - Svoboda si tentokrát Diag Human vybral svého znalce. Stal se jím znalecký ústav Novota, který vypočítal škodu zhruba v intencích posudku Kochánek - Luňák, tedy ve výši 4,6 miliardy korun bez příslušenství.

Rozhodčí senát, který pracuje ve složení Květoslav Růžička (předseda), Monika Pauknerová (delegovaná žalobcem) a Zdeněk Rusek (delegovaný stranou žalovanou) poté hledal dalšího, takzvaného revizního znalce. Po dohodě s oběma účastníky sporu ho našel ve společnosti Ernst & Young Valuations. Ta v roce 2005 zpracovala posudek, v němž dospěla k odhadu škody ve výši 2,5 až 4,6 miliardy korun. S příslušenstvím by se konečná částka přiblížila k deseti miliardám. Zvrat, nebo konec.

Stát se snaží čelit této hrozbě jednak tím, že si najal advokáta Tomáše Sokola, jednak tím, že si zadal oponentní analýzu u renomované firmy Deloitte Czech Republic. Ta nestanovovala výši škody, ale na základě veřejně dostupných dokumentů se snaží zpochybnit nároky společnosti Diag Human na ušlý zisk. K posudku Ernst & Young a k oponentní analýze se vyjádřily obě strany sporu, stejně tak ke druhému stanovisku Ernst & Young, které pro změnu reaguje na analýzu Deloitte.

Tuto bohatou zásobu písemností nyní arbitři zpracovávají. V úvahu připadají dvě varianty dalšího vývoje: buď řízení neodvratně zamíří k ukončení, nebo se opravdu objeví natolik závažný důkaz nebo argument, který by přinesl zvrat. To však po deseti letech není příliš pravděpodobné. Nic nevyhazovat. Stát v současné době zvolil taktiku zpochybnění samotné způsobilosti společnosti Diag Human úspěšně podnikat na trhu s krevní plazmou. Dále se pokouší zpochybnit statistické údaje, na jejichž základě znalci odhadovali výši způsobené škody. Je to fakticky pokus vrátit rozhodčí řízení na počátek.

Je však otázka, zda najde pochopení u rozhodců, protože zástupci státu u nich v minulosti nezískali silné renomé. I v kauze Diag Human se ukazuje, že těžkopádný státní aparát se v arbitrážním řízení pohybuje hůře než pružná soukromá firma. Tím spíše, disponuje-li dobře vedeným a bohatým archivem jako Diag Human. Josef Šťáva tvrdí: „Papíry nevyhazuji, člověk neví, kdy se mu mohou hodit.“

Reálná data. Do současného dějství sporu jde Diag Human, respektive jeho právní zástupce, advokátní kancelář Jana Kalvody (v letech 1992 až 1996 místopředsedy české vlády) vybavena novým posudkem, takzvaným dodatkem, znaleckého ústavu Novota. Ten podle Šťávy operuje jak s reálnými údaji o trhu s krevní plazmou (ty, z nichž vycházel posudek Kochánka a Luňáka i firmy Ernst & Young, byly podle něj po dohodě obou stran sníženy - pozn. redakce) a v maximální variantě vypočítává ušlý zisk Diag Human na šest miliard korun.

Po započtení úroků to má být asi dvanáct a půl miliardy. Státní podpora? Pokud jde o výchozí data, žalobce zařadil do spisu také vyjádření vlastníka společnosti Instituto Grifols Victora Grifolse, který letos v březnu na pražském Mezinárodním kongresu o krevních derivátech přiznal, že jeho firma v devadesátých letech dosahovala minimálně dvojnásobné výtěžnosti oproti smlouvám schváleným českým ministerstvem zdravotnictví.

Josef Šťáva z toho vyvozuje, že stát poskytoval soukromé zahraniční firmě, která nahradila Diag Human na českém trhu, skrytou dotaci ve výši nejméně sto milionů korun ročně. Veškeré prostředky. O strategii ÚZSVM v patrně závěrečné etapě sporu s Diag Human se týdeníku EURO nepodařilo nic zjistit. Tomáš Sokol se odvolal na závazek mlčenlivosti, který uzavřel při zahájení spolupráce s úřadem.

Generální ředitel ÚZSVM Miloslav Vaněk na žádost týdeníku EURO o schůzku a seznámení s některými dokumenty (český stát přistoupil na návrh Diag Human o zrušení závazku mlčenlivosti - pozn. redakce) odpověděl prostřednictví

referenta oddělení komunikace Adama Halmošiho takto: „Výsledky auditu potvrzují právní názor, který ÚZSVM v případu Diag Human zaujal bezprostředně po jeho převzetí Ministerstvem zdravotnictví ČR, když po celou dobu ÚZSVM jednoznačně tvrdí a přináší k takovému tvrzení řadu důkazů, že žádné další nároky společnosti neexistují, respektive nejsou oprávněné.

Znalecký posudek je součástí spisu v rozhodčím řízení a ÚZSVM je vázán mlčenlivostí, pokud jde o jeho obsah. Právní zástupci státu hodlají v případu Diag Human provést veškeré právní prostředky obrany ve prospěch státu.“ Doufejme, že se tyto „veškeré právní prostředky obrany“ prováděly po celých deset let, co spor probíhá. Faktem je, že výše odškodného požadovaného společností Diag Human zatím utěšeně roste.

Josef Michl, Euro

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?