Rozpad zdravotnického systému v Iráku

Zhroucené zdravotnictví je závažný problém iráckých území obsazených anglo-americkými vojsky. Nejsou léky, sklady léčiv jsou vyrabovány. Není voda. Nejde proud, takže nelze operovat a uchovávat krevní konzervy…

Protiprávnost války se odráží i v tom, že Britové a Američané nevytvářejí žádnou správu místo infrastruktury, kterou zničili. Nikdo nemá mandát k ničemu, země je v chaosu.

Česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková poskytla ve včerejším Právu podrobný a – podle jiných zpráv soudě – pravdivý obraz rozpadu zdravotnického systému.

K problematičnosti vyslání české nemocnice do Iráku se ale nevyjádřila, jako by vládě na očích viděla, jak moc si tam onu nemocnici přeje.

Z jejího rozhlasového vystoupení pak zůstal dojem, že polní nemocnice je v oblasti potřeba.

Na velvyslankyniných zprávách zaujalo to, že čerpá z vlastního pozorování, ba z rozhovorů s místními lékaři a s iráckým obyvatelstvem (sama hovoří arabsky).

Zato vůbec neinformuje o stanoviscích a plánech anglo-amerických vojsk. Jistě se o kontakt s okupačními jednotkami pokoušela, na nich přece záleží, zda bude voda, proud a léky.

Možná ale, že ti se baví jen se skutečnými spojenci, s Poláky třeba. Falešná představa, že osvobozené irácké obyvatelstvo si mezi vítáním amerických jednotek nějak samo zajistí základní potřeby včetně veřejného pořádku, není ovšem omluvou pro neřešení humanitární katastrofy, kterou Bushova válka způsobila.

Česká nemocnice by se v Iráku těžko ubránila drancování

Je pochopitelně úkolem vlád útočících států, aby nastolily policejní pořádek, zabránily rabování, zajistily vodu a elektřinu a obnovily alespoň základy zdravotní péče.


Česká nemocnice nemá v dané situaci valný význam, vždyť přítomné vojenské jednotky mají dostatečné zdravotnické vybavení a velitel, který by ho nedal k užívání trpícímu obyvatelstvu, by se dopustil válečného zločinu.

Na rozdíl od české nemocnice jsou Britové a Američané schopni uchránit svá zdravotní zařízení před drancováním. To české nemocnici, pokud nebude součástí okupačních vojsk, ale skutečně hrozí.

Bushova vláda by jistě ocenila, kdyby za ni Češi tahali z ohně horké kaštany. Nedokázali se sice výslovně připojit ke koalici ochotných, ale alespoň nyní, kdy se zdá, že válka je vyhraná, budou přísahat na její oprávněnost vysláním vojenské nemocnice do obsazeného území ještě v průběhu bojů.

Diplomatický zisk z toho bude mít ČR zřejmý, Bushova vláda je v nouzi, většina států stále považuje její iráckou válku za agresi, a v nouzi poznáš přítele.

OSN se česká vláda rozhodla obejít, vyslání nemocnice na obsazená území nekonzultuje ani se sankčním výborem Rady bezpečnosti, natož pak s iráckými úřady.

Možná že jedná s okupačními mocnostmi, ty ale zase veřejnou správu na obsazeném území nevykonávají. Červený kříž a další mezinárodní humanitární organizace, jejichž činnosti ve prospěch iráckého lidu se rezoluce týká, českou vládu nezajímají.

Chce si získat ostruhy ze zapojení se do konfliktu na straně USA. Český ministr zahraničí, zvaný bakteriologický Cyril (opakovaně trval na tom, že Irák vlastní chemické, biologické a také bakteriologické zbraně, proto onen čestný přídomek), bezostyšně tvrdí, že nemocnici vyšle vláda do Iráku jako součást operace Trvalá svoboda.

Přitom ví, že akce této operace vyžadují souhlasu příslušných vlád, například afghánské, pákistánské atd. Pro jistotu záměr vojenskou nemocnici do Iráku poslat sankčnímu výboru ale oznámil. Vláda však nechce na jeho reakci čekat.

Lidskost jako zástěrka politických motivů

Sněmovna a Senát budou o vyslání vojenské nemocnice jednat pod tlakem emocí. Většina poslanců a senátorů nejsou nelidové a argumenty, že přece bude léčit a ošetřovat lidi, jsou pádné, zvláště když se zamlží válečný chaos, do něhož má být nemocnice vyslána, a zamlčí pravé politické důvody jejího vyslání.

Humánní argumenty mohou přinejmenším sloužit jako zástěrka politicky žádoucího rozhodnutí.

PETR UHL, Právo, 9.4.2003

Ohodnoťte tento článek!