P. Bendl: Změna statutu nemocnic je nezbytná

Přeměna čtyř středočeských nemocnic v akciové společnosti – od 1. dubna -je jedním z klíčových kroků v reformě zdravotnického systému na území kraje. Podle hejtmana Petra Bendla (ODS) jde o nezbytnou transformaci, bez níž by reálně hrozily vážné zdravotní trhliny ve zdravotní péči…

O životaschopnosti „nemocničních akcio-vek“ přitom svědčí dosavadní zkušenosti s fungováním Oblastní nemocnice Příbram, a. s. Ta jako obchodní společnost působí již přes rok.

* Pane hejtmane, připomeňte prosím těm čtenářům, kteří se v problematice orientují jen okrajově, proč Středočeský kraj mění nemocnice v akciové společnosti…

V době, kdy kraje vznikaly jako samosprávné územní celky, jim stát nadělil „dárek“ v podobě zdravotnických zařízení, i s jejich ztrátovým hospodařením.

Očekávali jsme, že ministerstvo zdravotnictví posléze alespoň předloží rozumnou zdravotní koncepci včetně nezbytných systémových změn, která by nám problémy zdravotnických zařízení pomohla řešit. To se však nestalo.

Zdravotnická zamění tak trvale bojují se zpožďováním plateb od pojišťoven a se schodky v hospodaření. Kraj přitom nemůže ztrátové zdravotnictví dotovat.

Nemá z čeho. Museli jsme proto přijmout nezbytná transformační opatření. Naší snahou přitom je zachování péče v co největším možném rozsahu a především v co nejvyšší kvalitě.

* Kterých nemocnic aktuálně se přeměna na akciově společnosti týká?

Ke dni 1. dubna založíme akciové společnosti které by měly postupně převzít činnost dosavadních nemocnic v Benešově, Kladně, Kolíně a Mladě Boleslavi.

Zastupitelé při svém zasedání, které se konalo 18. února, schválili jejich zakládací listiny, stanovy a vklad základního kapitálu.

* V čem je existence nemocnice ve formě akciově společnosti výhodná?

Právní forma akciové společnosti umožňuje efektivní využití veškerých – především ekonomických – pravidel a možností. Jsem přesvědčen, že vedení akciové společnosti daleko silněji vnímá přímou odpovědnost za chod a hospodaření své nemocnice.

U příspěvkových organizací se v minulosti stávalo, že jejich ředitelé automaticky počítali s tím, že případné dluhy vždy někdo zaplatí.

V případě akciově společnosti je také možné spravedlivěji nastavit odměňování jednotlivých pracovníků.

Nejsme odkázáni na mzdová pravidla, která určuje vláda a která naprosto nerespektují aktuální vývoj hospodaření nemocnic. V žádném dobře fungujícím podniku není možné vydávat víc, než vyděláte.

* Nemůže takovou nemocnici navyšováním základního jmění či kapitalizací pohledávek ovládnout kupříkladu nějaká zájmová nebo lobbistická skupina? Nehrozil by pak pokles úrovně zdravotní peče?

To je pouze teoretická hrozba. V zájmu každého managementu, bezprostředně motivovaného svojí odměnou, přece je, aby „jeho“ akciová společnost hospodařila bez dluhů, dodržovala zákony a řádně dělala výběrová řízení na dodavatele produktů a služeb.

Proč by to nemělo platit i pro nemocnice? Přeměna na obchodní společnosti jim navíc zajistí, že podmínky budou diktovat ony, nikoli dodavatelé.

* Kritici přeměny nemocnic rovněž tvrdí, že jelikož akciovým společnostem jde ze samé podstaty především o zisk, nemocnice budou mít zájem provozovat pouze lukrativní obory…

Ve stávajícím systému financování zdravotnictví je vše odvislé od přístupu a možností zdravotních pojišťoven.

Jaké služby u nás nesmlouvají, takové budeme poskytovat. To čeho chce a musí kraj docílit v rámci svých kompetencí, je vyrovnaný rozpočet a kvalitní péče o pacienty v oborech, které si daňový poplatník (pojištěnec) u našich zařízení prostřednictvím pojišťoven objedná.

Pak je také třeba říci, že Středočeský kraj transformuje v akciové společnosti pouze oblastní nemocnice. Pokud si chtějí svůj prestižní statut zachovat, nemohou zdravotnickou péči omezovat.

* Hovořili jsme o oblastních nemocnicích. Co bude s ostatními?

Všechny ostatní nemocnice půjdou postupně do pronájmu. Pro každou z nich budeme hledat schopného provozovatele.

Zároveň budeme posilovat – stejně jako loni a předloni – vybavení zdravotnické záchranné služby. Loni jsme koupili šest sanitek, letos již čtyři a chceme pořídit další. Přednemocniční zdravotní péče je pro nás jednou z priorit.

* Jaké další problémy trápí středočeské zdravotnictví?

Velkým problémem je již zmíněné zpožďování plateb od zdravotních pojišťoven. Ty budou – a platí to zejména pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu – tlačit, aby v oblasti zdravotních úkonů bylo méně množství a více kvality.

Pojišťovny nám tento svůj úmysl oznamují již dnes. Z pozice zřizovatele nás čeká v příštím roce řada nepříjemných jednání o tom, co vlastně budou ochotny financovat.

* Co si myslíte o spoluúčasti pacientů při financování zdravotní péče?

Ti politici, kteří se podbízejí veřejnosti tvrzením, že spoluúčast pacientů není nezbytně nutná, jednají velmi nekorektně.

Spoluúčast v normálně fungujícím zdravotním systému neznamená omezení zdravotní péče. Naopak je prospěšná: působí totiž jako přirozený regulační prvek nad-spotřeby zdravotní péče a nadbytečných výdajů. Což se týká nejen vlastních lékařských vyšetření, ale i spotřeby léků.

Pokud mají zdravotnická zařízení poskytovat péči na světové úrovni, s nejnovějšími přístroji a za užití moderních léčebných postupů, vyžaduje systém bez spoluúčasti pacienta obrovský přísun prostředků odjinud.

Stát i pojišťovny ale ukazují, že takových investic a výdajů nejsou schopny. Současná situace ve zdravotnictví potřebuje okamžité řešení. Je paradoxní, že nyní je levnější pobývat v nemocnici, než být zdravý. Takhle to nefunguje nikde ve světě.

* Takže skutečně nehrozí, že by sociálně slabší skupiny obyvatelstva na kvalitní péči neměly?

To je zbytečná obava. Opakuji, že spoluúčast pacienta v normálně nastaveném systému neznamená, že by sociálně slabší pacient neměl nárok na kvalitní zdravotní péči.

V civilizovaných zemích platí, že každý pacient je v první řadě sám odpovědný za své zdraví a otázka financování zdravotnické péče mu není lhostejná.

Až jestliže není schopen se z jakéhokoliv důvodu spolupodílet na úhradě lékařského úkonu či platbě za léky, nalezne pomoc v sociálním systému. Rozpočet zdravotnictví ale rozhodně nesu-pluje sociální systém – jako je tomu u nás.

* Existují názory, že spoluúčast pacientů má i některé alternativy…

Když toto někdo tvrdí, měl by také jasně říci, jaké alternativy má na mysli. Jedna věc je líbivé řečnění a druhá předložení věcného řešení.

Na základě všech rozumných analýz, diskusí s představiteli profesních komor ve zdravotnictví, lékaři i lékárníky jsem přesvědčen, že spoluúčast pacientů žádnou alternativu nemá.

Jestli chceme, abychom v případě vážné nemoci byli léčeni odborně a podle moderních metod a aby o nás pečoval kvalifikovaný zdravotnický personál, musíme počítat s tím, že to stojí hodně peněz.Stát je přitom výběrem a přerozdělováním není schopen zajistit.

* Jak se díváte na spolupráci veřejného a soukromého sektoru ve zdravotnictví ve smyslu „soukromá firmo, zaplať pořízení veřejně-prospěšné věci a pak ji dlouhodobě výdělečně provozuj“?

Taková spolupráce je jednou z nadějných alternativ, jak získat tolik potřebné prostředky na rekonstrukce nemocnic či nákup nových přístrojů.

Při uzavírání smluv tohoto typu je však nutné řešit řadu specifických problémů. Současná legislativa přitom na tento typ vztahu příliš nemyslí.

Musí se ale také změnit obecné povědomí lidí, protože spolupráce s privátním sektorem je ve zdravotnictví zatím stále ještě vnímána jako netransparentní a podezřelá.

* Středočeský kraj přistupuje k řešení problémů ve zdravotnictví velmi aktivně. Není to na úkor jiné problematiky?

Rozhodně ne. Nicméně tak jako v každé práci, i my v radě jsme si museli stanovit priority. Zdravotnictví patří k největším. Kvůli neschopnosti státu řešit katastrofální stav v této sféře jsme stále nuceni zabývat se velmi ožehavými problémy.

Právo

Ohodnoťte tento článek!