OVM: Vzdělávání lékařů

lékař, dokumentace

Na téma vzdělávání lékařů hovořili v pořadu otázky Václava Moravce dětský chirurg ve FN Motol a člen misí Lékařů bez hranic Jan Trachta, prezident ČLK Milan Kubek a náměstek MZ Josef Vymazal.

Václav MORAVEC, moderátor: Odchody lékařů i sester do zahraničí, nevyslyšené požadavky na vyšší růst platů, nedostatečné investice do zdravotnictví. Jakými neduhy trpí tuzemské zdravotnictví a co by mu naordinoval lékař Jan Trachta, který má zkušenosti z britského Oxfordu i ze zemí třetího světa? Na co bylo nejtěžší si zvyknout, když jste se z Oxfordu vracel do Prahy?

Jan TRACHTA, dětský chirurg ve FN Motol, člen misí Lékařů bez hranic: Já bych nejdřív mluvil o tom, na co bylo těžké si zvyknout, když jsem nastoupil do Oxfordu, a to byl permanentní tlak na to, abych se vzdělával. Ten tlak v České republice jsem nikde na žádném pracovišti, a prošel jsem jich více, prošel jsem jich více, jsem nezažil. Tam skutečně postgraduální vzdělávání mladých lékařů je jasně strukturované. Ty mladí lékaři mají půlroční motivační horizonty, každý půlrok mají pohovor na děkanátě fakulty, kde studují, kontrolují se jim počty operací, počty konzultací pacientů, počty pacientů vyšetřených u lůžka. A ze všeho toho si vedou oni internetové deníky jakési, na všechno mají evaluaci, jednou týdně, jednou měsíčně, takže za ten půlrok, když se sejdou s někým z lékařské fakulty, který vede jejich postgraduální vzdělávání, tak mají v ruce konkrétní čísla, konkrétní zpětné vazby, které se neustále píšou a všichni ty zpětné vazby velmi vážně berou. Není to jenom, my tady napíšeme Frantovi papír, protože je nám sympatickej, že všechno dělá dobře. Naopak. Lékaři se tam chtějí dozvědět, co dělají špatně a chtějí se dozvědět, jak se to naučit lépe. To mi chybí trochu v českém zdravotnictví. Nejsme na to tady nastavení, pravděpodobně kulturně, mentálně ani systémově.

Václav MORAVEC:
Jaké máte vysvětlení pro to, že po 25 letech od transformace české medicíny to nefunguje to postgraduální vzdělávání v České republice, tak jako například ve Velké Británii?

Jan TRACHTA:
Nevím. Chybí mi tady pořád, ovšem neplatí to pro všechny, ale ze strany starších lékařů skutečně cílená snaha předávat znalosti a dovednosti mladším lékařům včas, ne, až si dodělají jednu, druhou atestaci a bude jim 40 nebo 50, ale využít ten jejich potenciál ještě po škole v době, kdy jim je třeba 25 až 35, tak ten potenciál se mi zdá, že v českém zdravotnictví není dostatečně využíván. Mladí lidé většinou čekají, čekají na to, až je někdo pustí ke skutečné práci. Ale nedává před ně nikdo jasné úkoly, které když splní, tak postoupí dál. Souvisí to pak s jakousi demotivací v práci, protože mladí doktoři po škole podle mého názoru jenom čekají na to, až budou jednou mít atestaci a začnou pracovat a pro některé je čekání 6 let třeba dlouho a hledají samozřejmě zkušenost v cizině.

nejmenovaná osoba:
Co máme dneska dobrýho? Rohlík zase?

Václav MORAVEC:
Kde byste začínal u změny toho systému?

Jan TRACHTA:
Je třeba mladým lékařům dát možnost, aby všechny takzvaná kolečka, předatestační přípravu, tak jak mají předepsanou, odchodili. Často jsou na menších nemocnicích jako rukojmí svých primářů. Primář s nimi, myslím, nevím, já jsem tuhletu dohodu nikdy nepodepsal, ale slyšel jsem o ní, že je možná buď ústně nebo dokonce ta dohoda se může podepsat, že ty odejdeš se vzdělávat na jiné pracoviště, my ti budeme platit, ale jenom, jestliže tady pak několik let budeš pracovat. To je docela nedůstojné.

nejmenovaná osoba:
Vždycky stejný. Já si zase dneska nedám. Já zase dneska budu držet půst.

Jan TRACHTA:
Nedovedu si představit, že by v Británii někdo falšoval třeba počet svých chirurgických výkonů před atestací, což je v Čechách tichá a známá praxe.

Václav MORAVEC:
Že to tak funguje.

Jan TRACHTA:
Myslím si, že všichni víme, a nikdo to neřekne veřejně, že často je třeba některé výkony falšovat, aby člověk vůbec mohl k atestaci, protože nemá šanci je za současných podmínek skutečně sám splnit a odoperovat tak, jak jsou předepsány. Je to různé v jiných oborech, liší se to od sebe, ale i to se tady děje. A pak se pohybujeme ve světě přetvářky a nějakých jako nastavených pravidel, které nikdo nemůže splnit.

Václav MORAVEC:
A dětský chirurg Jan Trachta není rozhodně sám, kdo poukazuje na tento stav. Podobně mluví i předseda sdružení Mladých lékařů Jiří Šedo a i o tom bude řeč v následujících minutách. Dalšími hosty dnešních Otázek jsou náměstek ministra zdravotnictví Josef Vymazal. Vítejte v Otázkách. Hezký dobrý den.

Josef VYMAZAL:
Dobrý den. Děkuju za pozvání.

Václav MORAVEC:
A vítám i prezidenta České lékařské komory Milana Kubka. Vítejte po čase v Otázkách, pane prezidente. Dobrý den.

Milan KUBEK:
Dobrý den vám i všem divákům.

Václav MORAVEC:
Pane náměstku, proč stát přivírá oči nad podváděním v rámci předatestační přípravy.

Josef VYMAZAL:
Jestli máte na mysli počty výkonů, tak stát přestal přivírat oči a já to vnímám velmi podobně…

Václav MORAVEC:
Ale stále se ta situace nezměnila.

Josef VYMAZAL:
Víte co, tak ono to trvá určitou dobu samozřejmě. Ale já jsem měl jednání s prakticky všemi zástupci odborných společností a tato situace se bude radikálně měnit.

Václav MORAVEC:
Kdy se změní? Kdy se přestane falšovat a podvádět, respektive vykazovat se výkony s přimhuřováním očí školitelů u lékařů, kteří jdou k atestaci?

Josef VYMAZAL:
V okamžiku, kdy budou vydané nové /nesrozumitelné/ a my věříme, že novela zákona 95 projde Poslaneckou sněmovnou a chceme to udělat v návaznosti na to. V tuhletu chvíli je ta novela už v legislativní radě vlády, takže myslím…

Václav MORAVEC:
Který rok myslíte, že Jan Trachta nebude mít pravdu a bude si říkat, je to jako v Oxfordu, nemusí se podvádět.

Josef VYMAZAL:
Do roka a do dne.

Václav MORAVEC:
Věříte tomu, pane prezidente?

Milan KUBEK:
Tak věřím, co jiného mi zbývá. Ten problém…

Václav MORAVEC:
Věř a víra tvá tě uzdraví, tím se řídíte ve zdravotnictví.

Milan KUBEK:
Ten problém tkví v tom, že ty požadavky jsou naprosto nerealistické, které jsou napsány v té předatestační přípravě. A je třeba říct jasně, kdo to způsobil. Způsobily to odborné společnosti. To není nějaký zlý politický úmysl. Upřímně řečeno, žádný politik v minulosti moc zájem o lékařské vzdělávání neměl. To jsme si udělali my lékař sami a to musíme přiznat.

Václav MORAVEC:
Takže vy sami lékaři jste si připravili takový systém, ve kterém si podvádíte.

Milan KUBEK:
Ano. Ano. Ano.

Josef VYMAZAL:
Pardon. Tady trochu selhala ta státní správa, protože ministerstvo zdravotnictví v tuto chvíli má být vlastně takovým, vytvořit tu platformu určitou nebo být tím mediátorem, který řekne, podívejte se, tohle ne, tohle přece je nereálné a pojďme o tom trošičku více jednat. Ono to i souvisí s tím, že co chceme v tom novém zákoně udělat nebo v novele zákona udělat, že chceme ty akreditační komise, které tyto podmínky nastavují, postavit trošičku jinak, aby v nich bylo zastoupeno daleko více lidí, kteří jsou v kontaktu s praxí a s realitou, což musíme opět sebekriticky na státní správu říct, že se v minulosti příliš nedělo.

Václav MORAVEC:
Do roka a do dne se tedy dočkáme z měny. Deformuje to pak celý ten systém? Velmi stručná odpověď, pane prezidente.

Milan KUBEK:
Tak samozřejmě, jestliže je něco založeno na lži, tak prostě nikdy nevíte, co reálně ten člověk skutečně má za sebou, protože co je důležité, je to, aby, a pan náměstek to zmínil, ty akreditační komise, které, ne zákon, ale ty akreditační komise určují náplň jednotlivých oborů a mě velmi mrzelo, že předchozí vedení ministerstva, za ministra Julínka a ministra Hegera, dělalo všechno proto, aby eliminovalo jakýkoliv vliv České lékařské komory na vzdělávání. A výsledek toho, že se vzdělávání ponechalo v rukách profesorské lobby, pan profesor promine, z univerzitních nemocnic, je to, že to vzdělávání je velmi nepřátelské, prakticky nekonzumovatelné a že se nám rozpadají regionální nemocnice. A my chceme, aby…

Václav MORAVEC:
A k tomu se dostaneme v další části Otázek. Milan Kubek a Josef Vymazal zůstávají hosty Otázek. Pokračujeme na čtyřiadvacítce po stručných zprávách.

Ohodnoťte tento článek!