Proč nedávat zdravotníkům peníze

„Kolaps zdravotnictví nastává. Zároveň je bílý resort v tak dobrém stavu, jako nikdy v historii nebyl. Obě tvrzení jsou pravdivá, a proto není divu, že nad zdravotnictvím zůstává rozum stát. Ale selským rozumem se to dá vždycky zkusit,“ píše v komentáři Petr Holub…

Kolaps zdravotnictví nastává. Zároveň je bílý resort v tak dobrém stavu, jako nikdy v historii nebyl. Obě tvrzení jsou pravdivá, a proto není divu, že nad zdravotnictvím zůstává rozum stát. Ale selským rozumem se to dá vždycky zkusit.

Zdravotnictví je na pokraji kolapsu, když se platby Všeobecné zdravotní pojišťovny a dalších pojišťoven dostanou do skluzu většího, než je měsíc. Pak nestihnou lékaři ani nemocnice platit běžné faktury a hrozí, že budou muset zavřít. Takové riziko nastane, překročí-li schodek pojišťoven pět miliard.

Stává se to často, protože zdravotníci si po listopadu 1989 zvykli na růst výdajů ve výši 5 – 10 procent. Tak se podařilo české zdravotnictví modernizovat, zpřístupnit drahé léky i operace co nejširší populaci. I díky tomu se průměrný věk české populace prodloužil o čtyři roky.

Tak rychlý růst zdravotnických výdajů ale ekonomika rostoucí o dvě tři procenta pokrýt nemůže. Zdravotníci se tedy zadlužují a předpokládají, že stát nenechá pojišťovny ani nemocnice padnout.

Typickým příkladem je chování pražské Fakultní nemocnice Motol, která neukládá peníze na odpisy a hrozícím zhroucením dětské kliniky argumentuje v žádosti o mimořádnou čtyřmiliardovou dotaci. Zatím dostala miliardu.

„Systémové“ žádosti o větší přísun peněz také zatemňují, že ve skutečnosti jde jen o přímou dotaci státní pokladny do zdravotnictví. Před dvěma lety stát „jenom“ uhradil nedoplatky pojišťoven nemocnicím a zvýšil platbu pojistného za takzvané státní pojištěnce – bylo to dohromady pět miliard.

Letos je vláda přísnější, protože odmítla připlácet za státní pojištěnce. Také nechala padnout doporučení ministryně zdravotnictví, aby občané připláceli za hospitalizaci, návštěvu u lékaře a za léky.

Nakonec podlehl i Špidlův kabinet a přislíbil odkoupit pohledávky nemocnic a pojišťoven. Znamená to, že je koupí za polovinu hodnoty Česká konsolidační agentura. Na první pohled je to spravedlivé a systémové. Jenže pohledávky přes dvacet miliard mají pojišťovny především u státních podniků před privatizací, stejným státem dotované pojišťovny by je tedy mohly také normálně odepsat. Ale pro zdravotnictví to bude dalších deset miliard k dobru.

Kritici vládního postupu tvrdí, že nová dotace je přípustná pouze tehdy, pokud bude předložen návrh zdravotnické reformy. Takové, která by vyloučila, že za dva roky bude český stát opět doplácet.

Žádné reformní návrhy dodnes nepřekročily snahu vytáhnout z veřejných i soukromých zdrojů další peníze. Ani ve zcela obecných úvahách také nikdo nezamýšlí reformu tak radikální, která by odbourala stávající systém.

Zůstane tedy založen na pojišťovnách, jež budou přerozdělovat pojistné a státní dotace lékařům a nemocnicím. Pojistné plány bude schvalovat sněmovna a dohody o cenách výkonů Ministerstvo zdravotnictví. Přesto jsou možné dva reformní směry.

První je opatrnější a bude za každou cenu chtít udržet stejnou zdravotní péči dostupnou všem. Jeho součástí bude přísnější kontrola hospodaření nemocnic a likvidace těch, které se nejvíce zadluží.

Reforma vyzve pojišťovny a lékaře, aby nějakým způsobem omezili přístup k drahým službám ambulantních specialistů – správným postupem by mělo být, aby pacient navštěvoval interní nebo chirurgickou ordinaci se souhlasem nebo aspoň vědomím svého praktického lékaře. Samozřejmostí budou i při mírné reformě plná úhrada lacinějších léků a poplatky za recepty.

S léky se bohužel dnes zachází stejně jako koncem osmdesátých let s dotovanými potravinami – jsou jich plné popelnice. Mírnější reformátoři věří, že lepší kontrola zabrání plýtvání peněz. Rovnováhu zdravotnického rozpočtu ale stejně zajistí jen vyšší platby pojistného.

Přísnější reforma se bude snažit škrtat i v jiných oborech, než jsou léky. „Zadarmo“ pak už nebudou lázně a některé zákroky u stomatologů. Zavedou se poplatky za návštěvu u lékaře. Spoluúčast v nemocnicích by ale ani při přísnější reformě neměla hrozit – systémově je totiž k ničemu.

Může dojít k privatizaci některých menších pojišťoven a nemocnic. Tvrdší reformátoři totiž soudí, že plýtvání ve zdravotnictví skončí, když se omezí zbytečné služby a když soukromé firmy ukážou, jak jde efektivně hospodařit. Tato reforma ale čeká na pravicovou vládu.

S léky se zachází stejně jako v 80. letech s dotovanými potravinami. Jsou jich plné popelnice. Mírní reformátoři věří, že lepší kontrola ukončí plýtvání.

Petr Holub, Hospodářské noviny, 1.8.2003

Ohodnoťte tento článek!