Průzkum: Na umírání se lidé nejvíc bojí ztráty důstojnosti

koroner, smrt, úmrtí, tělo

Na umírání se lidé nejvíc bojí ztráty důstojnosti, nechtějí být na obtíž rodině. Zároveň si ale 78 procent lidí přeje, aby mohli odejít ze světa v domácím prostředí. Ukázal to včera zveřejněný průzkum agentury STEM/MARK mezi 1147 lidmi staršími 15 let. Na téma umírání bylo dotazováno také 883 zdravotníků, ti uvedli, že na sdělování špatných zpráv pacientům nemají dost času ani vhodné prostory.

Celých 61 procent dotázaných s nikým nerozebíralo, jak by si představovali péči na sklonku života. „My neřešíme to, jak se o nás má kdo starat, když budeme umírat, neřešíme to, kdo má za nás rozhodovat, když přijdeme o tu schopnost rozhodovat sami, dokonce neřešíme ani to, kdo má co podědit a kdo se o tu pozůstalost má postarat,“ popsal výsledky průzkumu šéf agentury Jan Tuček. Většině lidí je toto téma nepříjemné, když smrt je ještě daleko, nechtějí přivolávat neštěstí nebo řečmi o smrti děsit své blízké.

Jako největší obavu při umírání uvedlo 47 procent lidí ztrátu důstojnosti, 41 procent respondentů se bojí bolesti a další také odloučení od blízkých a osamění. Nechtějí také odejít ze světa v léčebně dlouhodobě nemocných, domovech seniorů nebo v hospici. Nejčastěji si lidé přejí skonat ve spánku, bezbolestně, v rodinném kruhu a pokud možno rychle.

Mluvit s pacientem o jeho blížící se smrti je ale podle průzkumu nepříjemné i pro zdravotníky. „Často ta komunikace zdravotníků probíhá tak, že oni vlastně napřed s rodinou probírají, jestli ten pacient to chce slyšet a jestli mu to mají říct,“ vysvětlil Tuček. Přitom 62 procent lidí by si přálo vyslechnout tuto zprávu o samotě a až pak o tom případně zpravit své blízké. Lékaři a sestry ale odhadují, že zhruba pětina nevyléčitelně nemocných si ve skutečnosti nepřeje vědět pravdu o svém zdravotním stavu.

Téměř tři čtvrtiny dotázaných včetně zdravotníků si také myslí, že lékaři nemají na citlivé sdělení špatných zpráv pacientovi a jeho rodině dost času. Většinou se takový rozhovor odehraje za čtvrt hodiny, nejčastěji u lůžka pacienta nebo v ordinaci. Ideální by prý ale byla půlhodina a civilní místnost. Kompletní výsledky průzkumu jsou na webu.

1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!