Poplatky jsou prostě protiprávní

Poplatky

Návrh na zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici a na zpoplatnění laciných léků je jen dalším posílením spoluúčasti pacienta.

Na snížení regulačního poplatku za léky a zároveň na zvýšení nemocničních pobytových služeb a poplatku za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře pacienti celkově prodělají.
Postihne to především lidi chronicky nemocné a důchodce. Víc to pocítí chudí – podle pravicové ideologie „méně úspěšní“ – občané. Vládní inženýři pro zvyšování spoluúčasti teď zkoumají, jaké jsou reakce lidí a odborné veřejnosti, aby se dohodli na „průchozím“ návrhu zákona. Budeli kritika jejich „reformy“ slabá, bude poplatek za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře mastný, a naopak sociální klauzule, chránící chudší, hubená – jen taková, aby se neřeklo.

Po sociální klauzuli volá poslankyně KSČM Soňa Marková. Chce zajistit, aby se ke zlepšení či udržení zdravotního stavu poskytla zdravotní péče i těm, kdo nebudou mít dost finančních prostředků. Vládní architekt změn ve zdravotnictví Marek Šnajdr to ale odmítá. Od roku 2007 tu je prý limit a výdaje, které ho překročí, se pacientovi vracejí. Jenže – do limitu se právě nemocniční poplatek nezapočítává.
Jsou ale přece tři cesty, jak ufinancovat zdravotní péči, kde je nedostatek prostředků: víc peněz ze státního rozpočtu, za druhé zvýšení odvodů na pojistné – za současného zrušení „zastropování.“ A konečně za třetí – zvýšení finanční spoluúčasti pacienta.

Vláda ale chce jít jen tou třetí cestou. Souhlasí s tím i Věcí veřejné, i když slibovaly snížení a postupně i zrušení poplatků. První dvě cesty kabinet odmítá. Zakázal si spravedlivě rozloženou finanční zátěž. Utrpěli by jí majetní. Je to jejich vláda.

Do Listiny základních práv a svobod jsme si po dlouhých debatách v parlamentu v roce 1990 vepsali i na Evropu dost výjimečný článek, že „občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, jež stanoví zákon“. Už dnes, kdy spoluúčast tvoří téměř 17 procent výdajů na péči, žijeme ve stavu porušování Listiny a ústavního pořádku. Porušovat ústavu je vždy vážné, jak ukazuje historie. A vláda to chce ještě prohloubit.

Jsem stoupencem všech tří cest, dokonce i změny Listiny, pokud vymezí, jak smí zákon upravovat spoluúčast pacientů. Tedy z mého hlediska nikoliv za cenu nouze části obyvatelstva. O změně Listiny ale nemluví žádná politická strana.

Nejblíž právu jsou soc. dem. Chtějí u Ústavního soudu (ÚS) zabránit dalšímu ochuzování chudých ne proto, že to je asociální, ale – což je dobře – protože je to protiprávní. Argumenty jim poskytne sedm odlišných stanovisek ústavních soudců z května 2008.

Ti nesouhlasili s rozhodnutím ÚS ve věci regulačních poplatků. Podle zákona musí ale ÚS nyní každý nový návrh posoudit, protože ústavních soudců, kteří tehdy pomohli vládě a přispěli k selhání právního státu, bylo jen osm, ne devět, jak zákon o ÚS vyžadoval. Šance je nyní velká.

Ohodnoťte tento článek!