Přejít na obsah

Rozhovor se sexuoložkou Hanou Fifkovou

zpět
1.8.2007

Další osobností, kterou se ČT 24 rozhodla představit, je sexuoložka Hana Fifková. "Nastoupila jsem do Psychiatrické léčebny, protože mým snem bylo stát se psychiatrem. Ale v té době, což bylo před rokem 1989, bylo málo možností jak pracovat psychoterapeuticky," říká...

Přepis pořadu Interview 24

František LUTONSKÝ, moderátor: Dobré pozdní odpoledne, vítejte při sledování Interview ČT 24. V tomto týdnu vám představujeme přední české lékaře. Dnes vám nabídneme rozhovor s přední českou sexuoložkou Hanou Fifkovou. Přeji vám dobrý den.

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Dobrý den.

František LUTONSKÝ, moderátor: Paní doktorko, vy se věnujete hlavně psychoterapii sexuálních disfunkcí a deviací, říkám-li to správně. Řekněte úvodem, proč jste se dala na dráhu sexuoložky?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak to nebyl až tak můj záměr. Já jsem po studia Fakulty všeobecného lékařství.

František LUTONSKÝ, moderátor: Předpokládám, že záměr rodičů to asi nebyl?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Rodičů už vůbec ne. Všeobecného lékařství tady v Praze, nastoupila jsem do Psychiatrické léčebny v Bohnicích, protože mým snem bylo stát se spíše psychiatrem než sexuologem. Ale tam v té době, což bylo ještě před rokem 1989, bylo velice málo možností jak pracovat psychoterapeuticky. A jedním z tamějších pavilonů, které tímto způsobem pracovali, byla bohnická sexuologie, takže já jsem v podstatě se k sexuologii dostala spíš kvůli formě práce, než kvůli tomu jejímu obsahu. Bohnická sexuologie je a byla vlastně známá svým velice kvalitním léčením lidí, kteří trpí nějakou závažnou sexuální úchylkou a spáchají trestný čin, a potom vlastně tam jsou hospitalizováni v rámci nařízené ochranné léčby, takže tam potom začít pracovat jako sexuoložka, to byl skutečně křest ohněm.

František LUTONSKÝ, moderátor: A napsala jste si hned na vizitku sexuoložka? Zmínil-li jsem rodinu, tak by mě zajímala i reakce okolí.

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Já jsem si na vizitku sexuoložka vlastně tak úplně jednoznačně nenapsala nikdy. Já jsem vlastně skutečně napůl psychoterapeutka. A co se týče rodiny, tak je pravda, že ten obor, když jsem se pro něj posléze rozhodla, tak ten mým rodičům nečinil žádné potíže. Ale pamatuji si takový jako velice výrazný mezník, když se tady v tisku objevila vlastně byla možnost první sexuologické odpovědny, já jsem dostala nabídku jí vlastně vést a tehdy jsem se ptala rodičů, to mohl být devadesátý třetí rok, jestli to nebude pro ně nějaký problém, protože tehdy to nebylo až tak úplně jednoznačné.

František LUTONSKÝ, moderátor: Teď si odpovídáte na otázku, jestli je možné žít plnohodnotný život bez sexu? Nebo spíš odpovězte na moji otázku.

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Jestli je možné žít plnohodnotný život bez sexu? No, tak to záleží na individuální definici toho plnohodnotného života. Já musím říct, že se denně setkávám v poradně s lidmi, kteří žijí velice hezký život anebo k němu směřují, i když v něm třeba je jasné, že sex funguje velice problematicky, anebo výhledově fungovat vůbec nebude. Myslím, teďkom především vztahové věci. A na druhou stranu mám plnou poradnu dvojic, kde se žije intenzivně sexuálně, kupříkladu pod tlakem jednoho z partnerů v takovém jako nerovném postavení zase vztahovém a tam si myslím, že se o plnohodnotném, byť intenzivně sexuálně prožívaném nedán mluvit v žádném případě.

Úterní Interview 24 s MUDr. Ondřejem Šimetkou:
Mise Lékařů bez hranic

František LUTONSKÝ, moderátor: A je třeba teď doba, kdy máte v ordinaci plněji? Je doba dovolených, nebo u lidí po dovolených takový ten laický pohled, že to přesně vyvolá nějaký problém určený pro sexuologa nebo psychoterapeuta?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Ono i v psychologických poradnách i v psychoterapeutických poradnách je v podstatě plno permanentně, ale máte pravdu, že jsou období, kdy ten telefon zní ještě o něco intenzivněji. Je to po dovolených, protože mám pocit, že dovolená je takové období, ke kterému spousta lidí vzhlíží s nadějemi, že o té dovolené konečně se jako sexuálně ta dvojice sblíží, užije si to, napraví co během roku zanedbala. A ono pak nastane pravý opak. Čili to je jedno období a druhé období jsou potom ta novoroční předsevzetí.

František LUTONSKÝ, moderátor: Co od sexuologa očekávat a co naopak vůbec neočekávat, kdybychom to měli dát do nějakého rámce, čekat hlavně radu, čekat hlavně vyslechnutí?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Ono to hrozně moc závisí na tom vlastně, jak ten sexuolog bude vlastně zaměřený, a teď nemyslím jeho sexuální zaměření, i když to určitě hraje v té práci svoji roli, ať chceme nebo nechceme. Ta česká sexuologická škola nabízí skutečně pestré spektrum odborníků na jedné straně, lidí, kteří tu sexuologii dělají na to ryze medicínské biologické úrovni. Předepisují léky, ordinují všechna možná vyšetření a na druhé straně sexuolog je, mezi které se spíše řadím já, kteří jsou skutečně orientování spíše na tu oblast psychoterapie, eventuálně poradenství. Ode mě většinou lidé mohou čekat radu, pokud se spolu pouštíme do dlouhodobější psychoterapeutické spolupráce, tak já jsem spíš takový psychoterapeut, který neradí, nevede spíše podporuje, provází a maximálně lehce naznačuje možnosti.

František LUTONSKÝ, moderátor: Pokud půjdu k sexuologovi, selhal jsem. Platí mezitím pořád rovnítko v myslích lidí, nebo aspoň minimálně mužů?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Ano, jestli můžu zcela určitě. Protože stále ještě, a to jedna z těch nevýhod, kterou s sebou nese to přetrvávání určitých rodových stereotypů a rozdělení těch rodových očekávání. V mysli mnoha mužů stále ještě sex, milování mezi mužem a ženou, chtěl jsem říct mezi mužem a mužem, a ženou a ženou, ale ono je to skutečně vázáno na to heterosexuální rozložení sil, tak stále ještě vlastně v mysli části mužů jejich větší zodpovědností, jejich větším úkolem a také samozřejmě větším zranitelnějším místem. Čili zejména muži, kteří erektivně a mně se to slovo dere do úst, i když se snažím ho nepoužívat, selžou. Tak pro ně je to vlastně nějaký útok na sebeúctu. A je to velká škoda, protože ta erektilní disfunkce je něco, co lze velice dobře řešit. Zase na celém tomu spektru metod a to domnělé selhání mnoha mužům brání přijít vůbec se poradit.

František LUTONSKÝ, moderátor: A souvisí to vůbec s fyzickou, psychickou kondicí, ale také třeba i s věkem? Tak se zeptám, jestli chodí k sexuologovi i věkově zralejší páry, jestli máte lidi, já nevím, nad padesát, nad šedesát let, teď nechci žádnou věkovou skupinu urazit.

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak určitě. Já si myslím, že taková nejfrekventovanější nebo lidé, nejpočetnější se řadí skutečně do těch mladších věkových kategorií. Padesátníci přicházejí, to jsou dvojice, které přicházejí v zásadě buď s problémy s erekcí anebo s problémy většinou ztráty chuti na sex v dlouhodobém vztahu na straně žen. A potom v těch vyšších věkových kategoriích, to už jsou sedmdesáti, dokonce osmdesátiletí, výhradně pánové.

František LUTONSKÝ, moderátor: Co radí sexuoložka nejčastěji téhle věkové skupině? Já se ptám vlastně na to, že svojí praxi už mátě několik let, tak tím pádem nějakým vývojem prochází i vaše rady, tím jak už sama máte zkušenosti, nebo tím, jak sbíráte příběhy lidí?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: No, tak myslím si, že mnoho lidí z té generace třeba padesátníků skutečně přichází už pět minut po dvanácté, protože bohužel díky vlastně tomu, že zahajovali a zabíhali se svůj párový život v době, kdy těch informací bylo pomálu, tak se sebou celý ten partnerský život vlečou problém, který už v těch padesáti letech je třeba takřka nemožné řešit, myslím teď konkrétně kupříkladu neprožívání orgasmu na straně ženy. Takže tam se samozřejmě já snažím o maximální pochopení, snažím se o zprostředkování těch dvou různých, často velice různých úhlů pohledu na tu krizovou situaci a o umožnění nějakého takového jako hodně realistického pohledu na tu věc, protože mnoho lidí přichází do poradny s takovou představou, že ten partnerský sex v tom dlouhodobém vztahu by měl být něco jako permanentní pornofilm. Oni jsou ovlivňováni některými časopisy, kde skutečně je to tak prezentováno. Na každý den jedna poloha, na neděli ještě jedna navrch za odměnu. Myslím si, že mnoho lidí má pocit, že takhle má vypadat správný sexuální život a potřebují skutečně nějakou korekci, potřebují informace o tom, že to jak žijí oni doma, to s čím se potýkají, to je poměrně obvyklý věc, nikoliv ten idealizovaný fiktivní sex z médií.

František LUTONSKÝ, moderátor: A jak dlouho třeba v průměru trvá řešení nějakého takového problému, který jste tady teď popsala? Kolik to znamená třeba návštěv v ordinaci?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: To je strašně individuální. Skutečně to záleží na tom,zda ten problém vůbec lze řešit. Víte, když třeba přijde dvojice, která je spolu třicet let, žena již deset let nemá chuť na sex, do sexu se s partnerem nutí. Při tom rozhovoru zjistíme, že nikdy v životě se nenaučila prožívat orgasmus a nemá vcelku v těch padesáti letech už žádnou velkou motivaci, proč by to měla měnit. Tak potom záleží nesmírně na vlastní kvalitě toho vztahu, na nějaké schopnosti obou partnerů, pochopit situaci toho druhého a nejít nějakého smysluplného východiska, které se konkrétně v téhle situaci hledá velice obtížně po té sexuální stránce.

František LUTONSKÝ, moderátor: Jsme třeba v těch téměř dvacet let po sametové revoluci sexu odvážnější? Jsme společností otevřenější, liberálnější, jsme společností, která dokáže víc mluvit o sexu a teď nemyslím jenom tak, že se objevuje každý den na stránkách periodik, ale že poskytují ta periodika, řekněme, i fungovanější rady nebo nějaké způsoby, jak se vůbec nad sexem zamyslet?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak říkal jste, jestli jsme v sexu odvážnější? Odvážnější si myslím, že ano, protože přišlo skutečně spousta informací a mnoho lidí chce v sexu experimentovat. To vidění té sexuální normality se velice rozšířilo. Mnoho lidí si přestalo vyčítat, že si chtějí vyzkoušet věci, které třeba nemusely na první pohled vypadat úplně standardně. Čili odvážnější ano, ale zase jsou k tomu potřeba oba dva partneři, pokud se bavíme o vztahu. Pak jste říkal, jestli jsme liberálnější?

František LUTONSKÝ, moderátor: Ano, několik takových otázek dohromady jsem vlastně spojil.

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Zcela určitě. Já si myslím zcela určitě, zcela určitě. Já to v ordinaci vidím především ale nejenom, především třeba na velice výrazné změně postojů k sexuálním menšinám. Lidé homosexuálně orientovaní takřka už sexuologii nenavštěvují, respektive nenavštěvují je kvůli své orientaci.

František LUTONSKÝ, moderátor: Nebo navštěvují své sexuology s jinou sexuální orientací?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: To je také možné, ale navštěvují je určitě už daleko spíše kvůli poruchám erekce nebo orgasmu, nikoliv kvůli tomu, že by nebyly schopni se vyrovnat se svojí citovou a sexuální orientací. A já to vidím díky poměrně velké skupině lidé, kteří mě dlouhodobě navštěvují a jim vlastně příroda nadělila do vínku problém, který se jmenuje transsexualita. A tady evidentně za těch posledních, dejme tomu, patnáct, šestnáct let, od takového postoje, kdy většina té společnosti vůbec netušila, co to transsexualita znamená, měli velice zkreslené představy vlastně. Dneska vidíme naprosto jinou věc. Já u lidí, kteří třeba v poměrně mladém věku procházejí přeměnou pohlaví. Vidím, že je možné tenhle ten proces uskutečnit kupříkladu během studia na střední škole, kde mám několik takových lidí. Většinou jsou to lidé z transsexualitou, kteří skutečně získají podporu vedení školy, získají pochopení akceptování svých spolužáků a spolužaček a mohou tím nesnadným procesem projít, aniž by změnili své prostředí a aniž by tím utrpěla jejich už tak dost zkoušená sebeúcta, takže ano, postoje se mění. A jestli lidé umí víc o sexu komunikovat, tak si myslím, že také ano, už jenom nám si myslím, většině jdou mnohem lépe ty základní výrazy. My jsme, já jsem z generace a myslím si, že se to týká i z mnoha lidí z generací okolních, kteří vlastně nedostali vůbec to základní jazykové vybavení. Ve škole se o sexu nemluvilo. Doma se o sexu nemluvilo, čili my jsme znali možná, já nevím, když si představíme názvy pohlavních orgánů, tak my jsme znali názvy, které používali naše rodiče, takové ty zdrobnělinky, se kterými člověk moc dlouho nevystačí, a potom vulgární výrazy. Kdežto ta současná doba skutečně už nabízí spektrum výrazů, které je možno používat s tou neutrální emocí, tudíž bez problémů.

František LUTONSKÝ, moderátor: Já s vámi nechci nějakým způsobem polemizovat. Vy jste autorkou knihy erotické představy žen a když jsem kvůli tomu dnešnímu rozhovoru zašel do knihkupectví, tak po mě koukaly prodavačky docela jasným způsobem a stylem. Bylo zřejmé, co si asi tak myslí. Ale já se i přesto od toho odrazím. Vy jste se tou sexuální fantazií žen zabývala. Řekněte, je to oblast dostatečně prozkoumaná? Nebo je to pole neorané?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: To je oblast, která podle mého názoru není prozkoumaná takřka vůbec. Protože my máme nějaké zkušenosti z té klinické praxe s klientkami, se kterými o těch fantaziích mluvíme. Ale že by byl proveden někde někdy nějaký seriozní reprezentativní, čili dobře provedený výzkum toho, o čem ženy sní ve svých erotických fantaziích, tak to tak není a myslím si, že ani by to nebylo dost dobře možné, že by tam bylo mnoho technických věcí a mnoho formálních věcí, které by tomu bránily. Nicméně ta oblast fantazií u ženské sexuality je nesmírně důležitá, protože vlastně pomáhá ženám lépe pracovat se svým psychickým vzrušením, pomáhá ženám třeba snáze prožívat vzrušení a uspokojení a lépe se ve své sexualitě orientovat. Ale je to skutečně téma, jak jste řekl, zatím opomíjené.

František LUTONSKÝ, moderátor: A z vaší zkušenosti, větší sexuální fantazií oplývají muži nebo ženy, nebo liší se nějakým způsobem ty sexuální fantazie takovým, který by se dal snadno popsat?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak ono, teď jste řekl to slovo fantazie, které vlastně mě tam navodilo dvě možné verze toho výkladu. Muži pravděpodobně, ale říkám pravděpodobně a neplatí to určitě stoprocentně, oplývají větší sexuální fantazií v tom smyslu, že si umí představit, co všechno by se v tom sexu dalo prakticky dělat. A ta jejich sexualita je tak vybavená, že skutečně oni, pokud nebudou mít nějaké jiné zábrany nebo jiné překážky, tak to poměrně lehce dokážou. Kdežto to slovo fantazie ve smyslu toho využití v té ženské sexualitě znamená opravdu to, že nám se někdy poměrně těžko hledá vlastně téma, motiv, který by jejich sexualitě konvenoval, který by v nich rezonoval a který by jim pomohl v tom sexu lépe fungovat. Ne zřídka, kdy se potkávám v poradně se ženami, které kupříkladu přijdou a řeknou: Mně ten sex nějak nebaví a nic z toho nemám. A když se jich ptám na jejich psychické vzrušení, nebo na co myslí, když se milují s partnerem, tak oni mi řeknou, že se poměrně těžko soustředí, protože musí myslet na to, co dají dětem druhý den k svačině a jestli náhodou nezapomněly umýt hrníček od kávy.

František LUTONSKÝ, moderátor: Po manželovi.

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: To jsem nechtěla říkat.

František LUTONSKÝ, moderátor: Ale proč třeba v pornofilmech se objevuje tolik klišé? Nebo já možná tu otázku ještě posunu, jestli tu existuje nějaké pornofilmy pro ženy?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: No, většina toho pornografického průmyslu je skutečně zboží pro mužské oči a pravděpodobně je to i tím velice ovlivněné. Ta ženská sexualita příliš přes oči nefunguje. Z té knížky, která si nedělá vůbec nárok na to, být nějak reprezentativní, ale ty ženy, které mi tam své fantazie anonymně poskytly, tak z toho vyplývá, že vlastně jde o jakési příběhy, výjevy, které ony samy si vymýšlí, ony samy s nimi pracují, a pokud by někdo podle toho chtěl natočit nějaký adekvátní pornofilm, možná by vypadal trošíčku jinak, než ty, co nám jsou prezentovány.

František LUTONSKÝ, moderátor: Tahle fantazie může být třeba pro partnerský vztah v něčem škodlivá, nebo byste ji doporučovala byste ženám o ní mluvit s partnerem?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak lze to, lze to určitě ve vztahu, který bude buď sexuálně velice uvolněný, velice liberální, lze to ve vztahu, který je bezpečný, to znamená, že se tam partneři spolu cítí jisti a mohou spolu mluvit velice upřímně. Ale zase jedna věc je hovořit s partnerem o fantaziích, které kupříkladu ta dvojice může potom třeba v nějakém náznaku realizovat, a ten jejich společný sexuální život obohatí. Druhá věc je hovořit o fantazii, ve které si žena představuje při milování s vlastním mužem svého nějakého vysněného idola, který pomáhá ten sex vlastně zkvalitni, čili tam, pokud myslíme tu fantazii jakoby druhého typu, abych tak řekla, tak tam bych zase doporučovala velikou opatrnost, protože stejně jako ženy velice nerady nacházejí pornografické časopisy ve skříních svých manželů. Pochybuji, že by mnoho manželů bylo nadšeno, kdyby jim ženy vyprávěly obsah svých představ.

František LUTONSKÝ, moderátor: A co sexuální sny? Protože sexuální představivost jde nějakým způsobem ovlivnit, ale sexuální sny už asi hůře?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak já si myslím, že sexuální sny, stejně tak jako jakékoliv jiné sny nabízejí nám všem takové zrcadlo do sebe sama a díky těm snům vlastně si můžeme být úplně nejblíž, protože tam odpadá i ta, jak už jste říkal, eventuální cenzura, vědomí, cenzura kulturou, ve které žijeme a tak dále.

František LUTONSKÝ, moderátor: Kdybychom měli sestavit takový žebříček, uvědomme si, že jsme v tom čase, ve kterém se nacházíme, ale sexuálních fantazií. Je třeba něco, co vás jako odbornic překvapuje? Když jste dělala takový ten vlastní průzkum za těch pár let svojí praxe?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak překvapilo mě, že vlastně jako větší množství těch žen, než jsem předpokládala v těch fantaziích sní o dejme tomu nějaké asymetrii, o větší pasivitě, větší aktivitě toho partnera. Překvapilo mě, jak moc žen v těch fantaziích má vlastně anonymní partnery, jak moc vlastně tam jde o tom, jak se ten člověk v té fantazii chová, nikoliv jak vypadá. Překvapilo mě hodně lesbických prvků a poměrně velké množství fantazií skupinových.

František LUTONSKÝ, moderátor Když se dostaneme opět na začátek našeho rozhovoru, tedy k časopisům, jak se díváte na články typu, jak sbalit pořádného chlapa, jak uspokojit ženu, který typ se ke mně hodí? Když vám zavolají redaktoři a chtějí po vás nějakou tu univerzální radu, co říkáte?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Tak já tímhle tím způsobem nemůžu moc fungovat, protože to skutečně takhle jednoduché není. Tím bychom dělali z lidí černobílé plakáty. Myslím si ale, že články tohoto typu pro určitý druh konzumentů mohou přece jen, přeci jen znamenat nějaké ujištění, nějakou informaci. Na druhou stranu obrovské riziko spočívá ve fixaci kupříkladu těch rodových stereotypů.

František LUTONSKÝ, moderátor: A v mýtech o sexu?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Mýty o sexu?

František LUTONSKÝ, moderátor: Jestli jsou nějaké. Já nevím, jestli třeba vy pro sebe definujete, co je ještě normální v sexu, co není. Naopak mýty, které se často opakují?

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Já jsem ten mýtus zvyklá v tý souvislosti se sexualitou používat spíš jako, pokud si třeba s klientkami nebo s klienty povídáme o nějakých nepravdách, které se kdysi dávno o sexu dozvěděli, a posléze zjistili, že pravdivé nejsou, stejně tak to může platit třeba v oblasti těch rodových stereotypů. Jedna taková nepravda, my jsme na ní také už dneska narazili, si myslím, stále šířená, spočívá v té představě, že v tom sexu by měl muž zodpovídat takřka za všechno a žena by měla být pasivní konzumentkou.

František LUTONSKÝ, moderátor: Přední česká sexuoložka Hana Fifková, moc vám děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Hana FIFKOVÁ, sexuoložka: Děkuji, na shledanou.

ČT 24


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

ČT 24

Komentovat článek: Rozhovor se sexuoložkou Hanou Fifkovou

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné