Když se objevily první zprávy o prasečí chřipce, jedni se vyděsili, že se bude opakovat španělská chřipka z roku 1918. Druzí viděli jen mediální bublinu. EPIDEMIOLOG JIŘÍ BERAN odmítá hororové zkazky, chřipku však nepodceňuje.
Pro vyhlášení pandemie má Světová zdravotnická organizace přesná kritéria a ta byla už v případě prasečí chřipky splněna. Lidé však mají pandemii většinou spojenu s obrovským počtem mrtvých. Není používání termínu „pandemie“ trochu nešťastné s ohledem na to, jak situaci vnímá veřejnost?
Ano, mám podobný dojem. Pandemie je nekontrolovatelné šíření infekčního onemocnění z kontinentu na kontinent - tak zní definice. Mnozí měli za to, že při pandemii nutně zemře dvacet nebo šedesát milionů lidí. Pandemicky se přitom může šířit například rýma a nikdo si toho nevšimne, protože lidé nebudou umírat. Je to termín související s šířením onemocnění, ne s jeho klinickým průběhem na individuální úrovni. Byla chyba, že to lidem nikdo nevysvětlil.
Je způsob, jakým se současná pandemie vyvíjí, v něčem překvapivý?
Situace zhruba odpovídá tomu, co se očekávalo. Řada lidí sice kroutila hlavou nad tím, proč se virus tak snadno šíří i během léta, ale na to je jednoduchá odpověď: v létě lidé intenzivně cestují. Na podzim a v zimě jsou sice více nahloučeni k sobě a k šíření viru přispívají i klimatické podmínky, ale vliv cestování je v létě skutečně velmi patrný. Proto začal počet případů v Evropě podstatně stoupat se začátkem prázdnin.
A pokud jde o průběh nemoci? Čekalo se, že bude ve většině případů tak mírný?
Zpočátku to vypadalo, že poměr zemřelých a nemocných je relativně vyrovnaný. Nyní na jednoho zemřelého připadají stovky až tisíce nemocných. Je ale potřeba si uvědomit, že vedle klinických případů mohou být případy skryté, bez symptomů. Zpočátku se hovořilo o tom, že ten poměr může být až 10:1 ve prospěch klinických případů. Světová zdravotnická organizace později předpokládala, že bezpříznakový průběh bude mít přibližně třetina nakažených. A podle současných údajů, které publikovali Britové, by poměr měl být dokonce obrácený. Najed-noho nemocného připadají dva, u kterých nákaza proběhne skrytě. Osobně se kloním k tomu, že tento poměr bude ještě vyšší, což je samozřejmě dobře.
Jaký postoj k˙prasečí chřipce bychom dnes měli zaujmout na škále mezi panikou a bezstarostným mávnutím ruky?
Asi někde uprostřed. Prozatím většina případů probíhá bez významnějších komplikací a počty úmrtí jsou stejné, ne-li nižší, jako počty úmrtí na běžnou sezónní chřipku. Ale člověk, který mávl rukou nad sezónní chřipkou a nenechal se očkovat, by nyní mohl alespoň trochu zpozornět a začít si více chránit zdraví. Nepřetěžovat se, dbát na dostatek vitaminů a být připraven na to, že chřipka může udeřit.
Dá se nebezpečí viru prasečí chřipky srovnat se španělskou chřipkou z roku 1918 a s ptačí chřipkou z roku 2006?
Je potřeba srovnávat minimálně dva parametry. Jednak rychlost šíření čili schopnost infikovat další osoby a jednak klinický průběh. Virus ptačí chřipky se dokázal uchytit až hluboko v plicích, v nejspodnější části cest dýchacích. Tam se virus dostává obtížně, takže jeho šíření bylo velmi komplikované. Na druhou stranu, pokud se virus usadí tak hluboko, zpravidla způsobí těžký zápal plic. U současného viru prasečí chřipky se zdá, že jeho uchycení začíná stejně jako u běžné sezonní chřipky už v nosohltanu. Proto se snadno přenáší na další osoby například kašláním či kýcháním. Ale klinický průběh není těžší než u sezonních chřipek z posledních let. Španělská chřipka se šířila velmi dobře a ve své druhé vlně měla i těžší klinický průběh, ale musíme se na ni dívat tehdejší optikou. Kdyby podobný virus přišel nyní, počty mrtvých by zřejmě nebyly tak vysoké, protože zdravotnictví je mnohem dále.
Často zaznívají obavy, že virus zmutuje a ve druhé vlně bude nebezpečnější. Jak je něco takového pravděpodobné?
Každý chřipkový virus může prodělat dva typy změn. Ta první je změna driftová (postupná proměna genetické informace v důsledku chyb při množení viru, pozn. red.), tu prodělává každý chřipkový virus během sezony. Výsledná forma se jen mírně odlišuje od původního viru. Při takzvané shiftové změně se vymění část genetického materiálu s jinou variantou chřipkového viru. K takovým změnám dochází v lidském organismu spíše výjimečně, protože jakmile člověk onemocní jednou virovou infekcí, nemůže u něho zpravidla zároveň proběhnout druhá virová infekce. Proto takové nové kombinace virů vznikají častěji u prasat. Pokud by měl vzniknout nebezpečnější virus, musel by získat vlastnosti způsobující těžší průběh onemocnění a zároveň neztratit schopnost přichytit se v dýchacích cestách člověka.
Takže nepředpokládáte, že k něčemu takovému před zimní chřipkovou sezonou dojde?
Nemůžeme očekávat, že virus do konce roku zmutuje tak, že by byl úplně jiný. Do zimy pořád poběží tato první pandemická vlna a postupně se převalí přes Českou republiku. Není to otázka týdnů nebo jednoho měsíce. Epidemie u nás teprve začíná, vrchol bude mít na konci roku, její konec očekávám někdy na jaře. Čili do případné druhé vlny máme ještě relativně dost času.
Většina lidí s podezřením na nákazu dosud mířila kvůli testům do pražské nemocnice Na Bulovce. Při větším počtu případů to ale nebude možné. Jaký bude v takovém případě postup?
Plně sdílím názor paní primářky Roháčové z Infekční kliniky nemocnice Na Bulovce, že cestování lidí pomalu z celé republiky na Bulovku vede jenom k tomu, že se virus rozšíří ještě víc. Za chvíli tu nebudou desítky, ale řekněme tisíce případů a bude jednodušší, když lidé zůstanou doma a při těžším průběhu to budou konzultovat se svým praktickým lékařem. Schůzku je lepší domluvit telefonicky předem, aby neohrozili ostatní lidi v ordinaci.
Nebylo by taktické se úmyslně nakazit nyní, když je riziko vážnějšího průběhu nemoci relativně nízké, a tím získat imunitu a ochránit se před další, potenciálně nebezpečnější vlnou?
Pokud by se lidé snažili aktivně se infikovat, mohlo by to vést k tomu, že se epidemická vlna bude šířit příliš rychle a zdravotnickému systému budou chybět síly a prostředky pro léčbu lidí, kteří to budou opravdu potřebovat. Když se vžiji do situace mladého člověka, který uvažuje řekněme o cestě na velký koncert do Británie nebo Německa, kde je v rámci Evropy nejvíce případů prasečí chřipky, asi bych tam nejel. Sice bych v případě infekce onemocněl pravděpodobně lehce, čímž bych to měl ze svého osobního pohledu vyřešeno, ale na druhou stranu bych ohrožoval českou populaci.
Je sezona letních festivalů. Týká se vaše doporučení i akcí na území České republiky?
Nikoho bych neomezoval. Jestli chce zdravý mladý člověk jet na festival, nemusí se s největší pravděpodobností ničeho obávat. Ale má-li například inzulinovou pumpu (pro trvalou léčbu těžší formy cukrovky), měl by to zvážit, protože chronická onemocnění zvyšují riziko těžkého průběhu nemoci. A pokud na sobě člověk pozoruje příznaky chřipky, to znamená suchý, dráždivý kašel, zvýšenou teplotu, bolesti svalů a kloubů, pak by se větším shromážděním lidí měl vyhnout především proto, aby je neinfikoval. Vždy je třeba mít na paměti i zdraví ostatních lidí.
Jiří Beran (49)
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., je vedoucím lékařem Centra očkování a cestovní medicíny při Poliklinice II v Hradci Králové a je vedoucím Subkatedry tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělá-váníve zdravotnictví v Praze. Od roku 1995 se zabývá vakcinací a vývojem očkovacích látek nejen proti chřipce. Je mimo jiné autorem či spoluautorem monografií Chřipka (Klinický obraz, prevence a léčba), Chřipka (Průvodce ošetřujícího lékaře) a Očkování (Otázky a odpovědi).
Ondřej Vrtiška, Týden