„Opilí lidé jsou ty nejhorší případy,“ říká záchranářka z Lipna

Adéla Černá pomáhá všem, kteří při koupání v Lipenské přehradě mají náhlé problémy nebo si neví rady. Čtyřiatřicetiletá vodní záchranářka největší domácí vodní nádrž hlídá osm let. Svou práci dělá dobrovolně, stejně ostatní jejích kolegové z Vodní záchranné služby Český Krumlov, která je součástí Integrovaného záchranného systému Jihočeského kraje.

Vodní záchranáři jsou dobrovolníci vyškolení ve speciálních záchranných technikách na vodních plochách. Mezi další nutné dovednosti patří i zdravotní vzdělání, potápěčské zkoušky, ovládání plavidel, výškové práce, znalost meteorologie, hydrologie, radiologie a mnohé další. Materiálově a odborně jsou připraveni k profesionálnímu řešení jakékoli krizové situace. „Fungujeme jako first response, první záchrana na vodě i na břehu,“ uvedla Černá s tím, že jejich poslání snese srovnání s Horskou službou. Odlišné mají samozřejmě prostředí.

Letos zatím lipenští vodní záchranáři vyjížděli k osmi vážnějším případům. Jeden muž se z důvodu zdravotního selhání utopil. Za léto vyjíždějí v průměru k padesáti zavoláním. Nejčastěji se jedná o přecenění sil, například když začínající surfaři zkouší jezdit bez instruktora a voda a vítr je rychle zanese někam, kam nechtějí. „Problém často také bývá, když přestane úplně foukat nebo se přižene bouřka,“ uvedla Černá.

Nejhorší jsou podle ní případy, které způsobí alkohol. „Vůbec nejsmutnější je, když do něj dospělí zatáhnou i děti,“ uvedla. Letos například půjčovatel člunu vyzval vodní záchranáře, zda by nepomohli s hledáním ztraceného člunu. Ten si půjčili dva otcové se svými dětmi. „Když jsme je našli, tak byli oba tatínkové úplně na plech. Ten, který měl kapitánské zkoušky, se navíc nemohl ani hýbat. Naštěstí vše dobře dopadlo a všichni skončili v pořádku na břehu.“

Sama se k vodnímu záchranářství dostala díky plavání. „Jezdila jsem na závody, tam si mě tehdejší trenér Vodní záchranné služby vyhlédl. Zkusila jsem první závody s prvky simulujícími záchranu ve vodě, úspěšně, a tak jsem zůstala,“ uvedla.

Vodní záchranářství ji zaujalo a začala navštěvovat kurzy. „Začala jsem opravdu úplně od základů a na jednom specializačním kurzu Záchrany na divoké vodě jsem se potkala s Milanem Bukáčkem,“ uvedla. Tehdejší i současný vedoucí Lipenské vodní záchranné služby jí pozval na plavecké závody, které se konaly na Lipně.

„Dívala jsem se na tu obrovskou vodní plochu a nemohla odtrhnout oči,“ řekla rodačka z Karlových Varů. Závod vyhrála a Bukáček jí nabídl týdenní službu. Přijala a vracela se stále častěji. Nakonec tu našla i životního partnera a na Lipně zůstala. „Splnil se mi sen. Mám Lipno asi 70 metrů od domova. Teď se mi někdy stane, že třeba vařím rodině oběd, volá dispečer kvůli případu a já běžím ke člunu a vyjíždím na vodu. Pak se vrátím, dovařím a vše je jako obvykle,“ uvedla.

Ve týdenních turnusech se u lipenské vodní záchranné služby přes léto vystřídá asi 20 lidí, slouží minimálně ve dvojicích. Všichni záchranáři jsou dobrovolníci. Nejčastěji jsou to vojáci, hasič, státní zaměstnanci, ale i živnostníci. Adélu živí fotografování a počítačová grafika.

Podle Černé funguje dobrovolná jednotka jako na Lipně třeba i na Slapech ve středních Čechách a Nových Mlýnech na jižní Moravě. Zákon ani vyhláška provozování služby zatím nenařizuje. Brzy se ale situace změní a vodní záchranáři budou mít peníze alespoň na vybavení pro svoji práci.

„Vybavení i všechno ostatní jsme si dosud platili sami. Často z kurzů a přednášek, které organizujeme,“ řekla Černá. Důležitou součástí práce vodních záchranářů je i preventivní činnost, k ní patří i distribuce samolepek s přímým tísňovým číslem 606 116 001 ubytovatelům na celém Lipně. „Když si turisté půjčí nějaké sportovní náčiní, jedou s ním na výlet. Je důležité někomu dát vědět, kam jedou a kdy se vrátí. To jim může zachránit život. Bohužel to zatím dělá jen minimum lidí,“ uzavřela.

Ohodnoťte tento článek!