Otáčí se Slunce kolem Země, nebo ne?

Drápy nemá, zuby nic moc, v utíkání ho předhoní i zajíc, srst chabá, čich a zrak prostřední – a přece vítěz evolučního závodu: Homo sapiens sapiens – nebo spíš Homo sapiens stupidus?…

Lze se radioaktivity v mléce zbavit svařením? I tuto otázku položilo ředitelství pro tisk a komunikace Komise EU, aby zjistilo, jak si v Evropě stojí věda. Odpovědi pak zveřejnilo jako jeden z Eurobarometrů v prosinci 2001.

Jaroslav Drobník

Drápy nemá, zuby nic moc, v utíkání ho předhoní i zajíc, srst chabá, čich a zrak prostřední – a přece vítěz evolučního závodu: Homo sapiens sapiens – nebo spíš Homo sapiens stupidus, jak ho nazývá doktor Koukolík? Schopnost učení, logického a tvořivého myšlení, to jsou nástroje, které pomohly našemu živočišnému druhu zaujmout dominantní místo. Dnes je shrnujeme do pojmu věda, avšak zaslouženého vděku se od těch, kterým pomohla, příliš nedočká. Stojí stranou pozornosti, někdo se jí dokonce bojí či vysmívá. Jak si v tomto směru vede Evropa?

Věda jako (skromná) televizní hvězda

Evropané si většinou stěžují na špatnou informovanost o vědeckých a technologických otázkách; hůře je na tom jen ekonomika a finance. Z těch, kteří se o vědu zajímají, se 15 % považuje za špatně informované.

Zájem Evropanů o vědu předstihl podle průzkumu zájem o politiku. Na špičce se nachází Nizozemsko, Švédsko, Francie a Itálie. Podle oborů se občané v průměru soustřeďují na lékařství (60 %) a životní prostředí (52 %). Genetika (22,2 %) je zajímavá až po internetu (28 %), ale mírně před ekonomií a sociálními vědami (21,7 %) a astronomií a výzkumem vesmíru (17 %).

V průměru je pro občany hlavním zdrojem informací o vědě televize (60 %) daleko před tiskem (37 %), rozhlasem (27 %), školami včetně univerzit (22 %), vědeckými časopisy (20 %) a internetem (17 %). Ovšem v závislosti na skupinách obyvatelstva se tyto výsledky liší. Pro mládež, zejména studující, jsou internet a školy důležitější než u průměru, stejně tak u občanů s vyšším vzděláním stoupá význam tisku (42 %) a vědeckých časopisů (29 %). Poučný je vztah k tvrzení, že vědecký a technologický pokrok je často předkládán v negativním smyslu. S tím ze sta Evropanů spíše nesouhlasí 39 a spíše souhlasí 37. Z nich však 72 je toho názoru, že žurnalisté, kteří předkládají vědecká témata, nemají odpovídající kvalifikaci. To si ostatně myslí 53 % celkové populace.

Radost, nebo ostuda?

Pro některé disciplíny – zejména pro matematiku – bude asi překvapením odpověď na otázku, zda se daný obor jeví občanům jako spíše vědecký nebo ne příliš vědecký. Také ekonomové a historikové by měli být smutní, ale velký fan klub astrologie je spíše ostuda evropské společnosti, zejména médií, které ve vydávání horoskopů vidí jeden z nástrojů „přiblížení se čtenářům“. To zaráží tím víc, že podíl přesvědčených o vědeckosti astrologie je dokonce vyšší ve věkové kategorii 16 až 19 let než u starších a že u studentů činí dokonce 55,3 %!

Za posledních deset let věda, bohužel, na běžných názorech Evropanů valné stopy nezanechala. Ze sta lidí, které potkáme v zemích EU, nebude věřit, že geny otce určují, zda se narodí chlapec nebo děvče. Zato 27 bude přesvědčeno, že veškerá radioaktivita je dílem člověka a mléko obsahující radioaktivitu by 12 z oné stovky svařilo, aby je učinilo zdravějším.

Kopernikovo dílo O obězích sfér nebeských šest knih z poloviny 16. století ještě nestihla vzít na vědomí více než čtvrtina našich evropských spoluobčanů, neboť stále věří, že se Slunce otáčí kolem Země, další pětina si s tímto zapeklitým problémem neví rady. Některým revolučním vědeckým poznatkům to holt trvá déle, než se prosadí.

Relativně největší pokrok od šetření v roce 1992 je v tom, že o neúčinnosti antibiotik na virové choroby je dnes přesvědčeno 40 % dotázaných proti tehdejším 27 %. Trochu hubený výsledek za deset let.

Více občanů tvrdí, že rozumí populárním tématům. Nelze se však zbavit dojmu, že spíše podléhají propagandě a její falešná tvrzení přijímají za svůj „vědecký“ názor. Tak například 77 % občanů se domnívá, že rozumí BSE (nemoci šílených krav), ale skoro polovina vidí její příčinu v přidávání hormonů do krmiv. Sporný je také pocit 60 % občanů, že rozumí geneticky modifikovaným potravinám. Kdyby tomu tak bylo, nemohlo by je 56 % považovat za nebezpečné a 95 % požadovat jejich značení.

Mírně příznivý je názor na poměr mezi přínosem a rizikem vědy, hlavně díky naději na zlepšení v lékařství a usnadnění denního života, ale i tak za posledních deset let optimistů ubylo z 61 % na 50 %. Pochopitelně jejich podíl stoupá s úrovní dosaženého vzdělání. Více nadějí něž do vědy se v mnoha směrech vkládá do politického řešení problémů společnosti a životního prostředí, což svědčí o realismu nabytém zkušeností.

Teze Věda a technologie pomůže odstranit chudobu a hladomory odmítlo 52 % Evropanů a tezi Díky vědě a technologickému pokroku budou přírodní zdroje nevyčerpatelné zavrhlo 61 % z nich. Zde, jak se dá očekávat, je pesimismus větší u vzdělanějších. Nicméně názor, že evropská ekonomika se zlepší využitím nejpokrokovějších technologií, vyhrál poměrem 64 ku 17.

Výzkum nepřispěl k odpovědi na častou otázku: Patří věda do kultury, nebo do technologie? Názory jsou dosti vyvážené. Tři čtvrtiny občanů EU je pro podporu vědy, i když „pouze rozšiřuje poznání“, a těch, kteří vidí její úkol hlavně ve vývoji nových technologií, je jen o trochu víc – 83 %, a tyto podíly nezávisí na vzdělání.

Z obecně filozofického pohledu je také zajímavý poměr souhlasu a nesouhlasu s následujícími tezemi: Příliš se zaměřujeme na vědu a málo na víru – 45 ku 37, a Věda mění náš život příliš rychle – 61 ku 28.

Kdo za to může?

I v tak důležité a společensky významné otázce jsou síly vyvážené, neboť zastánci a odpůrci odpovědnosti vědců za zneužití jejich objevů jinými činí po 42 %. Ke cti Evropanů slouží to, že z nich je 84 % přesvědčeno, že objevy nejsou ani dobré, ani špatné, ale záleží na jejich využití. Diference podle vzdělání i podle států (Řekové jsou ze 70 % pro odpovědnost, Švédové jen z 22 %) je zde velká. V souvislosti s tím však 63 % proti 25 % považuje vědce za nebezpečné s ohledem na moc, kterou jim dávají jejich znalosti. Je pak pochopitelné, že 80 % občanů EU vyžaduje, aby existoval úřední dohled nad tím, že vědci respektují etická pravidla.

Například za BSE tři čtvrtiny občanů činí zodpovědný zemědělsko-potravinářský průmysl, 69 % politiky, 59 % farmáře a 50 % vědce. Pouze 45 % prohlásilo, že nemá dost informací pro seriózní odpověď. Povzbudivé je, že 72 % proti 12 % Evropanů požaduje, aby politici více dali na názory vědců.

Máme jim vůbec věřit?

Tři nejvíce respektované profese v Evropě mají vědeckou a technologickou povahu: lékaři (71 %), vědci (45 %) a inženýři (30 %). Teprve za nimi následují soudci, sportovci, umělci, právníci, žurnalisté (14 %) a politici (7 %). Pro vysvětlení případné katastrofy v okolí by se 63 % dotázaných obrátilo na vědce a 55 % na lékaře. Velká důvěra se připisuje i spotřebitelským organizacím (60 %) a environmentalistům (32 %). Vládní činitelé a žurnalisté jsou na tom hůře: 20 % a 18 %.

Proč mládež nevolí vědu za svůj cíl? Za důvod se považuje to, že studium vědy není přitažlivé (60 %), je obtížné (55 %) a dnešní mládeže o vědecké problémy nemá zájem (50 %). Malý plat a nevalné vyhlídky pro kariéru jsou až na dalším místě (43 %) a jen 30 % dotázaných viní z toho nepěkný obraz vědy ve společnosti. Skoro dvě třetiny občanů chce, aby to „úřady napravily“. Zejména si přejí povzbudit dívky a ženy, aby se věnovaly vědě, ale také požadují – zejména starší lidé s vyšším vzděláním – větší otevřenost EU pro zahraniční vědce.

A co s evropským vědeckým výzkumem? Mají-li občané patnáctky jmenovat oblast, za kterou je EU odpovědná a ve které by měla být více aktivní (viz tabulku 3), získáme odlišná pořadí, což obráží rozdíl mezi vnímanou skutečností a přáním. Vidíme, že přání, aby unie zlepšila svou podporu, je u vědy jen o málo menší než u ochrany spotřebitelů, která je vždy považována za nedostatečnou.

Klíč ke zlepšení vědy nevidí občané ve větších investicích (64 %), ale v kooperaci mezi vědci (84 %), koordinaci výzkumu (80 %) a ve zlepšení spolupráce státního a firemního výzkumu (79 %). Podle 55 % občanů by evropští vědci měli více patentovat. Jako významný negativní faktor vidí 58 % dotázaných odchod nejlepších vědců do USA.

Něco také o nás

Názor, že rozšíření EU povede ke zvýšení vědeckého potenciálu nových členů, získal v průměru podporu 63 ku 12 a prospěch pro výzkum existující patnáctky se také očekává, i když ne tak často, pouze 53 ku 21. V obou případech poměr stoupá s dosaženým vzděláním respondentů. Rozdíly mezi státy jsou obvyklé: u Dánů je očekávání zisku ve vědě a technologiích pro původní a nové členy EU v poměru 46 ku 83 dotázaných, kdežto v Řecku je poměr těch, kdo očekávají zlepšení klimatu pro vědu u původních a nových členů vyrovnaný 60 ku 60.

Jak je to tedy s vědou v Evropě? Některé výsledky průzkumu se čtou s radostí – třeba zájem o kulturu převážil zájem o sport a věda zajímá 45 % Evropanů. Jenže háček spočívá v náplni těchto pojmů. O kultuře nevíme, zda se pod ní neskrývá vše, co vysílá televize kromě vědy, sportu a zpravodajství. Zato o tom, co Evropané zahrnují do vědy, jsme se dověděli. Zájem o lékařství jako vědu je nepochybně v mnoha případech pouze sublimovaná obava a péče o vlastní zdraví.

Nejistý je také druhý obor – životní prostředí. Ekologie jako vědy je v projevech a činech těch, kdo se nazývají ekology, jako šafránu, někdy jdou dokonce proti ní. Mnohým občanům totiž s ekologií jako vědou splývá protest proti automobilům nebo jaderným elektrárnám.

Dalším zkreslujícím členem je internet, který je zahrnut mezi vědu a technologie a pochopitelně, zejména mezi mládeží je o něj velký zájem (54 % ve věku 15 až 24 let). Když ještě vyloučíme ty, kdo považují astrologii za vědu, pak abychom se málem báli zda alespoň poloviční čísla odpovídají skutečnosti vzhledem k těm, která o zájmu o vědu ukazuje průzkum.

Je jistě pozitivní, že kromě pokroku ve zdravotní péči se věda hodnotí také jako přínos pro příležitosti mladé generace a zvýšení zajímavosti práce. Naproti tomu převažuje obava, že automatizace a využití počítačů zvýší nezaměstnanost a že nové technologie zhorší životní prostředí.

Přesto, že tři čtvrtiny občanů EU míní, že vědecký výzkum je nutný, pomáhá pokroku ve vzdělanosti a měl by být vládou podporován i v případě, když nepřinese bezprostřední prospěch, podíl vyznavačů astrologie a geocentrické soustavy ukazuje, že o zastoupení Homo sapiens sapiens a Homo sapiens stupidus v EU nelze snadno rozhodnout. Ostatně ani Ředitelství pro vědu, které průzkum zadalo, není s jeho výsledky příliš spokojeno a na základě řady předchozích doporučení, zejména Rady pro výzkum z 26. června 2001, vydalo 4. prosince 2001 dokument nazvaný Věda a společnost – akční plán. V něm předvídá podporu médií a škol i neziskových organizací ke společnému cíli – přiblížit vědu občanům, zavést s nimi dialog a tím u nich vytvořit pozitivní vztah k vědě.

Na druhé straně chce posílit zpětnou vazbu mezi veřejností a vědeckou komunitou. Významně se v plánu počítá s kandidátskými zeměmi, takže dokument je výzvou i pro nás.

Jaroslav Drobník, Hospodářské noviny, 12.2.2002

Autor je emeritním profesorem Přírodovědecké fakulty UK v Praze

Ohodnoťte tento článek!