Problémy našeho zdravotnictví

Plný přepis rozhovoru s ministryní zdravotnictví Marií Součkovou a mluvčím Sdružení praktických lékařů Václavem Šmatlákem v Českém rozhlase 6 – Studiu Stop…

Český rozhlas 6 – Studio Stop, 1.8.2003, Zoja Franklová, Lucie Vopálenská

Hosté: Marie Součková, Václav Šmatlák

Moderátor (Lucie Vopálenská):

Ministryně zdravotnictví Marie Součková tento týden deklarovala vůli razantně zreformovat systém českého zdravotnictví. Jenž je podle mnohých hlasů na hranici bankrotu. Kromě jiného chce prosadit finanční spoluúčast pacientů a to i navzdory předvolebním slibům sociální demokracie. S Marií Součkovou hovořila kolegyně Zoja Franklová.

Redaktor (Zoja Franklová):

Je cílem těch vašich návrhů, aby se do zdravotnictví dostaly další peníze? Nebo chcete přinutit pacienty, aby šetřili, aby nechodili zbytečně k lékařům, neleželi zbytečně v nemocnicích?

Host (Marie Součková):

Cílem celé reformy je aktivní přístup pacienta. Tak aby se stal aktivním účastníkem celého systému. Dnes je prakticky v roli buďto pasivního konzumenta nebo mnohdy obětí daného systému, že se mu nedostane té které péče. Nebo že musí dostupnost, čekat na operaci, čekat na vyšetření a ta dostupnost není taková, jak by jsme si představovali. Druhou věcí co reforma má řešit, tak aby pacient si uvědomil, že on je ten, který do systému přispívá, tudíž nejenom že bude mít odpovědnost, ale také bude mít právo kontroly zda systém, do kterého peníze vkládá, je hospodárný. A třetí cíl reformy je, aby skutečně, a teď je to otázka, zda k tomu budeme mít politickou odvahu, se odstranila stínová ekonomika, rádoby šedá ekonomika. A já si myslím, tady bych chtěla podotknout, jestliže nám jdou mzdy, takzvaně, stínové ekonomice ve výši čtrnáct miliard ročně, tak je o čem hovořit.

Redaktor (Zoja Franklová):

Pacient se stane aktivnějším například tím, že bude platit třeba za recepty?

Host (Marie Součková):

Ne, aktivnějším se stane především tím, že ho bude zajímat stav jeho zdraví. A že si bude muset svého zdraví vážit. To znamená, že bude více využívat zdravotního systému tak, aby byl odpovědný. To znamená zdravotní návyky, nebude holdovat návykovým látkám, kouření, alkoholu, bude využívat i možnosti skýtané zdarma prevence. Protože mnohé věci můžeme odhalit daleko časněji, než ve stádiu, kdy někdy nemůžeme léčit nebo už léčby nepomáhá. Proto chci, aby skutečně se dostalo občanům co nejlepší zdravotní péče, v co nejlepší dostupnosti a kvalitě. Znamená přenesení odpovědnosti na něho, ale také, abychom více předcházeli nemoci, než abychom museli léčit. Posílení prevence, to je základní a podstatný princip.

Redaktor (Zoja Franklová):

A k tomuhle tomu, k tomu aktivnějšímu postoji má toho pacienta přimět to, že bude za některé části té péče něco hradit.

Host (Marie Součková):

Ne, mě strašně mrzí, že se z reformy vytahuje až ten poslední, třetí krok. Ten první krok znamená řádné a transparentní nastavení příjmů a hospodárnost, vlastně jejich využití v pojišťovnách. Pojišťovny jsou vlastně bankovní domy, do kterých si, ať už formou my, coby zaměstnanci nebo zaměstnavatelé nebo i státem placení pojištěnci, přispíváme na budoucí službu, kterou budeme potřebovat. Znamená, že chceme, aby ten pacient, který nějakou formou peníze do tohoto systému přispívá, měl možnost kontroly, jak s těmi penězi hospodaří. Čili transparentnost hospodaření pojišťoven, posilování základního zdravotního fondu, aby byl co největší a mohl se co nejvíce uhrazovat ze zdravotní péče. Dalším krokem je, od nového roku, od prvního první zavedení systému úhrad podle diagnózy. Je to opět změna veliká v rámci systému, která skutečně nastaví princip rovnosti. Tam bude záležet na stanovení diagnózy, která v sobě bude skýtat nejenom otázku finanční. Ale také hlavně i principy léčby. Co nejrychlejší stanovení, co nejrychlejší léčení a nejoptimálnější cesty. To je nový systém a velmi důležitý, léčba podle druhu nemoci, která si nevybírá, zda je někdo ve straně sociální demokracie nebo ve straně ODS, protože zdraví není pravé ani levé. Zdraví je hodnota. A druhým krokem je optimalizace sítě. Aby pacienti měli možnost, a občané, zlepšenou dostupnost kvalitní, efektivní péčí. To znamená, taková zařízení, kde nebudou za prvé čekat, kde bude nepřetržitý provoz, pro ně to znamená velký význam, že nebudou dlouhé objednací doby. Snížíme čekací doby na operace. A zabezpečíme nejefektivnější. To znamená nejkratší dobu léčení. Budeme-li dělat operaci žlučníku moderním vybavením – laparoskopicky, tak zhruba v takové okresní nemocnici tato operace stojí dvacet sedm tisíc. Ale musí mít na to vyškolený personál a musí mít na to přístrojové vybavení. Budu-li dělat operaci žlučníku cestou klasickou s velkým řezem, tak se mi prodlouží doba pobytu v nemocnici. A znamená rozdíl až deseti, patnácti tisíc na tuto operaci. Čili co je pro nás výhodnější? Vytvořit takové nemocnice, kde budu mít vzdělaný personál, dobře kvalifikovaný, dobře vybavený tak, aby ten, který tuto péči potřebuje, co nejdříve z nemocnice vlastně odešel. A to je princip reformy. Až budu mít tento systém nastaven ve smyslu pojišťoven, ve smyslu sítě. Což bude trvat minimálně dobu tří let, tak potom mohu hovořit, zda budu zavádět takzvaný regulátor, což není platba, ale to je poplatek tak, aby já zvažoval, zda tento poplatek při návštěvě lékaře jsem nucen vydat z toho pohledu, že když budu mít například rýmu. A řeknu si, no tak mám rýmu a rýma trvá sedm dní, tak já si půjdu do lékárny a koupím si na to, abych si rýmu vyléčil. A nebo půjdu k lékaři a bude mně trvat také sedm dní. Ale odstůňu si to tak, že si tam vystojím dvakrát nějakou návštěvu u lékaře, což bude stát peníze, protože mohu ještě, řekněme, při té příležitosti něco v čekárně získat, nějaký ještě, řekněme, jiný, nasedající druh na danou rýmu, onemocnět třeba chřipkou nebo čímkoliv. A nebo budu tak odpovědný, že si řeknu, já skutečně si vyléčím tu rýmu sám. Nebudu chodit s banalitou, do slova a do písmene, a budu zvažovat.

Moderátor (Lucie Vopálenská):

Míní ministryně zdravotnictví Marie Součková. Pokud jde o zavedené finanční spoluúčasti pacientů, odborná veřejnost by jí přivítala. Hovoří mluvčí Sdružení praktických lékařů, Václav Šmatlák.

Host (Václav Šmatlák):

Doufáme, že to omezí počet nebo frekvenci kontaktů mezi pacienty a zdravotnickými pracovníky. Nebo zdravotnickým zařízením. Vždyť ve státech vyspělé Evropy nebo ve státech Evropské unie, kam se tedy příští rok snažíme dostat, tak ten počet kontaktů v průměru. A je to míněno od novorozenců až po umírající. Je dvaapůlkrát až tři kontakty za rok. U nás je to zhruba patnáct kontaktů v průměru za rok. To znamená, je nepochybné, že u nás je zdravotní péče využívána zcela jaksi neefektivně. A mnohdy zbytečně. Takže potom si pacienti stěžují, že čekají dlouho v čekárnách, že dlouho trvá, než je objedná specialista nebo praktický lékař. No, bodejť by ne, by jsme to měli stíhat, to prostě nejde.

Moderátor (Lucie Vopálenská):

Vy jste zmínil srovnání frekvence návštěv lékařů u nás a ve vyspělých zemích Evropy. Češi a Češky nejsou o stejný násobek nemocnější než lidé v těch západoevropských zemích, je to tak?

Host (Václav Šmatlák):

Samozřejmě že to tak je, přesně jste trefila. A také nejsou o nic zdravější ti naši pacienti, kteří chodí, o tolikrát více navštěvují ty lékaře, že jo. To znamená, je to prvek, který vychází z tradice, která vlastně má kořen v tom sovětském modelu zdravotnictví, tak jak byl uplatňován. To znamená pacient byl přímo podporován k tomu, a utvrzován k tomu, že za jeho zdraví ručí ten lékař, ten zdravotník, který téměř stoprocentně může ovlivnit jeho zdravotní stav. A tak dále, jo. To znamená ti pacienti k tomu byli přímo vybízeni a vychováváni. Český nebo dá se říct socialistický pacient ztratil povědomí o vlastní odpovědnosti za zdraví. A přitom my víme, že zdravotnictví a zdravotník, tedy lékař, může ovlivnit pacientův zdravotní stav pouze a to maximálně z třiceti procent. Zbytek padá na zdravou výživu, na určité chování toho, toho občana k vlastnímu organismu, jo, jestli kouří, nekouří, jakou používá nebo co jí. Zdravé životní prostředí nebo vůbec vliv životního prostředí. Takže ten pacient nejenom že není zdravější, tedy navštěvuje patnáctkrát do roka, ale svědčí to spíš o tom, že někde byla chyba. Že u nás je ten pacient na to zvyklý.

Moderátor (Lucie Vopálenská):

Můžete říci, kteří pacienti vlastně v tomto směru představují pro praktické lékaře největší problém? Můžete potvrdit, že to jsou spíše senioři, na které zřejmě ta výchova socialistická dopadla daleko více?

Host (Václav Šmatlák):

U nás, u praktických lékařů u dospělých pacientů tvoří převážnou těchto pacientů občané nad těch pětašedesát, pětašedesát let věku, jo. Takže. Samozřejmě jsou i mezi těmi mladšími se najdou výjimky. Ale jsou to spíš výjimky, musím říci, velice minimálně jsou to lidé, kteří jsou samostatně výdělečně činní, ty téměř neznáme. Vidíme to u zaměstnanců, kteří přece jen tu a tam potřebují občas potvrzení pro zaměstnavatele, byť o krátkodobé pracovní neschopnosti. My se snažíme už léta vládu přesvědčit, že tři dny by občan měl zůstat doma, aniž by to bylo potvrzováno lékařem. To je naprosto zbytečně, čekají tam, nakazej se od nich zdraví lidi a tak dále. To znamená, je to především z tady těch četných kontaktů nebo z těch, kteří často navštěvují, jsou to senioři. To dopadá na ty pacienty samotné, protože jak jsem řekl, ti pacienti, kteří jsou jakoby ukáznění a nemají tento návyk, že jo, každou, každý byť sebemenší problém konzultovat s tím lékařem, tak prostě si stěžují, že potom čekají, byť jsou řádně objednáni, že jo, hodinu nebo dvě hodiny jenom proto, že tam prostě přijdou ti neukáznění. Nebo naopak pacienti sice nesmírně kontaktují zdravotnická zařízení, ale vyhýbají se prevencím. Jo. Jsou pozváni na preventivní vyšetření, které pojišťovna hradí jednou za dva roky. Což se domníváme, že je málo, mělo by to být každoročně. Aspoň u určité věkové hranice, dejme tomu nad těch padesát let. Ale tomu se vyhýbají, to znamená, to by především se mělo třeba medializovat, že ta prevence je strašně důležitá. Že pro spoustu fází okolo onemocnění jako je cukrovka, hypertenze nebo vysoký tlak a tak dál.

Moderátor (Lucie Vopálenská):

Míní Václav Šmatlák, mluvčí Sdružení praktických lékařů.

Ohodnoťte tento článek!