Rath: Ve zdravotnictví se nejvíc blížíme Evropě

Podle nejnovějšího výzkumu je s lékařskou péčí spokojeno 84 procent obyvatel. A co vy jako představitel lékařů? – V porovnání s ostatními oblastmi činnosti v České republice… naše zdravotnictví je evropské úrovni nejblíže. Ale ne celé. Zatímco věda a výzkum ve zdravotnictví jsou na chvostě Evropy, v klasické klinické medicíně srovnání sneseme naprosto bez problémů…

Václav Pergl, Právo, 14.5.2001

PREZIDENT ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY DAVID RATH:

* V některých parametrech, například v úmrtnosti dětí do pěti let, jsme na tom v Evropě téměř nejlépe. Český občan má pro léčení dostupné téměř stejné diagnostické a léčebné postupy i léky jako ve vyspělých státech.

n Přesto ale upozorňujete, že do zdravotnictví jde peněz málo.

Vše, co jsem řekl, je do značné míry založeno na nadšení zdravotníků. Jezdí na kongresy, studují literaturu a snaží se nové přístupy aplikovat v praxi. Jen tím ale do budoucna úroveň zdravotnictví stoupat nebude. To je možné jen ruku v ruce s růstem balíku peněz, který do zdravotnictví jde. Drtivá většina nemocnic potřebuje obnovu nejen zastaralých budov, aby pacienti nebyli na pokojích po pěti, sedmi, se společným sociálním zázemím na chodbě, ale aby leželi po dvou; avšak hlavně potřebuje obnovu přístrojového vybavení. Právě v něm jde technika rychle dopředu.

* Kolik je na obnovu budov a přístrojů třeba peněz?

Reálný odhad je asi 50 miliard.

* To je sice odhad, ale realizace je zřejmě nereálná.

Jistě. Proto se bez systémových změn ve zdravotnictví neobejdeme.

* Máte na mysli takové změny, které by přinesly více peněz?

Ano. Metod je hodně. Od zvýšení zdravotního pojištění, které platíme ze svého platu, přes jeho propojení s nemocenským pojištěním až po vyčlenění zákroků, které nejsou zbytné a mohou je tedy pacienti v určité míře platit sami. Změnit se musí i kontrola řízení nemocnic. V nich dochází ke ztrátám, které jsou ve stovkách miliónů korun.

* Takže vy jste pro vyšší spoluúčast pacientů?

Jsem pro inventuru všeho, co dosud platíme ze zdravotního pojištění, a jasné stanovení, co se bude platit dál a co ne. To ne většinou zahrnuje nadstandardní výkony. Pokud je pacient vyžaduje, pak by si je mohl izaplatit. Totéž platí i pro léky.

* O tom se už mluví deset let.

. a deset let trvá neochota politiků udělat tento radikální – a chápu, že v mnoha případech nepopulární – řez. Jde však o strkání hlavy do písku, protože dříve nebo později nás stejně čeká. Čím později to bude, tím bolestněji nás zasáhne. Je to jako s nemocí: jdete-li včas, naděje na uzdravení je mnohem větší, než přijdete-li za pět minut dvanáct.

* Myslíte si, že rok před volbami se stranám do rázného kroku bude chtít?

Jsem realista – myslím, že ne. Ku škodě zdravotnictví.

* A jste přesvědčen, že by pacienti takovému kroku tleskali?

Netleskali by. Pokud se jim však vysvětlí, že buď bude na medicínu zachraňující život a nebudeme platit každou maličkost, nebo dál budeme platit z pojištění každou maličkost ale pak se může stát, že nebude na špičkovou medicínu. Jsem přesvědčen, že v rozumně nastavené míře by na vyšší spoluúčast kývli.

* Češi chodí nejvíc na světě k lékaři – každý včetně nemluvňat asi patnáctkrát za rok. Není to moc?

Vaše otázka souvisí s tím, co jsem řekl. Máme naprosto zastaralý systém neschopenek do práce. Ve většině států, když jste nachlazen, zavoláte do práce, řeknete, že máte horečku, a jste dva tři dny doma bez neschopenky. U nás jdeme k lékaři, ten vystaví neschopenku, a pak nás čekají dvě tři kontroly u lékaře. Mnohdy úplně zbytečné. Pokud odbouráme zvyklost uvedeného příkladu, ubude třicet až čtyřicet procent běžných neschopností. Náš systém je založen na časté návštěvě lékaře. Toho využívají i starší lidé. Místo toho, aby si doma v klidu připravili, co od lékaře chtějí, mnozí část věcí zapomenou a opakovaně se k lékaři vracejí. I tím počet návštěv stoupá.

* Jak je omezit?

Drobným poplatkem, který nikomu, ani lidem chudším, přístup k lékaři neomezí, ale donutí pacienta, aby si před návštěvou lékaře napsal na papírek, co od něj potřebuje.

* Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer často hovoří o takzvané medicíně důkazů. O co jde?

Metodu začaly razit USA a dnes se obrovsky rozvíjí. O jakékoli léčebné metodě, která se používá, by mělo být prokázáno, že je účinná. Například léky se zkoušejí nejdříve na zvířatech a pak na menší skupině lidí. Zjistí se, že lék ovlivní například jen žaludeční vředy. Nic víc. Když se medikament dostane do běžné praxe, dělají se studie na mnoha tisících pacientů, kdy se zjišťuje, zda skutečně lék zkracuje dobu léčby pacientů s vředem. Pokud se to prokáže na souboru třeba deseti tisíc pacientů, pak hovoříme o medicíně důkazu. Tak se prokázalo, že například acylpyrin prodlužuje dobu přežití, že nedostanete infarkt. Tento fakt je pak brán jako nezvratitelný důkaz účinnosti léku.

* Jaký to bude mít praktický dopad pro pacienty?

Obrovský. Medicína by se mohla zlevnit. Až dosud používáme hodně léků a postupů, u nichž takové důkazy nejsou. Pak se nabízí přestat s nimi a nahradit je skutečně efektivními postupy a léky.

Ohodnoťte tento článek!