P. Zelníček: Máme-li být připraveni, je třeba vědět k čemu

Měli bychom si ujasnit, nač zejména máme být připraveni. Nakupovat plynové masky, brát vakcínu proti antraxu a investovat velké prostředky tímto směrem mi připadá naprosto nesmyslné…

ŘEDITEL ÚRAZOVÉ NEMOCNICE V BRNĚ PETR ZELNÍČEK V ROZHOVORU PRO PRÁVO:

* Jste ředitelem nemocnice, která se specializuje na léčení úrazů. Dotkla se vás nějak mimořádná opatření v souvislosti s hrozbou teroristických útoků?

Naše nemocnice je vzhledem ke svému poslání trvale ve stavu pohotovosti. Chirurgové, traumatologové a další odborníci jsou buď přímo v nemocnici, nebo jsou okamžitě dosažitelní. Operační sály a všechna další pracoviště jsou neustále v takovém stavu, aby mohla v kterékoli chvíli přijímat pacienty, takže nějakých dalších opatření nebylo zapotřebí.

* Kdyby u nás došlo k hromadné katastrofě, byli bychom schopni zvládnout její následky ze zdravotnického hlediska?

Záleželo by na rozsahu takové katastrofy a charakteru následků. Pokud pomineme útok zbraněmi hromadného ničení, jadernými nebo třeba biologickými, který pokládám za velice nepravděpodobný, zbývá „konvenční“ katastrofa. Kdyby šlo o desítky zraněných, zdravotnická zařízení ve velkém městě by to zvládla. Pokud by se ale jednalo o stovky, nebo dokonce tisíce lidí, pak by to byl problém.

* Měli bychom se tedy připravit lépe?

Především bychom si měli ujasnit, nač zejména máme být připraveni. Nakupovat plynové masky, brát vakcínu proti antraxu a investovat velké prostředky tímto směrem mi připadá naprosto nesmyslné. Pokud se máme něčeho obávat, myslím si, že je třeba uvažovat spíše o velké provozní nebo dopravní nehodě.

* V celém světě se mluví o hrozbě antraxu, ale vy toto nebezpečí označujete za velice nepravděpodobné. Co vás k tomu vede?

Antrax jako zbraň hromadného ničení bude moci použít ten, kdo najde nosič, který by tuto látku rozptýlil po velkém prostoru a udržel ji přitom v účinném stavu. O to se snažili mnozí, měli k tomu jistě všechny potřebné prostředky, ale dosud se to – pokud je známo – nikomu nepodařilo. Myslím si, že rozesílání obálek, ať s antraxem, či bez něj, mělo jen vyvolat paniku, což se opravdu podařilo. Podívejte se, jak nám to znepříjemňuje život, kolik sil a prostředků to odčerpává. Nemohu se zbavit dojmu, že právě o tohle šlo v první řadě i při útocích v New Yorku a ve Washingtonu. Dnes se bojíme létat, vjet do tunelu nebo přejet po mostě.

* Mimořádná opatření řídí krizový štáb. Máte od něj nějaké zvláštní úkoly?

Kdybychom je měli, asi bych vám to nesměl říci. Ale žádné zvláštní úkoly nemáme. Většinu dosavadních opatření zajišťuje policie, hasiči a z části i armáda, ale mám dojem, že na zdravotnictví se v tom shonu trochu pozapomnělo.

* Máte pocit, že nejste dostatečně informováni, nebo máte na mysli spíše materiální vybavení?

Na mimořádná opatření všeho druhu už byla vynaložena spousta peněz. Byl bych klidnější, kdybych věděl, že jich ještě zůstalo dost i pro zdravotnictví, neboť kdyby preventivní opatření selhala – a jak se ukázalo v USA, tak selhat mohou – hlavní tíhu likvidace následků případného neštěstí poneseme my. Před několika lety havaroval na Slovensku český autobus a bylo tam několik desítek zraněných. Z českého ministerstva zdravotnictví nás tehdy požádali, abychom opatřili krevní konzervy a nějaký další materiál a dopravili to na Slovensko. Všechno jsme to dali dohromady, sehnali helikoptéru a poslali to do Žiliny. Neumíte si představit, co času a úsilí jsme pak museli vynaložit, abychom našli někoho, kdo to zaplatí. Takže: místo málo účinných deklarací o tom, jak a na co všechno jsme připraveni, bychom ve zdravotnictví měli vytvořit pro mimořádné události přístrojovou a finanční rezervu.

MUDr. Petr Zelníček, CSc., je předsedou České společnosti pro úrazovou chirurgii a zabývá se problematikou medicíny katastrof

Bohuslav Borovička, Právo, 10.12.2001

Ohodnoťte tento článek!