Ohnutý Index zdraví

stetoskop

Návod pro lidi, kteří chtějí změnit zdravotní pojišťovnu, staví na zavádějících kritériích.

Na konci června skončí lovecká sezona zdravotních pojišťoven. Koho nestihnou přilákat do 30. června, zůstane u konkurence až do konce roku 2016. Fakty podložená rada, kterou ze sedmi pojišťoven na poslední chvíli vybrat, se přirozeně hodí. Návod nabízejí webové stránky ministerstva zdravotnictví, případně výroční zprávy pojišťoven. Anebo tu je na první pohled nezávislý zdroj – občanské sdružení Platforma zdravotních pojištěnců.

Ta oslovila dva mladé ekonomy, kteří se dosud zdravotnictvím nezabývali, aby rozebrali finanční hospodaření pojišťoven. Výsledkem je Index zdraví, míněno finanční kondice zdravotních pojišťoven, který by lidem uvažujícím o změně pojišťovny měl pomoci v orientaci. Zajisté bohulibý záměr má ovšem pár chybiček.

Najít to správné měřítko

Prvním měřeným kritériem indexu je vývoj dlouhodobého hospodaření zdravotní pojišťovny, druhým výdaje na prevenci, což může pojištěnec svým vlastním čerpáním ovlivnit.

První kritérium by bylo právoplatné, kdyby bylo zvoleno dobře, kdyby tedy skutečně odráželo finanční stabilitu pojišťovny. Autoři studie se ho zhostili tím, že sestavili pořadí podle kumulovaného rozdílu mezi příjmy a výdaji za posledních pět let v přepočtu na pojištěnce. Důvod? Negativní saldo vede k riziku prodlužování plateb zdravotnickým zařízením a jejich následné menší ochotě přijmout pacienta takové pojišťovny. Tvrdí aspoň platforma pojištěnců.

Jsme v Čechách, tak pomiňme detail, že se to dělat nesmí, protože jak pravil Švejk: „Ono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět.“ V oblíbenosti pojišťoven u zdravotníků jsou samozřejmě rozdíly, stejně jako v tvrdosti uplatňované regulace. To ví každé zařízení, jež kdy zdravotním pojišťovnám fakturovalo. Jenže ochota platit nevyplývá striktně vzato z kumulovaného, natož pak ročního rozdílu mezi příjmy a výdaji, ale především z toho, zda jsou, nebo nejsou peníze.

O tom tento ukazatel neříká vůbec nic a je z hlediska vypovídací hodnoty slabší než zůstatky na účtech jednotlivých fondů v přepočtu na pojištěnce, které přitom uvádí ministerstvo zdravotnictví. Ještě lepší vypovídací hodnotu dostanete, když finanční zásobu na pojištěnce přepočtete na počet dnů, na které vystačí.

A ještě o úroveň výš se dostanete, když zohledníte objem závazků včetně dohadných položek (bylo vyfakturováno, ale nebylo ještě uznáno a zaplaceno) a opět to přepočtete na dny.

Jenže to by zřejmě neplnilo požadovaný účel. Při použitém měřítku vyšlo platformě následující pořadí: první Oborová zdravotní pojišťovna („bankovní“, OZP), druhá Vojenská zdravotní pojišťovna („vojenská“, VoZP), třetí Revírní bratská pokladna (RBP, regionální pojišťovna na severní Moravě).

Když budete pracovat s přepočtem finanční zásoby na pojištěnce ke konci loňského roku, budou výsledky trochu jiné – jasně nejlepší je RBP, následovaná Zdravotní pojišťovnou Škoda (regionální pojišťovna v Mladé Boleslavi), Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou (ČPZP, produkt více fúzí, který šéf platformy pojištěnců, zdravotnický právník Ondřej Dostál, podezírá z náklonnosti k soukromému řetězci Agel Tomáše Chrenka) a Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra (ZPMV, „vnitrácká“ pojišťovna, kterou Dostál charakterizuje slovy „ryba smrdí od audi“ v narážce na luxusní vůz A8 generálního ředitele). Všeobecná zdravotní pojišťovna byla a je kategorií sama pro sebe (zdaleka největší, a přesto finančně nejslabší, ale její pacienty nemá cenu strašit, neboť svým závazkům nakonec vždy dostála a bude to tak i nadále).

„Bankovní“ a „vojenská“, které jsou v Indexu zdraví na prvním a druhém místě, podle finanční zásoby na pojištěnce zůstaly ze zaměstnaneckých pojišťoven na předposledním, respektive posledním místě. Tady je zase nutné připomenout, že v případě OZP je to důsledek změn v přerozdělování vybraného pojistného. Kdysi nejbohatší pojišťovna byla díky příjmově silnému kmeni s velkou nadváhou Prahy (kde je nabídka péče proti venkovu nesrovnatelná) zvyklá velmi dobře platit, ale přechod na stoprocentní přerozdělení ji ohromně zasáhl.

Dnes je jedno, jestli máte v pojistném kmeni bohaté, protože vše projde přerozdělením. Je důležité, aby byli pojištěnci zdraví, klidně mohou být chudí. Čistě z hlediska přerozdělení je dnes nejlukrativnější zdravý důchodce na venkově, co nejdál od fakultní nemocnice. Je ke cti managementu OZP, že tento manévr dokázal ustát. Ale přes veškeré porozumění to na první místo ve finančním zdraví prostě nestačí…

Když v analýze pokračujete dál a zohledňujete počet dnů průměrné denní úhrady, závazky včetně dohadných položek a výsledná salda, vždycky nakonec zjistíte, že tím, kdo má relativně nejméně peněz, jsou VoZP a OZP. Z grafů to vychází úplně jasně a stejně jasné je, že Index zdraví je v tomto ohledu úplně mimo.

Stěhování kvůli desetikorunám

Podobně se to má s druhým parametrem Indexu zdraví, podle něhož se mají řídit pojištěnci, kteří se chtějí přehlásit: s výdaji na preventivní péči na pojištěnce. Jeden nemusí být matematik, aby uznal, že je scestné měnit pojišťovnu kvůli benefitům, jež se liší v řádu desetikorun a maximálně dosahují částky 237 korun za pojištěnce a rok (ZP Škoda).

Vždyť průměrné náklady na zdravotní péči na pojištěnce byly loni 22 460 korun, tedy téměř stokrát víc…
Kdo chce být přísný na management, může se podívat na průměrné provozní výdaje na pojištěnce, což je určité vodítko provozní efektivnosti. Co zjistíte? ZPMV alias „ryba smrdí od audi“ je má spolu s VoZP nejnižší v celém systému zdravotních pojišťoven.

A kdo je má nejvyšší? VZP, jejíž management obětavě jezdí ve škodovkách.
Mohl to být hezký počin, udělat pořádný Index zdraví. Ale začít takhle amatérskou manipulací?

Ohnutý Index zdraví
Ohodnoťte tento článek!