Operace Agel

Titulní obrázek

Při tom rozhodování šlo o hodně. Když dostali zaměstnanci třineckých oceláren a nemocnic vlastněných miliardářem Tomášem Chrenkem na stůl formulář s nabídkou přestoupit do jím založené zdravotní pojišťovny, byla to ze všeho nejvíc otázka víry. Za jediným podpisem stála vidina dobré a dostupné zdravotní péče v síti navzájem propojených nemocnic. Na druhé misce vah byla hrozba pasti, kde se péče oseká na minimum a na dobrou službu dosáhnou jen ti opravdu bohatí…

Nabídky využily tisíce lidí. A právě expanze Chrenkova zdravotnického impéria Agel je podle kritiků zdravotnických reforem vlády jasným důvodem, proč říci ministru Julínkovi „ne“. Za líbivou nálepkou soukromé kvalitní péče prý není nic jiného než nástup krutých metod soukromého monopolu. Ani tahle silná slova, ani nejistý osud Julínkových reforem a koneckonců ani Chrenkova ne zrovna skvělá pověst nic nemění na tom, že jeho role ve zdravotnickém byznysu roste. A že se k němu přidávají další draví magnáti. Bližší pohled na jejich služby nabízí naštěstí celkem dost vodítek k odpovědi na otázku, zda se máme bát, nebo radovat.

A˙bude líp

Žluté kachlíky na fasádě ani panelové útroby tu budovu nijak neodlišují od šedivého průměru českých nemocnic. Přesto právě tady, v nemocnici Podlesí ve východomoravském Třinci, začal na konci 90. let jeden ze zajímavých příběhů českého zdravotnictví. Někdejší hutnickou polikliniku Podlesí získal slovenský miliardář Tomáš Chrenek spolu s třineckými železárnami. Ze skomírajícího zařízení se v průběhu let stalo jedno z uznávaných kardiocenter v Česku a také v řadě měst v okolí Třince dnes lidé mluví o Agelu jako o firmě, která jej i další nemocnice zachránila před jistým krachem. Toto hodnocení platí i navzdory faktu, že dva poslední přírůstky do portfolia Agelu dodnes vzbuzují řadu otázek ohledně způsobu, jakým se Chrenek k miliardovým provozům dostal (viz rámeček Chrenkova velká trefa). Agelu dnes každopádně patří celkem osmnáct nemocnic a poliklinik a téměř stejné množství dalších zdravotnických firem včetně sítě lékáren a distribuce zdravotnického materiálu. Nejnovějším přírůstkem z letošního jara je právě zmiňovaná zdravotní pojišťovna. Se ziskem kolem sedmi miliard se Agel loni stal největším zdravotnickým zařízením v soukromých rukou nejen v Česku, ale v celé střední a východní Evropě. „Jsme zkrátka úspěšná firma,“ komentuje bilanci ředitel firmy Petr Vaněk. Právě chystaná reforma z dílny ministerstva zdravotnictví přitom nabízí reálnou možnost, že tenhle úspěch by mohl nabrat v budoucnu ještě větší tempo. Není tajemstvím, že ministr Julínek chce uvolnit právě zdravotnickým pojišťovnám ruce a ty by mohly mít nově možnost vytvářet pro své akcionáře zisk. Ta vidina neláká jen třinecké oceláře, svůj plán rozjet zdravotnický byznys ve velkém ohlásily i další známé firmy jako Appian Group, Penta nebo J&T (viz rámeček Nástup velikých). Vládní záměry jsou vcelku jasné – pojišťovny v soukromých rukou by si mezi sebou měly konkurovat a každý z pacientů by měl mít možnost volby, zda se spokojit s co nejlevnější variantou, nebo si připlatit za nadstandard. Podle plánů ministerstva zdravotnictví by měla na konci stát lepší péče za méně peněz po vzoru zemí jako Nizozemsko. Právě před ohlášeným zájmem mocných finančních skupin a dosud nevídaným propojením zdravotnických zařízení na způsob Agelu ale začíná spousta lidí stále hlasitěji bít na poplach.

Špatný vzor

Černý scénář je celkem jednoduchý. Agel si vytváří na Ostravsku a Olomoucku zdravotnický monopol a lidé si brzy nebudou moci mezi nemocnicemi vybírat, ať bude kvalita péče jakákoli. „Může jít o škrty v personálu, používání co nejlacinějších materiálů a co nejrychlejšího odbavení pacientů,“ varuje předseda zdravotnických odborů Jiří Schlanger. To samo o sobě by nemuselo znamenat problém – v českém zdravotnictví se už roky plýtvají peníze za zbytečná vyšetření a podle evropských statistik jsou Češi přeborníky v polykání léků. Manažerské chování lékařů i nemocnic, které dokážou omezit náklady na minimum, tak nelze kritizovat samo o sobě. Jiří Schlanger ale kroutí hlavou a poukazuje na to, co český stát už léta zanedbává. „V Česku neexistují jasně stanovené normy, které musí při léčení nemocných každá nemocnice splnit. A bez nich je riziko jasné – soukromníkům jde o zisk a v tlaku na co největší úspory může kvalita spadnout hluboko pod dnešní zvyklosti.“ Až dosud existovala na podobné obavy poměrně snadná odpověď – s takovým špitálem zkrátka žádná zdravotní pojišťovna neuzavře smlouvu a nemocnice přijde o pacienty. Právě vznik pojišťovny Agel však tuhle logiku naboural – nemocniční řetězec si teoreticky může zajistit dostatečný přísun „zákazníků“ smlouvou s jedinou vlastní pojišťovnou. A v boji o 220 miliard, které Češi každoročně odvádějí na povinném zdravotním pojištění, se může takový mechanismus tvrdého škrcení péče stát vzorem pro ostatní. Není to jen tak – do začátku potřebuje Agel stejně jako každý jiný zájemce o novou pojišťovací licenci padesátimilionový polštář jako pojistku před krachem a prvních padesát tisíc klientů sehnaných během jednoho roka. Agelu se zatím podařilo přetáhnout konkurenci dvě pětiny z potřebného množství lidí. Podle manažerů jdou ale v posledních týdnech čísla nahoru a sehnat zbytek nebude problém. Pomoci mají u konkurence neobvyklé příspěvky na antikoncepci, laserovou operaci očí nebo třeba dětskou autosedačku. „Nábor“ nových pojištěnců už ale na Moravě strhl několik bouří – každý ze zaměstnanců, spadajících do rozlehlého portfolia firem oceláře Chrenka, dostal na stůl formulář, kde musí přestup k pojišťovně Agel odsouhlasit, nebo odmítnout. Na diktafon to nikdo potvrdit nechce, na souhlas prý ale nadřízení dokázali zatlačit, třeba už jen zmínkou o zapamatování jmen těch, kteří „nebyli vůči firmě loajální“. Šéfové Agelu samozřejmě jakýkoli nátlak odmítají, snahu o získání potřebných padesáti tisíc klientů do jara ale rozhodně nelze přehlédnout v ulicích východomoravských měst. K přestupu k Agelu mají lidi na Ostravsku a Olomoucku kromě masivní letáčkové a billboardové kampaně pobízet i praktičtí lékaři, kteří za každého „zlanařeného“ klienta získají od Agelu výrazně vyšší měsíční paušál na pacienta, než platí třeba VZP, ale také jednorázový osmisetkorunový bonus. Férovost takových praktik už zkoumalo ministerstvo zdravotnictví i profesní a oborová sdružení. Veřejným tendrem, ve kterém Agel vysoutěžil dvacetiletý pronájem železničních špitálů, se zabýval antimonopolní úřad. Ani v jednom případě experti nezjistili porušení zákona. Podstata toho, co zajímá obyčejné pacienty, ale leží jinde. Jde především o kvalitu poskytované péče, které se může zákazník pojišťovny i jednotlivých Chrenkových nemocnic dočkat.

V domácí síti

Co se tedy děje v nemocnicích? Celorepublikový Svaz pacientů, sdružující kritické klienty zdejších doktorů, rozhodně nechodí pro kritiku rozjíždějícího se zdravotnického byznysu daleko. Výtky vůči Agelu ale zatím nemá. „S žádným problémem se na nás zatím nikdo neobrátil,“ kroutí hlavou prezident svazu Luboš Olejár. A až na občasné stížnosti o nízkých platech sester nemají v ruce konkrétní připomínky ani bývalí či současní zaměstnanci Chrenkových nemocnic. Slučování oddělení a rušení některých lůžek v řadě z nich po převzetí Agelem skutečně proběhlo, na druhou stranu nemůže být řeč o masovém zavírání prodělečných provozů a osekávání špitálu jen na ty ziskové. Problém je spíše s měřením péče nějakou přesnou metodou. Experti dnes znají řadu způsobů, jak na případné problémové provozy upozornit. Ať už jde o pouhý poměr zdravotnického personálu na pacienta nebo třeba počet „opravných“ operací či procento novorozenecké úmrtnosti v porodnicích. V tomto ohledu ale člověk naráží na problém dusící české poměry od začátku samostatného státu. Přestože řada ministrů slibovala veřejně dostupné srovnání nemocnic, neexistují tu dodnes přehledné žebříčky kvality. Současné vedení resortu chystá nápravu. „Připravujeme pravidelný monitoring, jehož výsledky budou snadno dostupné na internetu,“ slibuje Julínkův náměstek pro reformu Pavel Hroboň. Zatím ale nic podobného nemáme a manažeři samotného Agelu příliš sdílní nejsou. „Vývoj takových ukazatelů sledujeme a stejně tak jejich proměnu v čase,“ říká mluvčí firmy Tomáš Želazko. „Zveřejňovat je ale nebudeme.“ Proč ne? „Zkrátka jsme se tak rozhodli.“ Jedinou snadno dostupnou statistikou je tak srovnání ročních nákladů na jedno lůžko. V tom ale nelze bez znalosti zmíněného rozdílu kvality odhalit jasný problém. Firma se v nákladech příliš neliší od dalších provozů na Ostravsku, byť zhruba milionová částka účtovaná pojišťovně za jedno lůžko ročně je v Česku vysoko nad průměrem. Kvalita péče je ale pochopitelně i v její dostupnosti. Tím, že se Agel snaží směřovat pacienty především do svých nemocnic namísto často bližších konkurenčních provozů, se firma nijak netají. V „domácí“ síti mají pojištěnci například bonus bezplatného pobytu v nadstandardním pokoji při porodu. Žádná povinnost využívat pouze nemocnice fungující pod stejnou značkou jako pojišťovna ale pro pacienty neexistuje. Pojišťovna Agel i za své krátké působení podepsala smlouvy s většinou nemocnic v kraji a slibuje zpětné proplacení i v případě, že si člověk zvolí ošetření v místě, se kterým smlouvu sepsanou nemá. Právě chystaná Julínkova reforma však dnešní situaci může změnit. Pojišťovny budou moci zavádět principy tzv. řízené péče, tedy směřovat nemocné pouze do „svých“ zařízení a třeba praktickým lékařům určovat, jakými léky se má léčit. „V takovém systému riziko zneužití existuje, obzvláště v případě, že nebude fungovat dostatečná konkurence,“ připouští zdravotnický expert David Marx. O monopolu se ale zatím ani v případě Agelu mluvit nedá – na Ostravsku pod něj dnes spadá zhruba třetina zdravotnických zařízení, na Olomoucku pětina. V budoucnu to však může být podstatně víc. Řeč je především o užší spolupráci s praktickými a ambulantními lékaři, kterých dnes pod hlavičkou jednotlivých nemocnic Agelu ordinují desítky. Právě ti by totiž v budoucnu měli zafungovat jako důležitý článek v systému, kdy si firma předává pacienta prakticky výhradně mezi vlastními společnostmi.

Kdo vás hlídá

Sedmapadesátiletý Tomáš Rozsíval patří k těm ambulantním lékařům, kteří zatím s pojišťovnou Agel smlouvu nepodepsali. Přestože, jak sám říká, „ani řízená péče není z principu špatná věc“, expanze nové podnikatelské síly v regionu ho pořádně nadzvedla. „Takové praktiky do zdravotnictví zkrátka nepatří,“ říká ve své ordinaci na jednom z opavských sídlišť. Tento sedmapadesátiletý specialista ORL podal před několika měsíci trestní oznámení na firmu Moje ambulance. Ta v nedaleké Ostravě rozjela projekt celostátní propojené sítě soukromých ordinací. „Obcházejí lidi a nabízejí jim jako bonusy třeba preventivní prohlídku zdarma, což je bezplatná záležitost ze zákona. Je to klamavá reklama,“ vysvětluje s tím, že podle lékařských stanov mají praktici reklamu zakázanou úplně. Policie případ odložila a nezabývala se jím ani lékařská komora. Podle pana Rozsívala je právě rodící se síť soukromých ordinací důkazem toho, že zdravotnictví se mění i bez vládních reforem v systém vzájemně propojených soukromníků a že sólistů jako on bude neustále ubývat. Majitelem Mojí ambulance je totiž Marek Potysz, který dlouhé roky řídil Agel a právě o něm hovoří lidé z branže jako o režisérovi „agelovské expanze“. Před více než rokem však Potysz z firmy odešel a v Ostravě otevřel první pobočku nové firmy. Dnes pod ni spadá šest ordinací, kromě Ostravy působí třeba v Mladé Boleslavi a Praze. „Cílem je zhruba třicet ordinací,“ říká Potysz. Kritici ale připomínají, že právě bývalé napojení Potysze na Chrenkův Agel přispívá obavám z tvořících se monopolů. Podle podobného mustru už navíc svůj byznys rozjíždějí i další firmy, hlásící se o slovo i v připravované privatizaci pojišťoven. Se sítí ordinací Mediclinics je podobně daleko jako Moje ambulance například finanční skupina Penta. A další zdravotnické „supermarkety“ budou nejspíš přibývat. Praktici dnes podle zákona nemohou své ordinace legálně prodat mladšímu nástupci a třeba starší lékaři tak nabídku vznikajících řetězců berou jako pohodlný scénář pro pár zbývajících let před důchodem. „Ty obavy ze zdravotnických monopolů chápu,“ pokyvuje hlavou Martin Pecina, šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který má právě proti přílišné dominanci firem bojovat. „Soukromé peníze už ale ve zdravotnictví dávno jsou a ani zájmu silných finančních skupin se logicky nevyhneme,“ říká. Jeho úřad může férovost soutěže hlídat a případné další propojování zakázat. Je to ale pořádný oříšek. „Boj proti zdravotnickým monopolům je dnes velké téma Evropské komise a dodnes není jasné, jak přesně propojování takových firem posuzovat,“ říká Pecina.

Bojovat budou všichni

Mnohem větší odpovědnost tak podle všeho spadne na bedra ministerstva zdravotnictví. „Připravujeme velké množství pojistek, jak firmy kontrolovat,“ slibuje ve své pracovně na ministerstvu náměstek pro reformu Pavel Hroboň. Klíč k ochraně před „zlatokopy“ je podle něj v plánované reformě nově vzniklý úřad, který by měl na chování soukromých zdravotních pojišťoven dohlížet. „Počítáme s přísným dohledem nad účetnictvím. Firmy budou muset prokazovat například i trestní bezúhonnost svých manažerů,“ vypočítává Hroboň. Dohled nad férovým chováním zdravotnických firem však bude podle něj fungovat i zezdola, tedy ze strany pacientů. „Když se vám nebude postup lékaře nebo pojišťovny líbit, budete mít právo na vyšetření u jiného nezávislého specialisty. To vše bezplatně. Počítáme zkrátka s tím, že pacient se bude o kvalitu péče sám zajímat.“ To, jestli se tahle vize naplní a klíčové zákony Julínkova reformního týmu začnou v brzké budoucnosti platit, není dnes vůbec jasné. Už dnešní situace ale nabízí soukromníkům řadu možností, jak se k miliardám ze zdravotního pojištění dostat. „Ve vládních návrzích je dostatek pojistek pro to, aby se udržela potřebná konkurence a tedy i kvalita péče,“ uklidňuje skeptiky David Marx. A pár dobrých zpráv je tady už teď. Český pacient alespoň prozatím na vstupu silných hráčů do zdravotnického byznysu vydělal. Desítky lékařů po celém Česku právě teď po vzoru firmy Moje ambulance rozšiřují své ordinační hodiny. Řada praktiků zakládá společná sdružení a nabízí pacientům objednávání přes e-mail nebo esemesky. A efekt platí podle Davida Marxe i pro krajské a státní nemocnice. „Snaha o získávání certifikátů kvality je dnes silná i u neziskových provozů. Bojovat o zákazníka dnes budou muset všichni. Ať už reformy projdou, nebo ne.“

CHRENKOVA VELKÁ TREFA

V branži ta zpráva patřila ve své době k nejzajímavějším. Na konci loňského roku vypsaly České dráhy tendr na provozovatele své sítě zdravotnických zařízení. Nabídka stála za to – pět poliklinik s rozlehlou nemocnicí v různých koutech Česka, jistá klientela v podobě padesátitisícového davu zaměstnanců Českých drah. To vše do dvacetiletého užívání. Není divu, že po ní skočilo hned několik desítek zájemců. Jak se však v průběhu výběrového řízení ukázalo, vítěz byl známý dlouho dopředu. Žádná zdravotnická firma v Česku totiž nesplňuje kritéria o výši ročního obratu a počtu obstarávaných lůžek kromě Agelu Tomáše Chrenka. Právě Agel nakonec zakázku získal. Při pátrání po tom proč je nutné se podívat na Slovensko. Právě tady totiž Chrenek před pár lety koupil spediční firmu Budamar Logistic, která zajišťuje přepravu oceli z Chrenkových třineckých hutí Moravia Steel. A právě Budamar Logistic je podle některých hlasů z dráhy klíčem k jeho zdravotnickému úspěchu. V polovině loňského roku totiž založila čerstvě vzniklá dceřiná společnost Českých drah ČD Cargo další firmu, zajišťující logistiku pro nákladní vlaky. Státní ČD Cargo není jedinou firmou, která má v ČD Logistic své akcie. Dvě třetiny z nich jsou rozděleny mezi tři soukromé speditéry ze železnice. Vesměs zajímavá jména – kromě bývalé firmy ministra dopravy Řebíčka Viamont i česká speditérská jednička Čechofracht, známá úzkými vazbami na bývalého šéfa Českých drah a dnešního ředitele samotné ČD Cargo Josefa Bazalu. Třetí do počtu je právě Budamar Logistics. Je to zmatek, ale podstatné je, že o tom, kdo získá zakázku na drážní síť poliklinik, rozhodovaly České dráhy, neboli podnik, který má právě s Chrenkovou slovenskou firmou společné obchodní zájmy. Stejné pochybnosti o férovém výběrovém řízení se objevily už půl roku předtím, než Agel získal dvacetiletý pronájem na síť tří krajských nemocnic v Olomouckém kraji. Podmínky výběrového řízení byly nastavené tak, že ani tady nemohla žádná jiná firma uspět. „Vedli jsme o tom dlouhé debaty, ale také jinde v Evropě platí, že zdravotnictví funguje ve zvláštním režimu, kde je podobné nastavení podmínek možné,“ říká šéf antimonopolního úřadu Martin Pecina.

NÁSTUP VELIKÝCH

Kdo je v první vlně firem, které spolu s privatizačními plány ministra zdravotnictví ohlásily zájem o provoz vlastní zdravotní pojišťovny? Chuť investovat připouští slovensko- -česká finanční skupina J&T finančníka Patrika Tkáče, která už dnes provozuje v Česku sedm zdravotnických společností. Jde o specializované laboratoře fungující pod hlavičkou Svět zdraví. Zájem má i problematická těžařská firma Appian Group, jejíž pobočka Medicon ovládla vloni největší českou polikliniku Budějovická v Praze, vlastní i pražské Diagnostické a terapeutické centrum a léčebnu dlouhodobě nemocných v Humpolci. Appian buduje i síť lékáren. Snadný přístup k potenciálním klientům by měl další zájemce – PPF Petra Kellnera, ovládající Českou pojišťovnu. Stovku lékáren už dnes ovládá finanční skupina Penta a pod hlavičkou Mediclinics skupuje také ordinace praktických lékařů i ambulantních specialistů. Pod hlavičkou OKD dnes na neziskovém principu funguje Revírní bratrská pojišťovna. Majitel OKD Zdeněk Bakala, vlastník tohoto časopisu, jasné stanovisko o svých plánech v případě privatizace pojišťoven zatím neposkytl.

Tomáš Sachr, Respekt

Ohodnoťte tento článek!