Má pracovník, který se účastní přednášek za účelem získávání kreditů, nárok získat od zaměstnavatele volno a v jaké formě (dovolená, neplacené volno)? Jak je tomu v situaci, kdy pracovník studuje na VŠ v oboru?
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha, advokát
Tzv. kreditní systém zavedl od roku 2004 zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, který v § 54 stanoví též formy celoživotního vzdělávání, jimiž jsou specializační vzdělávání navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka, dále certifikované a inovační kurzy, odborné stáže v akreditovaných zařízeních, účast na školicích akcích, odborných konferencích, kongresech nebo sympoziích, publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost a rovněž samostatné studium odborné literatury.
Plnění povinnosti celoživotního vzdělávání se prokazuje na základě kreditního systému. Prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 423/2004 Sb., stanoví počet kreditů u jednotlivých forem celoživotního vzdělávání.
S ohledem na dotaz je podstatné především ustanovení § 54 odst. 4 zákon č. 96/2004 Sb., podle kterého se účast na celoživotním vzdělávání považuje (s výjimkou samostatného studia odborné literatury a s výjimkou publikační, pedagogické nebo vědecko-výzkumné činnosti) za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu.
Tímto zvláštním právním předpisem je zákoník práce. Ten stanoví v § 230 odst. 2 zaměstnavateli oprávnění uložit zaměstnanci účast na školení a studiu nebo na jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace s tím, že podle odst. 3 téhož paragrafu se účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Pokud je tedy zdravotnický pracovník zaměstnavatelem na školení ohodnocené kreditními body vyslán, pak se jedná o výkon práce, za který náleží mzda nebo plat.
Z § 67 zákona č. 96/2004 Sb. vyplývá, že osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu se vydává na období 6 let a jednou z podmínek pro získání, ale též udržení tohoto osvědčení je získání 40 kreditů z celoživotního vzdělávání v průběhu každých 6 let.
Pokud tedy zaměstnavatel podle sjednané pracovní smlouvy přiděluje zdravotnickému pracovníkovi práci, pro jejíž výkon je nezbytné osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu, pak v průběhu každých 6 let je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci formou celoživotního vzdělávání (typicky účastí na školících akcích) získat požadovaných 40 kreditů jako nezbytný předpoklad řádného výkonu práce u zaměstnavatele.
S ohledem na shora uvedené v těchto případech zaměstnavatel k účasti na celoživotním vzdělávání zaměstnancům nenařizuje dovolenou apod., ale na školicí akci je dle svých provozních možností průběžně vysílá a za dobu účasti poskytuje mzdu nebo plat, včetně případných příplatků za práci přesčas apod.
Naproti tomu ovšem, pokud zaměstnavatel podle pracovní smlouvy a pracovní náplně zaměstnanci nepřiděluje takovou práci, pro jejíž výkon je nezbytně třeba osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu, pak za předpokladu, že zaměstnanec nemá se zaměstnavatelem sjednánu dohodu o zvýšení kvalifikace dle § 234 zákoníku práce, je věcí konkrétního zaměstnance, zda a v jakém rozsahu kredity získává, neboť se jedná o činnost nad rámec jeho pracovních povinností. V takovém případě je věcí zaměstnavatele, za jakých podmínek (pracovní volno s náhradou nebo bez náhrady mzdy apod.) zaměstnanci pracovní úlevy poskytne či nikoli.
Pokud jde o studium na VŠ, pak ve smyslu § 54 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb. se za celoživotní vzdělávání považuje i studium navazujících vysokoškolských studijních programů.
Navazujícím vysokoškolským studijním programem se rozumí akreditovaný doktorský studijní obor, magisterský studijní obor nebo akreditovaný bakalářský studijní obor, u nichž je podmínkou předchozí absolvování akreditovaného zdravotnického studijního oboru nebo oboru střední zdravotnické školy poskytujícího odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. to platí i při studiu na VŠ v oboru.
Na rozdíl od forem celoživotního vzdělávání zmíněných v prvé části této odpovědi se studium navazujících vysokoškolských studijních programů dle zákona č. 96/2004 Sb. celkem logicky nepovažuje za prohlubování kvalifikace, ale je třeba na něj nahlížet z pohledu zákoníku práce jako na zvyšování kvalifikace, neboť v tomto případě dochází ke změně hodnoty kvalifikace, resp. k jejímu získání či rozšíření.
V tomto smyslu předpokladem pro jakékoli pracovní úlevy poskytované zaměstnavatelem během studia na VŠ v navazujícím oboru je uzavření platné kvalifikační dohody dle § 234 zákoníku práce.