Pravdu o zdravotním stavu uslyší jen silní, předvídají severočeští lékaři

Pacient by měl být podle lékařů z Ústeckého kraje pravdivě informován o svém zdravotním stavu i vyhlídkách. Podle návrhu zákona o zdravotní péči však na libovůli lékaře stále zůstává, zda informace nemocnému hned poskytne v případě, že není schopen zprávu přijmout a mohl by reagovat třeba sebevraždou…

Pacient by měl být podle ústeckokrajských lékařů pravdivě informován o svém zdravotním stavu i vyhlídkách. Podle návrhu zákona o zdravotní péči, jejž schválila vláda, však na libovůli lékaře stále zůstává, zda informace nemocnému hned poskytne v případě, že není schopen zprávu přijmout a mohl by reagovat třeba sebevraždou.

„Lékař má povinnost pacienta informovat a v žádném případě ho nesmí informovat nepravdivě. Na žádost onkologů i psychiatrů, na základě jejich zkušeností s tím, že někdy pacient není schopen přijmout okamžitě informaci o vážném zdravotním stavu a reaguje například sebevraždou, je v tomto zákoně paragraf, který umožňuje lékaři zpozdit podání informace. Předpokládá to i úmluva o lidských právech a biomedicíně,“ vysvětlil ministr zdravotnictví Bohumil Fišer.

Podle primáře chirurgického oddělení mostecké nemocnice MUDr. Saši Štembery má pacient v obecné rovině právo vědět sice úplně všechno o svém zdravotním stavu, ale nepochybně jsou situace, kdy lékař nemá pro člověka jinou než pesimistickou předpověď a plná informace nic nepřinese.

„Odoperujeme například nádor a já nemohu pacientovi zaručit konkrétní perspektivu,“ uvedl primář. Je toho mínění, že jsou pacienti, kteří unesou plnou pravdu a jiní, kteří určitě budou lékaři vděčni za to, že jim neřekl vše.

„Byl bych pro informace s omezením podle konkrétní situace,“ řekl Štembera.

„Legislativu samozřejmě budeme muset dodržet, ale myslím si, že v některém případě není vhodné říkat pacientovi vše. Může to vést ke komplikacím, ani sebevražedné sklony nelze vyloučit. Psychologicky to není vhodné, spíše naopak,“ hovořil o stejném problému ředitel Nemocnice následné péče v Mostě, internista MUDr. Leo Rychlý. Podle jeho mínění a zkušeností je nutné jednoznačně vyhovět těm pacientům, kteří komplexní informace nekompromisně vyžadují.

„V zájmu léčby, kdy je potřebná spolupráce s pacientem, a některá i nádorová onemocnění už umíme léčit, lze řešit otevřeně, jinak by asi měl každý lékař vždy sám zhodnotit, zda může říci svému pacientovi celou pravdu,“

dodal ředitel Rychlý.

„Podle mých zkušeností s umírajícími nebo vážně nemocnými lidmi se domnívám, že milosrdná lež má stále své místo. Vždy totiž budou situace, kdy pravda není nutná. Sdělit ji za každou situaci nemusí být dobré a může být naopak na škodu,“

říká například MUDr. Josef Mašek, ředitel Nemocnice s poliklinikou v Kadani. Mluví přitom z praxe, zažil totiž situaci, kdy například pacient, který prodělal relativně úspěšnou operaci nádoru a poté se dozvěděl svůj zdravotní stav, zemřel v noci na infarkt. Ředitel teplické nemocnice s poliklinikou Ing. Robert Pelíšek tvrdil, že přístup k informování pacientů je u každého ze zdejších primářů jiný.

„Někdo je v informování pacientů víc otevřenější, někdo opatrnější,“ dodal. Každý z nich se ale snaží poskytnout pacientovi co nejvíce informací o zdravotním stavu, ovšem tak, aby mu neublížil.

„Sám jsem primáři zakázal, aby řekl mé babičce, jak na tom je doopravdy, protože by takovou informaci neunesla,“ řekl nám ředitel nemocnice.

Dobré i špatné zkušenosti má MUDr. František Rajtr z Teplic. „Je to individuální. Říkat pacientovi úplnou pravdu je takový ,západní' styl, který u nás zatím zcela nezdomácněl. Pacienti v západních zemích jsou jinak vychovávaní a informace chtějí především proto, aby v tom nejhorším případě stačili vyřídit své záležitosti a zabezpečit rodinu. Naši lidé bývají často labilnější. Ze zákona na to mají právo a pokud tyto informace vyžadují a jsou připraveni je přijmout, aniž by jim to ublížilo, tak jim je samozřejmě poskytnu. V některých případech je ale třeba jednat velmi citlivě a pravdu říci pouze rodině a někdy ani to ne. V každém případě je to velmi individuální záležitost,“ sdělil.

Sdělovat informace o stavu pacientů platí i pro dětské lékaře. Protože jde o malé pacienty, je jejich povinnost často ještě nepříjemnější. Musejí informovat zákonné zástupce, především rodiče o diagnóze i prognóze.

„Nic nezatajujeme a snažíme se plně informovat, u dorostenců údaje přizpůsobíme jejich rozumovým schopnostem,“ uvedl primář dětského oddělení Nemocnice Žatec MUDr. Josef Nebesař. Po 26 letech praxe říká, že při závažných onemocněních dětských pacientů není lehké rodičům říci někdy krutou pravdu.

„Smrt dítěte je vždycky katastrofa, a tak je sdělování informací souvisejících s diagnózou a prognózou v takových případech složitější než u dospělých pacientů. Naštěstí je takových případů relativně málo,“ míní pediatr Nebesař. V obecné rovině pak souhlasí s informováním pacientů o jejich stavu, byť velmi závažném, ale upozorňuje na nutnost přistupovat ke každému případu individuálně.

Martina Seewaldová, Severočeské noviny, 26. 9. 2001

Pravdu o zdravotním stavu uslyší jen silní, předvídají severočeští lékaři
Ohodnoťte tento článek!